Třída Courbet

Třída Courbet
Courbet
Obecné informace
Uživatelé	Francouzské námořnictvo Svobodní Francouzi
Typ	bitevní loď
Lodě	4
Zahájení stavby	1910–1911
Spuštění na vodu	1911–1912
Uvedení do služby	1913–1914
Osud	vyřazeny
Předchůdce	třída Danton
Nástupce	třída Bretagne
Technické údaje
Výtlak	23 189 tn (standardní) 25 579 tn (plný)
Délka	166 m
Šířka	27 m
Ponor	9 m
Pohon	4 turbínová soustrojí 24 kotlů na uhlí, později naftu 28 000 hp
Rychlost	21 uzlů
Posádka	1115
Výzbroj	(po dokončení): 12× 305mm kanón (6×2) 22× 138,6mm kanón 4× 47mm kanón 4× 457mm torpédomet
Pancíř	180–270mm boky 30, 30, 12 a 40mm paluby 320mm čela věží

Třída Courbet byla třída francouzských bitevních lodí, které tvořily vůbec první generaci francouzských dreadnoughtů. Celkem byly postaveny čtyři jednotky této třídy. Ve službě byly v letech 1913–1944. Účastnily se první i druhé světové války.

Tato třída svou kvalitou nepředstavovala světovou špičku, kvalita její konstrukce a pancéřování byla spíše podprůměrná. Kotle mohly topit pouze uhlím a hlavní děla měla kvůli nízké elevaci a dostřel pouhých 12 500 metrů, což bylo napravováno v pozdějších modernizacích.

Celkem byly v letech 1910–1914 postaveny čtyři jednotky této třídy.

Jednotky třídy Courbet:^[1]

Hlavní výzbroj lodí tvořilo šest dvoudělových věží s kanóny ráže 305 mm. Dvě byly na přídi, dvě na zádi a poslední dvě na bocích trupu po stranách nástavby. Sekundární výzbroj tvořilo 22 kusů 138,6mm kanónů v kasematách a lehkou výzbroj čtyři 47mm kanóny. Lodě také měly čtyři pevné podhladinové 457mm torpédomety. Pohonný systém tvořila čtyři turbínová soustrojí a 24 kotlů.

Všechna čtyři plavidla za první světové války sloužila ve Středomoří a podílela se zde na blokádě Otrantského průlivu. Po skončení války byly France a Jean Bart v rámci intervence sil Dohody v Ruské občanské válce odeslány do Černého moře, kde u Sevastopolu operovaly proti Bolševikům. Posádky obou lodí 19. dubna 1919 provedly vzpouru a vyvěsili rudé vlajky, k čemuž se přidalo několik dalších plavidel francouzské eskadry. Nakonec musely odplout z oblasti.

Dne 26. srpna 1922 France v zátoce Quibernon u pobřeží Bretaně ztroskotala na skaliskách. Ostatní tři lodě byly v meziválečné době několikrát modernizovány. Změnila se u nich například lehká výzbroj, byl modernizován pohon (u Courbet a Jean Bart dva přední komíny nahradil jeden), systém řízení palby a také byla zvětšena elevace a tím pádem i dostřel hlavních děl.

Za druhé světové války lodě této třídy nečekalo žádné významné nasazení. Courbet a Paris se po porážce Francie podařilo uniknout do Velké Británie, kde byly posléze násilně obsazeny Brity. Courbet byla po týdnu předána Svobodným Francouzům a sloužila jako ubytovací loď až do doby, než byla při invazi do Normandie potopena jako součást vlnolamu na pláži Sword. Paris sloužila celou válku jako ubytovací plavidlo a ve stejné roli fungovala až do sešrotování i po svém poválečném předání zpět do Francie. Jean Bart byl v polovině 30. let odzbrojen a přeměněn na školní loď, válku přečkal a byl po ní sešrotován.

• PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. 374 s. ISBN 80-206-0357-3. 

• Seznam francouzských bitevních lodí

• Obrázky, zvuky či videa k tématu třída Courbet na Wikimedia Commons
• (česky) Francouzské námořní vzpoury (1919)