Seznam vítězů mužské dvouhry na Australian Open

Vítězové mužské dvouhry
na Australian Open
Norman Brookes Challenge Cup
ausopen.com
Grand SlamAustralian Open
MístoMelbourne, AustrálieAustrálie Austrálie
AreálMelbourne Park
OrganizátorTennis Australia / ITF
Povrchtráva / venku (1905–1987)
tvrdý / venku (1988–)
Odměna3 500 000 AU$ (2025)
TrofejNorman Brookes Challenge Cup
Nejvyšší počet titulů
amatérské éry  6 – Roy Emerson
mezi amatéry v řadě  5 – Roy Emerson
otevřené éry10 – Novak Djoković
otevřené éry v řadě  3 – Novak Djoković
Současný vítěz
Itálie Jannik Sinner (ITA)
(druhý titul)
předávající trofeje: John Newcombe[1]

Seznam vítězů mužské dvouhry na Australian Open uvádí přehled šampionů mužské singlové soutěže na tenisovém turnaji Australian Open.[2]

Australian Open je tenisový Grand Slam, každoročně hraný ve druhé polovině ledna jako úvodní část čtyřdílné grandslamové kategorie. V letech 1905–1987 probíhal na trávě. S přesunem z Kooyong Lawn Tennis Clubu do Melbourne Parku se začal odehrávat na tvrdém povrchu. Profesionálům se otevřel jako poslední z grandslamů roku 1969. Během první (1916–1918) a druhé světové války (1941–1945) a v roce 1986 turnaj neproběhl.[3][4] V sezóně 1977 se konaly dva ročníky v důsledku přeložení termínu na závěr roku, první během ledna a druhý v prosinci.[5]

Nejvyšší počet deseti titulů vybojoval Srb Novak Djoković, když všechna svá semifinále i finále vyhrál. Australan Ken Rosewall se v 18 letech stal nejmladším a v 37 letech také nejstarším vítězem, což z něj učinilo nejstaršího šampiona grandslamové dvouhry v celé open éře. Jeho devatenáctileté období mezi prvním (1953) a posledním (1972) titulem představuje rovněž grandslamový rekord.[6]

Historie

Australian Open se v minulosti odehrával napříč australským kontinentem, když se dějišty staly Perth, Brisbane, Adelaide, Sydney a Melbourne. Místa konání se velmi často střídala, než v roce 1972 grandslam trvale zakotvil v melbournském Kooyong Lawn Tennis Clubu. Odtud se roku 1988 přestěhoval do nově postaveného Flinders Parku, později přejmenovaného na Melbourne Park.[3]

Stan Wawrinka, vítěz z roku 2014

Opakovaně se měnilo také datum konání turnaje. Z lednového termínu byl v roce 1971 přesunut na březen pro vyhovění požadavkům vlastníků okruhu World Championship Tennis (WCT) a americké tenisové ligy (National Tennis League), kteří před březnem neumožnili smluvně vázaným hráčům startovat v Austrálii.[7] Již od následujícího ročníku 1972 však turnaj začínal opět v prosinci předcházejícího roku, aby se vyhnul zákazu Mezinárodní tenisové federace (ILTF) ke startu hráčů z okruhu WCT na turnajích ILTF v první polovině roku. Spor dvou okruhů byl zažehnán a od sezóny 1973 připadla turnajům ILTF v kalendáři druhá polovina roku. Snaha přimět k účasti více předních tenistů a tím zvýšit atraktivitu vedla po lednu 1977 k posunuti konání o několik dní dříve, aby turnaj končil již v prosinci a rozhodovalo se na něm o kalendářním grandslamu. Proto byly roku 1977 odehrány dva ročníky. Již v roce 1978 se však termín vrátil na přelom Nového roku i v důsledku neochoty tenistů hrát přímo během Vánoc.[5] V roce 1985 padlo rozhodnutí k trvalému přesunu do druhé poloviny ledna, což způsobilo, že se ročník plánovaný na prosinec 1986 již neodehrál a turnaj následoval v novém lednovém termínu 1987.[8][9]

Od počátku mužské dvouhry v roce 1905 měla soutěž charakter vyřazovacího formátu a zápasy probíhaly na tři vítězné sety. Výjimkou se staly ročníky 1970, 1973 a 1974, kdy se úvodní kola hrála na dvě vítězné sady. V roce 1982 se pak na dva vítězné sety konaly pouze třetí a čtvrté kolo.

