Třída Somers

Třída Somers
USS Somers (DD-381) v roce 1939
USS Somers (DD-381) v roce 1939
Obecné informace
UživatelVlajka US Navy
Typtorpédoborec
Lodě5
Zahájení stavby1935–1936
Spuštění na vodu1937–1938
Uvedení do služby1937–1939
Osud1 ztroskotal, 4 vyřazeny
Předchůdcetřída Bagley
Nástupcetřída Benham
Technické údaje
Výtlak2047 t (standardní)
2767 t (plný)
Délka116,13 m (celková)
Šířka11,25 m
Ponor3,78 m (max.)
Pohon4 kotel, 2 turbína
2 lodní šrouby
Rychlost37 uzlů
Dosah7500 nám. mil při 15 uzlech
Posádka294
Výzbroj8× 127mm kanón (4×2)
8× 28mm kanón (2×4)
2× 12,7mm kulomet (2×1)
12× 533mm torpédomet (3×4)
2 spouštěče hlubinných pum
SonarQCE

Třída Somers byla lodní třída torpédoborců námořnictva Spojených států amerických. Celkem bylo postaveno pět jednotek této třídy. Jednalo se o vylepšenou variantu vůdčích lodí torpédoborců třídy Porter.[1] Všechny jednotky byly nasazeny ve druhé světové válce, přičemž Warrington byl za války ztracen v hurikánu. Ostatní lodě byly vyřazeny v letech 1946–1947.[2]

Stavba

Třída byla objednána, aby využila tonáž torpédoborců, povolenou USA na Londýnské konferenci v roce 1930. Torpédoborce navrhla společnost Gibbs & Cox. Stavba dvou jednotek byla schválena pro finanční rok 1935 a další tři následovaly ve finančním roce 1936. Dvě jednotky postavila loděnice Federal Shipbuilding and Drydock Company v Kearny v New Jersey a následující tři loděnice Bath Iron Works v Bathu v Maine. Celkem tak bylo postaveno pět jednotek této třídy.[1] Do aktivní služby torpédoborce vstupovaly v letech 1937–1939.[2]

Jednotky třídy Somers:[3]

Jméno Loděnice Zahájení stavby Spuštění na vodu Zařazena do služby Osud
Somers (DD-381) Federal Shipbuilding 1935 13. března 1937 prosinec 1937 Vyškrtnut 1947.
Warrington (DD-383) Federal Shipbuilding 1935 15. května 1937 únor 1938 Dne 13. září 1944 jej v Karibiku potopil hurikán.
Sampson (DD-394) Bath Iron Works 1936 16. dubna 1937 srpen 1938 Vyškrtnut 1945.
Davis (DD-395) Bath Iron Works 1936 30. července 1938 listopad 1938 Vyškrtnut 1945.
Jouett (DD-396) Bath Iron Works 1936 24. září 1938 leden 1939 Vyškrtnut 1945.

Konstrukce

USS Warrington (DD-383) v roce 1939
Warrington (DD-383) v roce 1943. Třetí dělová věž je již odstraněna.

Základní výzbroj tvořil osm 127mm/38 kanónů Mk 12, umístěných ve čtyřech dvoudělových věžích (dvě na přídi a dvěma zádi). Lafetace hlavních kanónů neumožňovala postřelovat vzdušné cíle. Dále nesly tři čtyřhlavňové 533mm torpédomety, které se nacházely v ose lodě. Torpéda byla typu Mk.15. Nebyla nesena žádná náhradní. Protiletadlovou výzbroj tvořily dva čtyřhlavňové 28mm/75 kanóny Mk.1 a dva 12,7mm kulomet M2 Browning.[1] K ničení ponorek sloužily dva spouštěče hlubinných pum se zásobou čtrnáct náloží. K detekci ponorek sloužil sonar QCE. Pohonný systém tvořily čtyři kotle Babcock & Wilcox a dvě turbíny General Electric o výkonu 52 000 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Spaliny odváděl jeden komín. Nejvyšší rychlost dosahovala 37 uzlů.[4] Dosah byl 7500 námořních mil při rychlosti patnáct uzlů.[3]

Modifikace

Složení výzbroje se ale postupně měnilo, zejména byla posilována protiletadlová výzbroj plavidel. Nejlépe byly v tomto ohledu vyzbrojeny torpédoborce Davis a Jouet, které nesly čtrnáct 40mm kanónů Bofors a čtyři 20mm kanóny Oerlikon, což si z prostorových důvodů vynutilo odstranění třetí dělové věže.

Operační nasazení

Všechny torpédoborce se zapojily do druhé světové války. Mimo torpédoborce Sampson, který byl v roce 1941 převelen do Pacifiku, sloužily výhradně v Atlantiku a Středozemí. Jedinou ztrátou byl Warrington, který v roce 1944 v Karibiku potopil hurikán. Zahynulo přitom 248 mužů.[2]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c Smers-Class [online]. Destroyerhistory.org [cit. 2011-01-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b c DD-381 Somers - Ship List [online]. Globalsecurity.org, rev. 2005-04-27 [cit. 2011-01-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b SOMERS destroyer leaders (1937 - 1939) [online]. Navypedia.org [cit. 2023-02-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 262. 

Literatura

  • JORDAN, John. Warships After London. Annapolis: Naval Institute Press, 2020. ISBN 978-1-68247-610-9. (anglicky) 
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 369. 

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedie. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.