Seznam mytických panovníků Čech a Moravy

Vyšehrad nad Vltavou

Seznam mytických panovníků českého státu a Moravy obsahuje jména vládců, o kterých vyprávějí staré české a moravské pověsti, ale jejichž existence není doložena historickými prameny. Většina je kladena do období před formováním historického českého státu a Velké Moravy, tedy před konec 9. století. Některé pověsti zmiňují nedoložené panovníky i v pozdějších obdobích, např. Bruncvík a Ječmínek.

Přehled respektuje i existenci tzv. českých kmenů, které dnes považujeme spíše za jednotlivá knížectví později sjednocená pod pražskými Přemyslovci.[1] Včetně zlických a luckých knížat uvádí různé kroniky dohromady 26 historicky nedoložených českých knížat, z Moravy je známo 16 takových panovníků.

Mytičtí panovníci Čech

České knížectví

Praotec Čech a jeho družina.

Základní vyprávění o nejstarších panovnících je známo z Kosmovy kroniky.[2] Tito legendární panovníci měli podle pověstí žít mezi 7. až 9. století.

  • Čech – praotec, který přivedl Čechy do země, kterou jim zasvětil na hoře Říp a podle kterého se Češi a Čechy nazývají; podle některých verzí bratr Lecha, praotce Poláků a Rusa, praotce Rusů; podle Hájkovy kroniky vládl 644–661.[3]
  • Krok – soudce, praotcův nástupce, měl tři dcery a žádného mužského potomka; podle Hájkovy kroniky vládl 670–709.[3]
  • Libuše – věštkyně, ujala se vlády po smrti svého otce Kroka; Češi nebyli s vládou ženy spokojeni a požadovali mužského vládce, jejími sestrami byly Kazi a Teta; podle Hájkovy kroniky vládla 710–722.[3]

Kosmova kronika se podrobně věnuje Přemyslu Oráči a jeho ženě Libuši.[4] Ostatní bájní Přemyslovci jsou pouze vyjmenováni v uvedeném pořadí a Kosmas výslovně uvádí, že o nich není nic bližšího známo,[5] i když následně vkládá pověst o lucké válce za Neklana.[6]

Další nedoležená knížata Českého knížectví přichází až v období vrcholného středověku. Pověst o českém knížeti Bruncvíkovi je časově zařazena asi do 12. století, přičemž nijak nezapadá do linie doložených vládců. Některé prameny uvádějí také jeho otce a syna jako knížata.

  • Stanimír – v Dalimilově kronice, vlastně příběh o Strojmírovi převedený do doby knížete Bedřicha.[7]
  • Žibřid či Štylfrýd – bájný otec Bruncvíka, měl za své skutky získat do znaku červený kotel.[9]
  • Bruncvík či Brunclík – měl svými hrdinskými skutky získat lva do znaku Čech.[10]
  • Ladislav – údajný Bruncvíkův nástupce na českém trůně.[11]

Bájná jména nebo koruptela?

Český historik Vladimír Karbusický předložil jiné vysvětlení seznamu bájných českých knížat. Podle něj se nejedná o seznam skutečných osob, ale o koruptelu (zkomolení textu přepisováním v důsledku nepochopení nebo neznalosti původního znění) staročeského textu.
Ze zápisu v kronikách:
Crocco kazi thetka lubossa premizl
nezamysl mnata voyn unizla(v)
crezomysl neclan(am?) gostivit

můžeme z nesporných, nezvratných hlásek, vyskytujících se v různých variantách opisů, vytvořit textový fragment:
Krok’ kazi (Tetha, Thetka atd.), lubo… pŕemyśl…
nezamyśl…m… na ta voj’n… ni zla,
kr’z… my s… neklan…(am)…, gosti vít… [12]

což ve volném překladu znamená:
„Zastav svůj krok, cizinče (Němče, Theute), a raději přemýšlej;
nezamýšlíme (na tebe) ani vojny ani zla,
kříži my se neklaníme, hosty vítáme…“.

nebo ve volné interpretaci blízké původnímu textu:
Krok kazi, Teuthe, lubo si přemyšlaj;
nezamyšlame na tě vojny ni zla,
křesu my se neklaname, hosti vítáme.

