Třída Isuzu

Třída Isuzu
Isuzu (DE-211)
Isuzu (DE-211)
Obecné informace
UživatelVlajka Japonské námořní síly sebeobrany
Typfregata
Lodě4
Zahájení stavby1960–1962
Spuštění na vodu1961–1963
Uvedení do služby1961–1964
Osudvyřazeny
Předchůdcetřída Ikazuči
Nástupcetřída Čikugo
Technické údaje
Výtlak1490 t (standardní)
1790 t (plný)
Délka94 m
Šířka10,4 m
Ponor3,5 m
Pohon4 diesely
Rychlost25 uzlů
Posádka183
Výzbroj4× 76,2mm kanón (2×2)
4× 533mm torpédomet (1×4)
1× Mk 108
6× 324mm torpédomet (2×3)
1 vrhač, 1 skluzavka
RadarOPS-1
OPS-16
SonarSQS-29

Třída Isuzu byla lodní třída fregat Japonských námořních sil sebeobrany. Skládala se ze čtyř jednotek, sloužících v letech 1961–1993. Byly to poslední japonské válečné lodě vyzbrojené klasickými 533mm torpédomety.[1] Japonsko plavidla tradičně klasifikovalo jako eskortní torpédoborce, čemuž odpovídala trupová čísla s kódem DE (Destroyer Escort).

Stavba

Celkem byly v letech 1960–1964 postaveny čtyři jednotky této třídy. Dvě byly objednány v rámci programu z roku 1959 a další dvě v rámci programu z roku 1961.[2]

Jednotky třídy Isuzu:

Jméno Založení kýlu Spuštěna Vstup do služby Status
Isuzu (DE-211) 16. dubna 1960 17. ledna 1961 29. července 1961 od roku 1988 pomocná loď (ASU-7015), vyřazena 25. března 1992
Mogami (DE-212) 4. srpna 1960 7. března 1961 28. září 1961 od roku 1987 cvičná loď (TV-3505), vyřazena 20. června 1991
Kitakami (DE-213) 7. června 1962 21. června 1963 1. února 1964 od roku 1990 pomocná loď (ASU-7016), vyřazena 16. listopadu 1993
Ói (DE-214) 10. června 1962 15. června 1963 1. února 1964 od roku 1990 pomocná loď (ASU-7017), vyřazena 15. února 1993

Konstrukce

Kitakami (DE-213)
Fregata třídy Čikugo Tokači (DE-218) a fregata třídy Isuzu Ói (DE-214)

Fregaty byly vyzbrojeny čtyřmi 76,2mm kanóny ve dvoudělových věžích – jedné na přídi a druhé na zádi. Mezi přední dělovou věží a můstkem se u prvního páru fregat nacházel vrhač raketových hlubinných pum Mk 108. Ten se ale neosvědčil a zbylé dvě fregaty na jeho místě nesly čtyřhlavňový 375mm protiponorkový raketomet Bofors. Protiponorkovou výzbroj doplňovaly dva trojité 324mm torpédomety, dále jeden klasický vrhač a jedna skluzavka hlubinných pum. Údernou výzbroj tvořil čtyřhlavňový 533mm torpédomet. Elektroniku tvořily radary OPS-1, OPS-16 a trupový sonar SQS-29.[1] Pohonný systém tvořily čtyři diesely o výkonu 16 000 bhp. Nejvyšší rychlost dosahovala 25 uzlů.[3]

Modernizace

U prvního páru byl v letech 1974–1975 vrhač Mk 108 nahrazen 375mm protiponorkovým raketometem Bofors. Mogami a Kitakami byly v letech 1966 a 1968 vybaveny vlečným sonarem OQA-1, který na zádi nahradil vrhač a skluzavku hlubinných pum. V letech 1987–1990 byly všechny fregaty upraveny na cvičné lodě. Mimo jiné byly demontovány 533mm torpédomety a sonar.[1]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 290. 
  2. ↑ Pejčoch, Novák a Hájek, 1994, s. 289.
  3. ↑ Pejčoch, Novák a Hájek, 1994, s. 292.

Externí odkazy

  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Isuzu na Wikimedia Commons
This article is issued from Wikipedie. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.