Třída Duguay-Trouin
| Třída Duguay-Trouin | |
|---|---|
 Duguay-Trouin | |
| Obecné informace | |
| Uživatel | Francouzské námořnictvo |
| Typ | lehký křižník |
| Lodě | 3 |
| Zahájení stavby | 1922 |
| Spuštění na vodu | 1923–1924 |
| Uvedení do služby | 1926 |
| Osud | 2 potopeny 1 vyřazen |
| Nástupce | Jeanne d'Arc |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 7249 tn (standardní) 9350 tn (plný) |
| Délka | 181,6 m |
| Šířka | 17,2 m |
| Pohon | 4 turbínová soustrojí 6 kotlů 100 000 hp |
| Rychlost | 33 uzlů |
| Posádka | 578 |
| Výzbroj | 8× 155 mm (2×2) 4× 75 mm (4×1) 4× 13,2 mm 12× 550mm torpédomet (4×3) |
| Pancíř | paluba 38,1 mm, věže 25,4 mm |
| Letadla | 1× katapult |
Třída Duguay-Trouin byla třída lehkých křižníků francouzského námořnictva. Skládala se ze tří jednotek, které byly ve službě v letech 1926–1952. Dva křižníky byly zničeny za druhé světové války. Hlavním nedostatkem těchto plavidel byla téměř neexistující pancéřová ochrana.
Stavba
Celkem byly v letech 1922–1926 postaveny tři křižníky této třídy. Dva postavila loděnice Arsenal de Brest a třetí Arsenal de Lorient.[1]
Jednotky třídy Duguay-Trouin:[1]
| Jméno | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Status |
|---|---|---|---|---|
| Duguay-Trouin | 1922 | 14. srpna 1923 | 19. září 1926 | Po válce využíván jako depotní loď. Roku 1952 byl vyřazen a sešrotován. |
| Lamotte-Piquet | 1923 | 21. března 1924 | 1. září 1926 | Dne 12. ledna 1945 byl v Cam Ranh potopen americkými palubními letadly. |
| Primauguet | 1923 | 21. května 1924 | 1. září 1926 | Dne 8. listopadu 1942 byl potopen při pokusu o napadení amerického výsadku v Casablance. |
Konstrukce
Křižník byl vyzbrojen osmi 155mm kanóny ve dvoudělových věžéch, čtyřmi 75mm kanóny, čtyřmi 13,2mm kulomety a čtyřmi trojhlavňovými 533mm torpédomety. Nesl katapult pro průzkumný hydroplán. Pohonný systém tvořilo osm kotlů a čtyři parní turbíny o výkonu 100 000 hp. Nejvyšší rychlost dosahovala 33 uzlů. Dosah byl 4500 námořních mil při rychlosti 15 uzlů.[1]
Služba
Všechna tři plavidla bojovala v druhé světové válce. Duguay-Trouin zůstal po francouzské kapitulaci v Alexandrii, kde byl po dohodě s Brity odzbrojen a internován. Po zániku vichistické Francie se 30. května 1943 vrátil na stranu spojenců, byl reaktivován a modernizován. Poté bojoval v silách Svobodných Francouzů. Po válce byl používán jako plovoucí skladiště a v roce 1952 sešrotován.
Naopak Lamotte-Piquet byl v době francouzské kapitulace ve Francouzské Indočíně. Thajské územní požadavky vůči Vichistické Francii vedly až k ozbrojeným střetům. Lamotte-Piquet byl vlajkovou lodí improvizované eskadry francouzských plavidel, která se v bitvě u Ko Čangu střetla s Thajským námořnictvem a připravila ho o dvě nejcennější jednotky – lodě pobřežní obrany Sri Ajudhja a Thonburi a navíc tři torpédovky. Později byl na nátlak Japonska internován a na konci války ho zničilo americké letectvo.
Primauguet zůstal po porážce Francie v roce 1940 věrný kolaborantské vládě ve Vichy a kotvil v Casablance (největší francouzskou lodí v přístavu byla nedokončená bitevní loď Jean Bart). Když spojenci 8. listopadu 1942 začali Operaci Torch – vylodění v Severní Africe, byla Casablanca jedním z míst určených pro výsadek. Vichistické námořnictvo se pokusilo vylodění bránit a na moře proto vyplul Primauguet, šest torpédoborců a osm ponorek. Primauguet poté rozstřílela a potopila americká bitevní loď USS Massachusetts.
Odkazy
Reference
- ↑ a b c DUGUAY TROUIN light cruisers (1926) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-08-29]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374.
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu třída Duguay-Trouin na Wikimedia Commons