Třída Liuzzi
| Třída Liuzzi | |
|---|---|
 Ponorka Reginaldo Giuliani napadená v Biskajském zálivu létajícím člunem Short Sunderland 10. perutě RAAF | |
| Obecné informace | |
| Uživatelé | Regia Marina Kriegsmarine |
| Typ | ponorka |
| Lodě | 4 |
| Osud | ztraceny |
| Předchůdce | třída Brin |
| Nástupce | třída Marconi |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 1148 t (na hladině) 1460 t (pod hladinou)[1] |
| Délka | 76,1 m |
| Šířka | 6,98 m |
| Ponor | 4,55 m |
| Pohon | 2 diesely, 2 elektromotory, 2 lodní šrouby |
| Rychlost | 18 uzlů (na hladině) 8 uzlů (pod hladinou) |
| Dosah | 11 300 nám. mil při 8 uzlech (na hladině) 108 nám. mil při 3 uzlech (pod hladinou) |
| Posádka | 58 |
| Výzbroj | 1× 100mm kanón 4× 13,2mm kulomet (4×1) 8× 533mm torpédomet (12 torpéd) |
| Ostatní | operační hloubka ponoru 90 m |
Třída Liuzzi byla třída oceánských ponorek italského královského námořnictva. Celkem byly postaveny čtyři jednotky této třídy. Ve službě v italském námořnictvu byly v letech 1939–1943. Účastnily se bojů druhé světové války. Dvě byly ve válce ztraceny a dvě byly po italské kapitulaci zajaty Německem a zařazeny do Kriegsmarine. Později byly obě rovněž ztraceny.[1]
Stavba
Ponorky představovaly zvětšenou verzi třídy Brin. Celkem byly postaveny čtyři ponorky této třídy. Jejich stavbu provedla italská loděnice Tosi v Tarentu. Do služby byly přijaty v letech 1939–1940.[1]
Jednotky třídy Liuzzi:[2]
| Jméno | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Poznámky |
|---|---|---|---|---|
| Alpino Bagnolini | 1938 | 28. října 1939 | prosinec 1939 | Po italské kapitulaci byla dne 10. září 1943 v Bordeaux zajata Němci. Zařazena do německé Kriegsmarine jako UIT22. Později byla u Mysu Dobré naděje potopena hlídkovým hydroplánem PBY Catalina SAAF. |
| Reginaldo Giuliani | 1939 | 3. prosince 1939 | únor 1940 | Po italské kapitulaci roku 1943 byla v Singapuru zajata Japonci. Zařazena do německé Kriegsmarine jako UIT23. Později byla v Malackém průlivu potopena britskou ponorkou HMS Tally-Ho. |
| Console Generale Liuzzi | 1938 | 17. září 1939 | listopad 1939 | Dne 27. června 1940 jižně od Kréty potopena vlastní posádkou ve střetu s britskými torpédoborci HMS Dainty, HMS Defender a HMS Ilex. |
| Capitano Tarantini | 1939 | 7. ledna 1940 | březen 1940 | Dne 15. prosince 1940 v Biskajském zálivu potopena britskou ponorkou HMS Thunderbolt. |
Konstrukce
Ponorky nesly čtyři příďové a čtyři záďové 533mm torpédomety se zásobou 12 torpéd. Dále nesly jeden 100mm kanón a čtyři 13,2mm kulomety. Pohonný systém tvořily dva diesely Tosi o výkonu 2500 bhp a dva elektromotory Ansaldo o výkonu 1500 bhp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 18 uzlů na hladině a 8 uzlů pod hladinou.[1] Dosah byl 11 300 námořních mil při rychlosti 8 uzlů na hladině a 108 námořních mil při rychlosti 3 uzly pod hladinou. Operační hloubka ponoru dosahovala 90 metrů.[2]
Modifikace
Ponorky Alpino Bagnolini a Reginaldo Giuliani byly upraveny pro transport nákladu do Japonska a zpět.[1]
Odkazy
Reference
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Liuzzi na Wikimedia Commons