V roce 1971 byl do čtyř úvodních setů zaveden 7bodový tiebreak. V závěrečné páté sadě o vítězi dále rozhodoval rozdíl dvou gemů. Výjimkou se stalo období 1980–1982, v němž byla zkrácená hra uplatněna i v pátém dějství.[10] V sezóně 2019 byl do závěrečné sady zaveden 10bodový supertiebreak.[11]

V letech 1905–1987 se hrálo na trávě. Přesun do Flinders Parku v roce 1988 znamenal přechod na tvrdý povrch.[3][12][13] Švéd Mats Wilander vyhrál jako jediný soutěž na trávě i tvrdém povrchu. Švýcar Roger Federer pak triumfoval na dvou typech tvrdého povrchu, původním Rebound Ace a poté na Plexicushionu, jenž byl v areálu položen mezi lety 2008–2019. V roce 2020 byl instalován povrch GreenSet.[14] Tři ročníky na něm ovládl Novak Djoković, jenž sedmkrát předtím zvítězil na Plexicushionu.

Novak Djoković vyhrál rekordních deset titulů. Po zisku desáté trofeje v roce 2023 zůstával v semifinále i finále neporažen s bilancí 20–0 z těchto zápasů.[15]

Vítěz získává Norman Brookes Challenge Cup (Putovní pohár Normana Brookese), pojmenovaný po Normanu Brookesovi, australském šampionu z roku 1911 a prezidentu australského tenisového svazu. Tenista do vlastnictví obdrží zmenšenou repliku z pozlaceného stříbra.[16] Odměna šampiona v roce 2010 činila 2 100 tisíc australských dolarů,[17] roku 2020 dosáhla již částky 4 120 tisíc australských dolarů.[18]

V úvodní fázi, kdy grandslam probíhal pod názvem Australasian Championships, získal nejvyšší počet tří titulů Australan James Anderson (1922, 1924–1925). V následném období Australian Championships, až do konce amatérské éry v roce 1968, vybojoval rekordních šest trofejí jeho krajan Roy Emerson (1961, 1963–1967) včetně pěti bez přerušení.[4] Po otevření se profesionálům v sezóně 1969 vytvořil Srb Novak Djoković absolutní rekord ziskem deseti titulů (2008, 2011–2013, 2015–2016, 2019–2021, 2023) včetně tří výher v řadě.[4] Trofeje bez ztráty setu v otevřené éře vybojovali Ken Rosewall v roce 1971 a Roger Federer roku 2007.

Nejmladším šampionem se roku 1953 v 18 letech a 2 měsících stal Australan Ken Rosewall,[6] který drží i věkový rekord nejstaršího vítěze. Při zisku trofeje v roce 1972 mu bylo 37 let, 2 měsíce a 1 den, což z něj učinilo nejstaršího vítěze grandslamové dvouhry v celé open éře. Rovněž 19leté období mezi prvním a posledním titulem je grandslamovým rekordem.[6]

Jedinkrát nebylo finále dohráno, když v roce 1990 Stefan Edberg skrečoval v závěru třetí sady Ivanu Lendlovi pro poranění břišního svalu.[19]

Přehled finále

Amatérská éra

Otevřená éra

Statistiky

Vícenásobní vítězové

Vítězové podle státu

Stát éra titul
amatérská open celkem první poslední
AustrálieAustrálie Austrálie 44 6 50 1905 1976
Spojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké 4 14 18 1908 2003
SrbskoSrbsko Srbsko 0 10 10 2008 2023
ŠvýcarskoŠvýcarsko Švýcarsko 0 7 7 2004 2018
ŠvédskoŠvédsko Švédsko 0 6 6 1983 2002
Spojené královstvíSpojené království Spojené království[p 1] 5 0 5 1912 1934
ArgentinaArgentina Argentina 0 2 2 1978 1979
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo[p 7][p 8] 0 2 2 1989 1990
ItálieItálie Itálie 0 2 2 2024 2025
NěmeckoNěmecko Německo 0 2 2 1991 1996
Nový ZélandNový Zéland Nový Zéland 2 0 2 1906 1909
RuskoRusko Rusko 0 2 2 1999 2005
ŠpanělskoŠpanělsko Španělsko 0 2 2 2009 2022
ČeskoČesko Česko[p 9] 0 1 1 1998 1998
FrancieFrancie Francie 1 0 1 1928 1928
Jižní AfrikaJižní Afrika Jižní Afrika 0 1 1 1981 1981