Podle Karbusického, jak vyplývá z jeho rozboru, nejde o sled osobních jmen, ale o porušený text s konkrétním významem. Nejspíše je to varování Němcům (Theutonům, příp. přímo Thakulfovi) před válkou a zároveň nabídka míru, v souvislosti s významnou událostí z roku 849, tzv. bitvou u záseků (porážka východofranckých vojsk Čechy, popsaná ve Fuldských letopisech, kde je zmíněna i mírová nabídka Čechů před vojnou). Rekonstruovaný text je pak pravděpodobně úryvkem nějakého neznámého epického zpěvu o válce s Němci, tradovaném v dvorském prostředí, a později i zapsaném (minimálně byl zaznamenán tento dějově významný úryvek - nabídka mírového ujednání).[13]
Většina historiků tuto teorii, po jejím zveřejnění v r. 1964,[14] ovšem nepřijala.

Zlické knížectví

Podle pověsti založil před odchodem do Polska Čechův bratr Lech kouřimské či zličské knížectví. Zlické knížectví, kde později vládli Slavníkovci a údajně je založil již Čechův bratr Lech, měl získat Neklanův druhý syn Děpolt, bájný zakladatel Děpolticů, vedlejší přemyslovské větve.

  • Lech – Čechův bratr, zakladatel Kouřimi; podle Hájkovy kroniky vládl 653–674.[3]
  • Bořislav – dle Hájka kníže ustanovený zde jako vládce po Lechově odchodu, vládl od 674.[3]
  • Rozhoň – dle Hájka syn Mstibojův, vládl 744–756.[3]
  • Slavimil – dle Hájka bratr Rozhoňův, měl syny Býda, Rodmila, Hořeslava a Dobromíra, vládl od 756, zmiňován naposledy k roku 780.[3]
  • Dolisa – dle Hájka měl syny Zlice a Krásníka, vládl v roce 853.[3]
  • Krásník – dle Hájka syn Dolisův, poprvé zmiňován k roku 859, vládl do 862, poražen Neklanovým hejtmanem Koldojem.[3]
  • Leslav – dle Hájka vládl do 876.[3]
  • Děpolt – dle Dalimilovy kroniky, zakladatel Zlicka, syn Neklana, v podstatě strýc prvního doloženého Přemyslovce Bořivoje;[7] podle Hájkovy kroniky Mstiboj, vládl 876–890.[3]
  • Drzslav – dle Hájka syn Mstibojův, vládl od 890.[3]

Lucké knížectví

Český kníže Vojen měl podle Dalimilovy kroniky své knížectví rozdělit mezi své syny Unislava a Vlastislava. Unislav obdržel knížectví české, Vlastislav knížectví lucké. Vlastislav se později, v rámci tzv. lucké války (údajně 1. polovina 9. století), snažil neúspěšně dobýt i české knížectví, kde již vládl Křesomyslův syn Neklan. Neklan tak nakonec pod svou vládou sjednotil obě části pradědova knížectví.[7] Vlastislavovi potomci (Zbislav, Vladislav a Leva[15]) se jen marně snažili obnovit samostatné Lucko.

  • Vratislav – dle Hájka syn Vojena a otec Vlastislava, vládl 832–850.[3]
  • Vlastislav – lucký kníže, dle Dalimilovy kroniky syn Vojena;[7] podle Hájkovy kroniky syn Vratislava, vládl 851–869.[3]

Další mytické postavy

  • Tyr, u Dalimila Štyr, u Jiráska jméno Čestmír (podle Rukopisů). Neklanův vojevůdce ve válce s Lučany.
  • Durynk, vychovatel Vlastislavova dědice, Neklanem odsouzen k sebevraždě za jeho vraždu.
  • Vlasta, vůdkyně žen v dívčí válce; podle Hájkovy kroniky kněžna roku 743.[3]
  • Šárka, bojovnice v dívčí válce.
  • Ctirad, bojovník, zahuben lstí v dívčí válce.
  • Horymír, vladyka, proslavil se záchranou odvážným skokem z hradeb Vyšehradu, na svém koni Šemíkovi (objevil se až u Hájka).
  • Bivoj, silák, který holýma rukama zajal divokou svini (objevil se až u Hájka).
  • Straba, lucký bojovník.
  • Zbyslav, syn knížete Vlastislava.

