Slizounovití
 Slizounovití | |
|---|---|
 Slizoun okatý (Blennius ocellaris) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Třída | paprskoploutví (Actinopterygii) |
| Řád | slizouni (Blenniiformes) |
| Čeleď | slizounovití (Blenniidae) Rafinesque, 1810 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Slizounovití (Blenniidae) jsou čeleď paprskoploutvých ryb, v tradičních systémech spadající do sběrného řádu ostnoploutví (Perciformes), v novějších systémech do řádu slizounů (Blenniiformes).[1] Jde o velmi početnou čeleď, k červnu 2025 bylo popsáno celkem 59 rodů slizounovitých, a to v podčeledích Blenniinae a Salariinae.[2]
Největší druhy dorůstají délky asi 54 cm, většina druhů však nepřesahuje délku 15 cm. Pro všechny slizouny je typické lysé tělo, tupě zakončená hlava a břišní ploutve posazené před ploutvemi prsními (dva zástupci rodu Plagiotremus břišní ploutve vůbec nemají). Hřbetní ploutev nese 3–17 ohebných ostnů a 9–119 měkkých paprsků, přičemž většina druhů má více měkkých paprsků než ostnů. Řitní ploutev nese 2 ostny, břišní ploutve jediný malý osten a 2–4 paprsky. Z vnitřní anatomie lze vyzdvihnout ztrátu či alespoň výraznou redukci plynového měchýře nebo hřebenovité zuby. Někteří slizouni mají i zuby podobné špičákům, například slizoun okatý (Blennius ocellaris).[3][4]
Slizounovití žijí v teplých mořích po celém světě, někdy pronikají i do brakických a sladkých vod. Lze mezi nimi najít zástupce z mělkých pobřežních vod, ze skalnatých přílivových zón, korálových útesů, říčních ústí i mangrovových bažin.[5] Některé druhy jsou „obojživelné“, například slizoun Kirkův (Alticus kirkii) si ve vodě jen pravidelně smáčí kůži.[3] Rozmanité jsou i potravní návyky těchto ryb, jejich zuby se však dobře hodí zvláště k seškrabávání řas a drobných organismů. Některé druhy svým vzhledem mimikují ryby-čističe a ukusují ostatním rybám ploutve.[6] Samci slizounovitých vykazují teritoriální chování, stejně jako rodičovskou péči o jikry nakladené přivábenými samicemi. Někdy o jikry pečují oba rodiče. Vajíčka zůstávají uchycená k substrátu, ovšem larvy se vyvíjejí v planktonu mělkých pobřežních vod, někdy dokonce i několik měsíců (tzn. stádium ophioblennius).[5][6]
Odkazy
Reference
- ↑ THACKER, Christine E.; NEAR, Thomas J. Phylogeny, biology, and evolution of acanthopterygian fish clades. Reviews in Fish Biology and Fisheries. 2025-06, roč. 35, čís. 2, s. 805–845. Dostupné online [cit. 2025-06-06]. ISSN 0960-3166. doi:10.1007/s11160-025-09935-w. (anglicky)
- ↑ CAS - Eschmeyer's Catalog of Fishes - Genera/Species by Family/Subfamily. researcharchive.calacademy.org [online]. [cit. 2025-06-06]. Dostupné online.
- ↑ a b HANEL, Lubomír, 2000. Ryby (2). Praha: Albatros. (Svět zvířat; sv. 9). S. 75–76.
- ↑ NELSON, Joseph S.; GRANDE, Terry; WILSON, Mark V. H. Fishes of the World. 5. vyd. Hoboken, New Jersey: John Wiley & Sons 707 s. ISBN 978-1-119-22082-4, ISBN 978-1-118-34233-6. S. 348–349.
- ↑ a b FAMILY Details for Blenniidae - Combtooth blennies. fishbase.mnhn.fr [online]. [cit. 2025-06-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b HUTCHINS, Michael; THONEY, D. A.; LOISELLE, P. V.; SCHLAGE, Neil, 2003. Fishes II. 2. vyd. Farmington Hills, MI: Gale. (Grzimek's Animal Life Encyclopedia; sv. 5). S. 341–343. (anglicky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Slizounovití na Wikimedia Commons 
Taxon Blenniidae ve Wikidruzích
