Třída Jamagumo
| Třída Jamagumo | |
|---|---|
 Júgumo (DD-118) | |
| Obecné informace | |
| Uživatel |  Japonské námořní síly sebeobrany |
| Typ | torpédoborec |
| Lodě | 6 |
| Zahájení stavby | 1964–1976 |
| Spuštění na vodu | 1965–1977 |
| Uvedení do služby | 1966–1978 |
| Osud | vyřazeny 1995–2005 |
| Předchůdce | třída Akizuki |
| Nástupce | třída Takacuki |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 2050 t (standardní) 2700 t (plný) |
| Délka | 114 m |
| Šířka | 11,8 m |
| Ponor | 4 m |
| Pohon | 6 dieselů |
| Rychlost | 27 uzlů |
| Dosah | 7000 nám. mil při 20 uzlech |
| Posádka | 210 |
| Výzbroj | 4× 76,2mm kanón (2×2) 1× ASROC (8 hl.) 1× 375mm protiponorkový raketomet Bofors (4 hl.) 6× 324mm torpédomet (2×3) |
| Radar | OPS-11 OPS-17 |
| Sonar | SQS-23 SQS-35J |
Třída Jamagumo byla třída protiponorkových torpédoborců Japonských námořních sil sebeobrany. Skládala se ze šesti jednotek postavených ve dvou skupinách v letech 1964–1978. Jejich domácí klasifikace byla Goeikan, tedy doprovodné plavidlo. Dosloužily v roli cvičných a pomocných lodí. Poslední byl vyřazen roku 2005.
Stavba
Nejprve byla v letech 1964–1967 postavena tříčlenná skupina tvořená torpédoborci Jamagumo, Makigumo a Asagumo. První postavila loděnice Mitsui Engineering & Shipbuilding v Tamano, druhý loděnice Uraga Heavy Industries v Uraga a třetí loděnice Maizuru Heavy Industries v Maizuru. Třída byla velmi úspěšná, a proto byla později přiobjednána ještě trojice mírně vylepšených torpédoborců, které všechny postavila loděnice Sumitomo Heavy Industries v Uraga (ex Uraga Heavy Industries).[1]
Jednotky třídy Jamagumo:
| Jméno | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Status |
|---|---|---|---|---|
| Jamagumo (DD-113) | 23. března 1964 | 27. února 1965 | 29. ledna 1966 | od 20. června 1991 cvičná loď (TV-3506), vyřazen 1. srpna 1995 |
| Makigumo (DD-114) | 10. června 1964 | 26. července 1965 | 19. března 1966 | od 20. června 1991 cvičná loď (TV-3507), vyřazen 1. srpna 1995 |
| Asagumo (DD-115) | 24. června 1965 | 25. listopadu 1966 | 29. srpna 1967 | od 18. října 1993 pomocná loď (ASU-7018), vyřazen 24. března 1998 |
| Aokumo (DD-116) | 2. října 1970 | 30. března 1972 | 25. listopadu 1972 | od 18. března 1999 cvičná loď (TV-3512), vyřazen 13. června 2003 |
| Akigumo (DD-117) | 7. července 1972 | 23. října 1973 | 24. července 1974 | od 13. června 2000 cvičná loď (TV-3514), vyřazen 16. února 2005 |
| Júgumo (DD-118) | 4. února 1976 | 31. května 1977 | 24. března 1978 | vyřazen 17. června 2005 |
Konstrukce
.jpg)
_underway_c1974.jpg)
Torpédoborce byly vyzbrojeny čtyřmi 76,2mm kanóny ve dvoudělových věžích, jedním čtyřhlavňovým 375mm protiponorkovým raketometem Bofors, jedním osminásobným vrhačem raketových torpéd ASROC a dvěma trojhlavňovými 324mm torpédomety. Detekci ponorek zajišťoval trupový sonar SQS-23 (u druhé trojice novější OQS-3), přičemž během služby plavidla získala také sonar s měnitelnou hloubkou ponoru SQS-35J.[2] Pohonný systém tvořilo šest dieselů o výkonu 26 500 bhp, pohánějících dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 27 uzlů. Dosah byl 7000 námořních mil při rychlosti 20 uzlů.[1]
Odkazy
Reference
- ↑ a b Class Yamagumo Destroyer [online]. Worldwarships.com [cit. 2016-06-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 279–280.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Jamagumo na Wikimedia Commons