Odkazy

Poznámky

  1. a b „British Isles“ (BRI), Britské ostrovy – zkratka použitá u tenistů reprezentujících Spojené království Velké Británie a Irska (1801–1922); od roku 1922 je použita zkratka „Great Britain“ (GBR) pro Spojené království Velké Británie a Severního Irska.
  2. Nehráno pro první světovou válku.
  3. Nehráno pro druhou světovou válku.[4]
  4. a b V roce 1977 proběhly dva ročníky Australian Open v důsledku termínové změny v kalendáři okruhu. Poprvé se grandslam konal v lednu a podruhé v prosinci 1977.[5]
  5. a b Johan Kriek vyhrál první trofej v roce 1981 jako Jihoafričan. V srpnu 1982 získal americké občanství v procesu naturalizace a po tomto datu reprezentoval Spojené státy.
  6. Nehráno pro přeložení grandslamu z prosince na leden. Odehrán tak byl Australian Open 1985 na přelomu listopadu a prosince a následně až lednový Australian Open 1987.[8][20]
  7. šedě zvýrazněn zaniklý stát.
  8. Tituly připsané tenistům z Československa, tj. z období 1918–1992.
  9. Tituly připsané tenistům z České republiky, tj. od roku 1993.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku List of Australian Open men's singles champions na anglické Wikipedii.

  1. Celebrating 120 years – Australian Open 2025 by the numbers. S. 1. www.tennis.com.au [PDF]. Tennis Australia, 2025-01-29 [cit. 2025-05-27]. S. 1. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2025-05-27. (anglicky) 
  2. COLLINS, Bud. The Bud Collins History of Tennis. 2nd. vyd. [New York]: New Chapter Press, 2010. ISBN 978-0942257700. S. 372–374. 
  3. a b c FOENANDER, Tristan. History of the Australian Open – the Grand Slam of Asia/Pacific [online]. IBM, Tennis Australia [cit. 2009-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-05-25. 
  4. a b c d Grand Slam Tournaments – Australian Open [online]. United States Tennis Association [cit. 2009-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-20. 
  5. a b c 1977 Grand Slam calendar [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2009-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-07-10. 
  6. a b c Ken Rosewall – International Tennis Hall of Fame [online]. International Tennis Hall of Fame [cit. 2020-02-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. National Library of Australia. Dunlop offers $125,000 for tennis open.. The Canberra Times. 7-04-1970, s. 20. Dostupné online. 
  8. a b 1986 Grand Slam calendar [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2009-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-07-10. 
  9. Australian Open – History – Year-by-year [online]. IBM, Tennis Australia [cit. 2009-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-08-03. 
  10. Roddick survives 83-game epic [online]. 2003-01-22 [cit. 2009-07-01]. Dostupné online. 
  11. Australian Open: Final-set tie-breaks to be used in 2019 [online]. 21-12-2018. Dostupné online. 
  12. SCHLINK, Leo. Plexicushion replaces Rebound Ace at Australian Open [online]. 2008-01-14 [cit. 2009-07-01]. Dostupné online. 
  13. BEVAN, Chris. On-court blues for Aussie tennis? [online]. BBC Sport, 2008-01-11 [cit. 2009-07-01]. Dostupné online. 
  14. ILANBEY, Sumeyya. New courts rolled out ahead of major tennis tournaments [online]. The Age, 2019-07-26 [cit. 2020-01-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ZABLOUDIL,, Luboš. 10 finále, 10 trofejí. Král Djokovič 22. grandslamovým triumfem vyrovnal Nadalův rekord. TenisPortal.cz [online]. 2023-01-29 [cit. 2023-01-30]. Dostupné online. 
  16. JONES, Cathy. Daphne Akhurst Australian Tennis Champion [online]. Strathfield Scene, March 2006 [cit. 2010-01-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-01-05. 
  17. Australian Open – Prize Money [online]. IBM, Tennis Australia [cit. 2009-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-12-29. 
  18. Ondřej Jirásek, TenisPortal.cz. Preview: Australian Open ženy. TenisPortal.cz [online]. 2020-01-17 [cit. 2020-01-18]. Dostupné online. 
  19. Stefan Edberg Biography [online]. Gossip Gist, 2019-10-17 [cit. 2020-02-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-02-13. (anglicky) 
  20. Australian Open – History – Year-by-year [online]. IBM, Tennis Australia [cit. 2009-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-08-03. 

Externí odkazy