Třída Argo
| Třída Argo | |
|---|---|
 Nákres ponorky třídy Argo | |
| Obecné informace | |
| Uživatel | Regia Marina |
| Typ | ponorka |
| Lodě | 2 |
| Osud | ztraceny |
| Předchůdce | třída Calvi |
| Nástupce | třída Perla |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 780 t (na hladině) 1000 t (pod hladinou)[1] |
| Délka | 63,15 m |
| Šířka | 6,93 m |
| Ponor | 4,46 m |
| Pohon | 2 diesely, 2 elektromotory, 2 lodní šrouby |
| Rychlost | 14 uzlů (na hladině) 8 uzlů (pod hladinou) |
| Dosah | 5300 nám. mil při 14 uzlech (na hladině) 100 nám. mil při 3 uzlech (pod hladinou) |
| Posádka | 46 |
| Výzbroj | 1× 100mm kanón 4× 13,2mm kulomet (4×1) 6× 533mm torpédomet (6×1, 10 torpéd) |
| Ostatní | operační hloubka ponoru 90 m |
Třída Argo byla třída středních ponorek italského královského námořnictva. Celkem byly postaveny dvě jednotky této třídy. Ve službě v italském námořnictvu byly v letech 1937–1943. Účastnily se bojů druhé světové války. Obě byly ve válce ztraceny.[1]
Stavba
Roku 1931 Portugalsko objednalo stavbu dvou ponorek od italské loděnice Cantieri Riuniti dell'Adriatico (CRDA) v Monfalcone. Když byly ponorky téměř hotové, Portugalsko zakázku zrušilo. Mohlo to být kvůli nedostatku financí nebo ochlazení vztahů mezi oběma státy po italské invazi do Etiopie.[2] Ponorky následně odkoupila italská vláda, aby byly dokončeny pro italské námořnictvo. Do služby byly přijaty roku 1937.[1] Dalším vývojem konstrukce později vznikly ponorky třídy Flutto.[2]
Jednotky třídy Argo:[3]
| Jméno | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Poznámky |
|---|---|---|---|---|
| Argo | říjen 1931 | 27. listopadu 1936 | srpen 1937 | Dne 11. září 1943 v Monfalcone potopena vlastní posádkou. |
| Velella | říjen 1931 | 12. prosince 1936 | září 1937 | Dne 7. září 1943 potopena britskou ponorkou HMS Shakespeare. |
Konstrukce
Ponorky měly částečně dvoutrupou koncepci. Nesly čtyři příďové a dva záďové 533mm torpédomety se zásobou 10 torpéd. Dále nesly jeden 100mm kanón a čtyři protiletadlové 13,2mm kulomety Breda Model 1931. Pohonný systém tvořily dva diesely Fiat o výkonu 1500 bhp a dva elektromotory CRDA o výkonu 800 bhp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 14 uzlů na hladině a 8 uzlů pod hladinou. Dosah byl 5300 námořních mil při rychlosti 14 uzlu na hladině a 100 námořních mil při rychlosti 3 uzly pod hladinou.[1] Operační hloubka ponoru dosahovala 90 metrů.[3]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d GARDINER, Robert. Conway's All the World's Fighting Ships, 1906–1921. London: Conway Maritime Press, 1985. Dostupné online. ISBN 978-0-85177-245-5. S. 308. (anglicky)
- ↑ a b Type C.R.D.A. [online]. Regia Marina Italiana [cit. 2021-07-01]. Dostupné online. (anglicky)
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Argo na Wikimedia Commons