Seznam mytických vládců Athén

Bohyně Athéna (zvaná „Matteiská“), socha věčné vládkyně Athén. Římská kopie (1. stol. př. n. l.) řeckého bronzového originálu ze 4. stol. př. n. l.
Théseus zabíjí Mínotaura. Zobrazení nejslavnějšího athénského krále na černofigurové váze (cca 480 př. n. l.)
Oběť Kodrova. Poslední athénský král na výseku fresky italského malíře Domenica Beccafumiho z roku 1535

Athény byly už starověkými Řeky nazývány „Helladou v Helladě“ a pro Athény, město s takovým kulturním významem v dějinách lidstva, to platí dodnes.[1] Kdy a jak město vzniklo, není bezpečně zjištěno. Starověcí Athéňané se shodovali v tom, že jejich předkové byli zrozeni z tamní půdy a podle vícero mýtů byl takovou bytostí i jejich první král Kekrops, napůl muž a napůl had, který nepřišel odnikud, ale zrodil se z aténské země.[2] Když založil město, mezi bohyní Athénou a bohem Poseidónem propukl spor o vládu nad krajem.[2]

Nejvyšší bůh Zeus se rozhodl, že vládu nad Aténami přenechá tomu, kdo dá městu cennější dar. O tom, který dar bude cennější, měl rozhodnout Kekrops. První se představil Poseidón, svým trojzubcem udeřil do skály až z ní vytryskl pramen slané vody. Athéna následně vrazila do země kopí, z níž vyrostla oliva.[2] Kekrops se rozhodl jednoznačně pro vzácný strom, který přináší lidem užitečné plody a tím i bohatství. Bohové jeho rozhodnutí uznali a vláda a ochrana nad městem připadla Athéně.[2] Athéna byla od počátku až do konce antických dějin ochrannou bohyní všech Řeků, ale byli to Athéňané,[3] kteří jí byli nejmilejší a její ochranná ruka bděla i nad jejich panovníky.

Králové

Následující tabulka uvádí seznam králů Athén, (Kekropovců) zaznamenaných řeckým historikem Eusebiem z Kaisareie.[4]

Seznam králů Atén
Jméno Období vlády (letopočty jsou fiktivní) Rodinný původ
Kekrops I. 1556–1506 př. n. l. Narodil se ze země
Kranaos 1506–1497 př. n. l. Syn Kekropa I.
Amfiktyón 1497–1487 př. n. l. Syn Deukalión
Erichthonios 1487–1437 př. n. l. Syn boha Héfaista
Pandion I. 1437–1397 př. n. l. Syn Erichthonia
Erechtheus 1397–1347 př. n. l. Syn Pandion I.
Kekrops II. 1347–1307 př. n. l. Syn Erechthea
Pandion II. 1307–1282 př. n. l. Syn Kekropa II.
Aigeus 1282–1234 př. n. l. Syn Pandiona II.
Théseus 1234–1204 př. n. l. Syn boha Poseidona
Menestheus 1204–1181 př. n. l. Syn Peteóa
Démofón 1181–1147 př. n. l. Syn Thésea
Oxyntes 1147–1135 př. n. l. Syn Démofóna
Afeidas 1135–1134 př. n. l. Syn Oxynta
Thymoites 1134–1126 př. n. l. Syn Oxynta
Melanthovci
Melanthos 1126–1089 př. n. l. Syn Andropompa
Kodros 1089–1068 př. n. l. Syn Melantha

Archonti

Podle legendárního vyprávění byla monarchie za vlády Medona, syna Kodrova, v Athénách zrušena[5] a vystřídalo ji aristokratické zřízení s vládnoucí třídou tzv. eupatridů (řecky Εὐπατρίδαι, Eupatridai – „z dobrých otců, urození“); v čele státu pak stanuli archonti („vládnoucí“), které volil nebo potvrzoval pravděpodobně (přímé doklady chybí) lidový sněm. Původně se volil jeden archón doživotně (v mytických dobách).[6] Prvním archontem se stal Medon. (Jeho potomci patřili také do rodu Melanthovců.)

Následující tabulka uvádí seznam mytických archontů Athén, zaznamenaných řeckým historikem Eusebiem z Kaisareie.[7]

Seznam mytických archonta Atén
Jméno Funkční období (letopočty jsou fiktivní) Rodinný původ
Medon 1068–1048 př. n. l. Syn Kodra
Akastos 1048–1012 př. n. l. Syn Medon
Archippos 1012–993 př. n. l. Syn Akasta
Thersippos 993–952 př. n. l. Syn Archippovi
Forbo 952–922 př. n. l. Syn Thersippa
Megakles 922–892 př. n. l. Syn Forbo
Diognétos 892–864 př. n. l. Syn Megakla
Ferekles 864–845 př. n. l. Syn Diognéta
Arifrón 845–825 př. n. l. Syn Ferekla
Thespieus 824–797 př. n. l. Syn Arifróna
Agaméstor 796–778 př. n. l. Syn Thespiea
Aischylos 778–755 př. n. l. Syn Agaméstora
Alkmaión 755–753 př. n. l. Syn Aischyla

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Zoznam mýtických panovníkov Atén na slovenské Wikipedii.

  1. ↑ Vojtěch Zamarovský. Grécky zázrak. Bratislava: Mladé letá, 1990. ISBN 80-06-00122-7. S. 15. 
  2. ↑ a b c d Vojtěch Zamarovský. Bohovia a hrdinovia antických bájí. Bratislava: Mladé letá, 1980. 66-048-80. S. 244–245. 
  3. ↑ Vojtěch Zamarovský. Bohovia a hrdinovia antických bájí. Bratislava: Mladé letá, 1980. 66-048-80. S. 83. 
  4. ↑ Eusebios, Kronika 2,185.[1][2]
  5. ↑ Pausaniás, Periégésis tés Hellados, 7,2,1
  6. ↑ Vojtěch Zamarovský. Grécky zázrak. Bratislava: Mladé letá, 1990. ISBN 80-06-00122-7. S. 192. 
  7. ↑ Eusebios, Kronika 2,187.[3]
This article is issued from Wikipedie. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.