Třída Děkabrist
| Třída Děkabrist (třída D) | |
|---|---|
 Revolucioněr | |
| Obecné informace | |
| Uživatel | .svg.png){kind=small} Sovětské námořnictvo |
| Typ | ponorka |
| Lodě | 6 |
| Osud | 4 ztraceny 2 vyřazeny |
| Předchůdce | třída AG |
| Nástupce | třídy L (Leninec) |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 933 t (na hladině) 1354 t (pod hladinou)[1] |
| Délka | 76 m |
| Šířka | 6,5 m |
| Ponor | 3,8 m |
| Pohon | 2 diesely, 2 elektromotory 2600 + 1600 hp |
| Rychlost | 14 uzlů (na hladině) 9 uzlů (pod hladinou) |
| Dosah | 7500 nám. mil při 9 uzlech (na hladině) 132 nám. mil při 2 uzlech (pod hladinou) |
| Posádka | 53 |
| Výzbroj | 8× 533mm torpédomet (14 torpéd) 1× 100mm kanón 1× 45mm kanón 1× 7,62mm kulomet |
| Ostatní | max. hloubka ponoření 75 m |
Třída Děkabrist (jinak též třída D) byla třída ponorek Sovětského námořnictva. Celkem bylo postaveno šest jednotek této třídy. Ve službě byly od roku 1930. Byly to první sovětské ponorky a zároveň první ruské ponorky postavené od konce první světové války a Říjnové revoluce. Druhou světovou válku přečkaly pouze dvě. Ponorka D-2 se dochovala jako muzejní loď v Petrohradu.[1]
Stavba
Stavba ponorek třídy D byla součástí sovětského programu obnovy flotily z roku 1926. Hlavním konstruktérem třídy byl Boris Michajlovič Malinin. Celkem bylo postaveno šest jednotek této třídy. Dokončeny byly v letech 1930–1931. Nevyzrálá konstrukce si během služby vynucovala četné úpravy a opravy.[1]
Jednotky třídy Děkabrist:[2]
| Jméno | Loděnice | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Poznámky |
|---|---|---|---|---|---|
| Děkabrist | Leningrad | 1927 | 3. listopadu 1928 | listopad 1930 | Od roku 1934 D-1. Dne 13. listopadu 1940 ztroskotala v Motovském zálivu. |
| Narodovec | Leningrad | 1927 | 19. května 1929 | září 1931 | Od roku 1934 D-2. Cvičný hulk 1956. Muzejní loď. |
| Krasnogvardějec | Leningrad | 1927 | 12. července 1929 | říjen 1930 | Od roku 1934 D-3. V červnu 1942 zmizela u norského pobřeží, pravděpodobně zničena minou. |
| Revolucioněr | Nikolajev | 1927 | 21. března 1930 | prosinec 1930 | Od roku 1934 D-4. Dne 4. prosince 1943 poblíž Jevpatorije potopena německými plavidly UJ102 a UJ103. |
| Spartakovec | Nikolajev | 1927 | 12. října 1930 | duben 1931 | Od roku 1934 D-5. Od roku 1948 testovací plavidlo, vyřazena 1955. |
| Jakobinec | Nikolajev | 1927 | 15. listopadu 1930 | červen 1931 | Od roku 1934 D-6. Dne 18. srpna 1941 poškozena německým letectvem. Dne 26. června 1942 v Sevastopolu zničena vlastní posádkou. |
Konstrukce
.jpg)
Jednalo se o středně velká plavidla dvoutrupé koncepce. Trup byl rozdělen do osmi sekcí. Hlavńovou výzbroj představoval jeden 100mm kanón, jeden 45mm kanón a jeden 7,62mm kulomet. Dále nesly osm 533mm torpédometů se zásobou čtrnáct torpéd. Pohonný systém tvořily dva diesely o výkonu 2600 bhp a dva elektromotory o výkonu 1600 shp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala čtrnáct uzlů na hladině a devět uzlů pod hladinou. Dosah byl 7500 námořních mil při rychlosti devíti uzlů na hladině a 132 námořních mil při dvou uzlech pod hladinou.[1]
Odkazy
Reference
Literatura
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. 374 s. ISBN 80-206-0357-3.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu třída Děkabrist na Wikimedia Commons - (rusky) Sovětské ponorky 1917 - 1945
- (rusky) Děkabrist série I.
- (anglicky) O zachované ponorce D-2