Třída Fervent
| Třída Fervent | |
|---|---|
.jpg) HMS Zephyr | |
| Obecné informace | |
| Uživatel | Royal Navy |
| Typ | torpédoborec |
| Lodě | 2 |
| Zahájení stavby | 1894 |
| Spuštění na vodu | 1895 |
| Uvedení do služby | 1900–1901 |
| Osud | vyřazeny |
| Předchůdce | třída Conflict |
| Nástupce | třída Handy |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 275 t (standardní) 320 t (plný) |
| Délka | 62,4 m (celková) |
| Šířka | 5,79 m |
| Ponor | 2,21 m |
| Pohon | 2 lokomotivní kotle, 2 parní stroje s trojnásobnou expanzí 2 lodní šrouby 4000 hp |
| Rychlost | 26 uzlů |
| Dosah | 3000 nám. mil při 10 uzlech |
| Posádka | 48 |
| Výzbroj | 1× 76mm kanón 5× 57mm kanón (5×1) 2× 457mm torpédomet (2×1) |
Třída Fervent byla třída torpédoborců Britského královského námořnictva. Celkem byly postaveny tři jednotky této třídy. Ve službě byly v letech 1900–1920.[1]
Třída Fervent představovala jednu ze sedmnácti podtříd raných britských torpédoborců od různých výrobců, které jsou souhrnně označovány jako třída A. Torpédoborce třídy A neměly jednotný design, ale důraz byl u nich kladen na jednotnou rychlost (u prvních tří podtříd 26 uzlů a u zbývajících čtrnácti podtříd 27 uzlů). Třída Fervent patřila do druhé skupiny označováné jako „27-knotters“.
Stavba
Britská loděnice Hanna, Donald & Wilson v Paisley postavila celkem dvě jednotky této třídy. Na vodu byly spuštěny roku 1895. Torpédoborce však nedosahovaly požadované rychlosti, a proto byly do služby přijaty až v letech 1900–1901. Loděnice Hanna, Donald & Wilson už nedostala další zakázky na plavidla této kategorie.[2]
| Jméno | Založení kýlu | Spuštěn | Vstup do služby | Osud |
|---|---|---|---|---|
| HMS Fervent | 27. března 1894 | 20. března 1895 | červen 1900 | Vyřazen 1920. |
| HMS Zephyr | 23. dubna 1894 | 10. května 1895 | červenec 1901 | Vyřazen 1920. |
Konstrukce
Výzbroj představoval jeden 76mm kanón, pět 57mm kanónů a dva jednohlavňové 457mm torpédomety se zásobou čtyř torpéd. Pohonný systém tvořily dva lokomotivní kotle a dva tříválcové parní stroje s trojnásobnou expanzí o výkonu 4000 hp, roztáčející dva lodní šrouby. Spaliny odváděl jediný komín. Nejvyšší rychlost dosahovala 26 uzlů. Dosah byl 3000 námořních mil při rychlosti deset uzlů.[1]
Modifikace
Roku 1908 byl původní kotle nahrazeny čtyřmi kotly Reed. Pohonný systém měl výkon 3800 hp. Spaliny odváděly čtyři komíny. Nejvyšší rychlost dosáhla 27 uzlů.[1]
Roku 1916 byly torpédoborce vybaveny dvěma spouštěči hlubinných pum.[1]
Odkazy
Reference
Literatura
- CROSSLEY, Jim. Biritsh Destroyers 1892–1918. Oxford: Osprey Publishing, 2009. 48 s. ISBN 978-1-84603-514-2. (anglicky)