Třída Pegaso
| Třída Pegaso | |
|---|---|
| Obecné informace | |
| Uživatel | Regia Marina |
| Typ | torpédovka |
| Lodě | 4 |
| Osud | 2 potopena 2 vyřazeny |
| Předchůdce | třída Spica |
| Nástupce | třída Ciclone |
| Technické údaje po dokončení | |
| Výtlak | 840 t (standardní) 1575 t (plný)[1] |
| Délka | 82,5 m (mezi svislicemi) 89,3 m (max.) |
| Šířka | 9,69 m |
| Ponor | 3,74 m |
| Pohon | 2 kotle, 2 parní turbíny 2 lodní šrouby 16 000 shp |
| Rychlost | 28 uzlů |
| Dosah | 5000 nám. mil při 14 uzlech |
| Posádka | 168 |
| Výzbroj | 2× 100mm kanón (2×1) 8× 13,2mm kulomet (4×2) 6× 450mm torpédomet (2×3) 6× vrhač hlubinných pum |
| Technické údaje po modernizaci | |
| Výzbroj | 1× 100mm kanón 4× 40mm kanón (4×1) 1× Hedgehog 20 min |
| Radar | ano |
| Sonar | ano |
Třída Pegaso byla třída torpédovek Italského královského námořnictva z éry druhé světové války. Kombinovala vlastnosti torpédovky a eskortního torpédoborce. Celkem byly postaveny čtyři jednotky třídy. Za války byly dvě potopeny. Ostatní byly v 50. letech přestavěny na protiponorkové fregaty. Vyřazeny byly do roku 1965.
Stavba
V zásadě se jednalo o zvětšenou verzi třídy Spica, která měla sloužit zejména ve funkci eskortních torpédoborců. Proto měla zvětšený dosah, ale zároveň slabší pohonný systém a nižší rychlost.[1] Oproti předcházející třídě nesly více než dvojnásobek paliva.[2] Velmi slabá byla jejich protiletadlová výzbroj. Celkem byly postaveny čtyř jednotky této třídy.[1]
Jednotky třídy Pegaso:[2]
| Jméno | Loděnice | Zahájení stavby | Spuštěna | Přijetí do služby | Osud |
|---|---|---|---|---|---|
| Pegaso | BSN, Neapol | 1936 | 8. prosince 1936 | březen 1938 | Dne 11. září 1943 potopena na Mallorce vlastní posádkou, aby nebyla po italské kapitulaci ukořistěna Němci. |
| Procione | BSN, Neapol | 1936 | 31. ledna 1937 | březen 1938 | Dne 9. září 1943 potopena v La Spezia vlastní posádkou, aby nebyla po italské kapitulaci ukořistěna Němci. |
| Orione | CNR, Palermo | 1936 | 21. dubna 1937 | březen 1938 | Vyřazena 1965. |
| Orsa | CNR, Palermo | 1936 | 21. března 1937 | březen 1938 | Vyřazena 1964. |
Konstrukce
Hlavňovou výzbroj představovaly dva 100mm kanóny a čtyři dvojité 13,2mm kulomety. Dále byly neseny dva trojité 450mm torpédomety. K ničení ponorek sloužilo šest vrhačů hlubinných pum. Pohonný systém tvořily dva tříbubnové kotle a dvě parní turbíny Tosi o výkonu 16 000 shp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 28 uzlů. Dosah byl 5000 námořních mil při rychlosti 14 uzlů.[1]
Modernizace
Za války byly původní 13,2mm kulomety nahrazeny osmi až jedenácti 20mm kanóny.[1] Obě válku přeživší plavidla byla přestavěna na rychlé protiponorkové korvety. Orione v letech 1953–1954 a Orsa v letech 1954–1955. Výrazně byla upravena nástavba a plavidla byla vybavena novými radary a sonarem. Novou výzbroj představoval jeden 100mm kanón, čtyři 40mm kanóny a jeden salvový vrhač hlubinných pum Hedgehog. Neseno mohlo být až 20 min.[2] Roku 1958 byl 100mm kanón nahrazen dvěma dalšími 40mm kanóny.[3]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d e GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1922–1946. Annapolis: Naval Institute Press, 1980. S. 302. (anglicky)
- ↑ PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 152.
Literatura
- BRESCIA, Maurizio. Mussolini's Navy: A Reference Guide To The Regia Marina 1930–1945. Barnsley: Seaforth Publishing, 2012. ISBN 978-1-84832-115-1. S. 145 a 146. (anglicky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Pegaso na Wikimedia Commons