Mytičtí vládci Moravy

Moravské knížectví

Barokní kronikáři Gelasius Dobner a Tomáš Pešina z Čechorodu podávají výčet knížat vládnoucích na Moravě mezi Sámovou smrtí a založením Velké Moravy.[16] Pravděpodobně jde o seznam vymyšlený podle staršího výčtu mytických českých knížat.

  • Babak – podle Tomáše Pešiny z Čechorodu první sarmatský/slovanský vládce na Moravě[17]
  • Moravod či Moravan, Marut – 680–700, syn knížete Sáma, praotec Moravanů, který přišel z Panonie.
  • Vladuc – 700–720
  • Suanthos či Suatben – od 720, založil moravské sídlo Veligrad.
  • Samomir – podle Pešiny otec Samoslava.[18]
  • Samoslav – 760–796, zavedl na Moravě křesťanství.
  • Vratislav – podle Johanna Aventina založil roku 805 Bratislavský hrad.[19][20][21]
  • Hormidor – 796/805–811, definitivně porazil Avary.
  • Mojmír I. či Mojmar I. – 811/812–820, údajný otec Mojmíra I. resp. II.[22]

S příchodem uherských Ludaniců na chropyňské panství se na Moravě rozšířila pověst o moravském králi Ječmínkovi, který přijde v nejhorším zemi na pomoc. Ječmínek má pocházet z rodu hrdinného Chropina a jeho ledabyle vládnoucího syna, který Ječmínka zavrhl. Tato trojice se měla na trůně vystřídat po smrti Svatopluka, rovněž jako pověst o českém Brunclíkovi nezapadá do doloženého sledu historických panovníků.[11]

  • Chropin – údajný Ječmínkův děd, měl bratry Přeruba a Bochora, osvobodil svou sestru Hvězdu z maďarského zajetí, za což byl zvolen moravským markrabětem.[23]
  • bájný vladař neznámého jména – Chropinův syn, nevěnoval se správě Moravy.
  • Ječmínek – narozen v ječmeni, bájný ochránce Moravanů.

Některé prameny zmiňují jména Mojmír a Svatopluk i po pádu Velké Moravy a smrti Svatoplukových synů. Může se jednat o syny Mojmíra II. a Svatopluka II., kteří udrželi lokálně moc i po skonu říše. Dále jsou uvedeni Svatoboj, podle Hájkovy kroniky nástupce Svatopluka, a potomek Rjurikovců nazývaný Olgus, který měl vládnout na Moravě v tzv. temném období.

  • Svatoboj – podle Hájkovy kroniky nástupce Svatopluka, vládl 900–904.[3]
  • Mojmír IV.
  • Svatopluk III.
  • Olgus či Volcus, Holcus.

Reference

  1. ↑ TŘEŠTÍK, DUŠAN,. Počátky Přemyslovců : vstup Čechů do dějin, 530-935. Praha: Lidové noviny 658 s. Dostupné online. ISBN 80-7106-138-7, ISBN 978-80-7106-138-0. OCLC 37720348 
  2. ↑ Kosmova kronika, kniha I, kapitola 2–6
  3. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w HÁJEK Z LIBOČAN, Václav a Václav FLAJŠHANS. Václava Hájka z Libočan Kronika česká. V Praze: Nákladem České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1918. sv. 1. Dostupné také z: https://www.digitalniknihovna.cz/knav/uuid/uuid:04d47c32-bcab-40f4-bff3-db05e31f0994
  4. ↑ Kosmova Kronika I/6–9
  5. ↑ Kosmova kronika I/9
  6. ↑ Kosmova kronika I/10–13
  7. ↑ a b c d e Dalimilova kronika [online]. V MKP 1. vyd. Praha : Městská knihovna v Praze, 2011 [aktuální datum citace e-knihy – př. cit. rrrrmm-dd]. Dostupné z WWW: <http://web2.mlp.cz/koweb/00/03/36/98/64/dalimilova_kronika.pdf>
  8. ↑ TŘEŠTÍK, Dušan. Počátky Přemyslovců: Vstup Čechů do dějin (530–935). Praha: Lidové Noviny, 1997. 658 s. ISBN 80-7106-138-7. S. 194–195. [dále jen Počátky]. 
  9. ↑ BERGER, Růžena; PETIŠKA, Eduard. Čekám na tebe. Books Abroad. 1963, roč. 37, čís. 3, s. 348. Dostupné online [cit. 2021-02-08]. ISSN 0006-7431. doi:10.2307/40118027. 
  10. ↑ Bruncvík | Muzeum Karlova Mostu. www.muzeumkarlovamostu.cz [online]. [cit. 2024-08-17]. Dostupné online. 
  11. ↑ a b DYČKA, Lukáš. ŘEHKA, Karel. Informační válka. Praha: Academia, 2017. 1. vyd.. Obrana a strategie (Defence and Strategy). 2017-12-15, roč. 17, čís. 2, s. 117–119. Dostupné online [cit. 2020-12-16]. ISSN 1214-6463. doi:10.3849/1802-7199.17.2017.02.117-119. 
  12. ↑ V. Karbusický, Báje, mýty, dějiny, 1995, s. 216-243, 286.
  13. ↑ V. Karbusický, Nejstarší pověsti české, 1966, s.176-186; 1967, 2. vyd., s. 190-201.
  14. ↑ V. Karbusický, Středověká epika a počátky české hudby. Hudební věda 1, 1964, č. 3, s. 367–449.
  15. ↑ MM - rodokmen - 2. Mytičtí panovníci. www.moraviamagna.cz [online]. [cit. 2021-02-08]. Dostupné online. 
  16. ↑ MM – rodokmen – Pozdní tradice. www.moraviamagna.cz [online]. [cit. 2020-12-16]. Dostupné online. 
  17. ↑ ČECHORODU, Tomáš Pešina z. MARS MORAVICUS. Sive BELLA HORRIDA ET CRUENTA, SEDITIONES, TUMELTUS, PRAELIA, TURBAE: & ex ijs enatae CREBRAE ET FUNESTAE RERUM MUTATTIONES DIRAE CALAMITATES, INCENDIA, CLADES, AGRORUM DEPOPULATIONES, URBIUM VASTITATES, AEDIUM SACRARUM ET PROPHANARUM RUINAE, ARCIUM Et OPPIDORUM EVERSIONES, PAGORUM CINERES, POPULORUM EXCIDIA, & alia id genus mala, quae Moravia hactenus passa fuit. [s.l.]: Typis Joannis Arnolti de Dobroslawina 1014 s. Dostupné online. (latinsky) Google-Books-ID: 8p7eqZYjERoC. 
  18. ↑ PEŠINA Z ČECHORODU, Tomáš. Prodromus Moravographiae, to jest, Předchůdce Moravopisu. V České knižnici vydání první. Česká knižnice. Praha: Nadační fond Česká knižnice, 2021. ISBN 978-80-275-0828-0.
  19. ↑ Pavel Dvořák: Zlatá kniha Bratislavy Slovenský spisovateľ, Bratislava 1993, ISBN 80-220-0490-1, S. 81.
  20. ↑ Andrew Beattie: The Danube: a cultural history. Oxford University Press, 2010, S. 122.
  21. ↑ Bratislava, Svazek 7, Mestské múzeum v Bratislave 1972, S. 331
  22. ↑ Bílý Jiří, Moravští panovníci. Nitra: Spolok Moravanov na Slovensku, 1997.
  23. ↑ Král Ječmínek - Oficiální stránky města Chropyně. www.muchropyne.cz [online]. [cit. 2025-08-07]. Dostupné online. 

Související články

This article is issued from Wikipedie. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.