Severní Fudžiwarové

Portrét tří generací rodu Severních Fudžiwarů
Panství rodu Severních Fudžiwarů v roce 1183 (žlutě)

Severní Fudžiwarové (japonsky 奥州藤原氏, Óšú Fudžiwaraši), zvaní též Fudžiwarové z Óšú, byl japonský šlechtický rod, který ve 12. století vládl v oblasti Tóhoku na severovýchodě ostrova Honšú.[1]

Vystřídali polonezávislé rody starobylého národa Emiši, které v 11. století ovládaly tuto oblast a byly postupně svrženy rodem Minamoto loajálním vůči císařskému dvoru v Kjótu. Vládli nezávislému území, jehož bohatství pocházelo z těžby zlata, obchodování s koňmi a zprostředkování obchodu s luxusním zbožím pocházejícím z kontinentálních asijských států či z dalekého severu, tedy od příslušníků národů Emiši a Ainu. Dokázali udržet svoji nezávislost vůči Kjótu díky síle svých vojsk, dokud nebyli v bivě o Óšú v roce 1189 poraženi samurajskými válečníky z oblasti Kantó, jimž velel Joritomo Minamoto.[1][2]

Počátky

O rodu Severních Fudžiwarů se dlouho předpokládalo, že šlo vlastně o příslušníky národa Emiši, nicméně existují jisté pochybnosti ohledně jejich původu. S největší pravděpodobností se jednalo o potomky místních japonských rodin z oblasti Tóhoku, které nebyly v příbuzenském vztahu s kjótskými Fudžiwary. Z genealogického hlediska se jednalo o potomky šlechtice, dvořana, samuraje a „vrchního velitele obrany severu“ (čindžufu šógun) Hidesaty Fudžiwary, který žil v 10. století.[3]

Kijohira Fudžiwara (1056–1128) byl po smrti svého otce Cunekija Fudžiwary (†1062) vychováván jako člen rodu Kijoharů, protože jeho emišská matka se po Cunekijově smrti provdala za příslušníka rodu Kijoharů z provincie Dewa.[3] Kijohira Fudžiwara se s pomocí Jošiie Minamota osamostatnil a někdy mezi roky 1090–1100 se po vítězství v pozdní tříleté válce usadil na hoře Kanzan v dnešním Hiraizumi v prefektuře Iwate.[4]

Historie

Rod Severních Fudžiwarů, vládl v provinciích Mucu a Dewa od doby, kdy se jeho zakladatel Kijohira Fudžiwara usadil na hoře Kanzan v dnešní prefektuře Iwate, víc než sto let.[4] Období vlády Kijohirových následovníků Motohiry Fudžiwary (1105–1157) a Hidehiry Fudžiwary (1122–1187) bylo vrcholem moci Severních Fudžiwarů v oblasti Tóhoku.[4] Na vrcholu své vlády vybudovali svoje hlavní město Hiraizumi,[1] do něhož přilákali řadu řemeslníků z císařského hlavního města Kjóta. Zavedli v oblasti kjótskou kulturu období Heian a zbudovali zde nebo rozšířili řadu chrámů, jako jsou Čúsondži,[5] Mócúdži, Kandžizaióin či Murjókóin.

Za genpeiské války (1180–1185), kdy mezi sebou bojovaly rody Minamoto a Taira, zůstali Severní Fudžiwarové neutrální až do jejího konce v roce 1185.[4]

Mezi Joritomem Minamotem a Severními Fudžiwary však vypukl konflikt ohledně vydání Joritomova mladšího bratra a jeho bývalého generála Jošicuneho Minamota, který před svým bratrem uprchl do Hiraizumi[2] pod ochranu hlavy Severních Fudžiwarů Hidehiry Fudžiwary. Ten sice během genpeiské války zastával neutrální postoj, ale když se Jošicune uchýlil do jeho sídelního města, rozhodl se mu poskytnout ochranu.[4] Tím se narušily vztahy mezi Severními Fudžiwary a Joritomem Minamotem, což posléze vedlo ke střetu obou rodů.[2]

Hidehira Fudžiwara, který Jošicuneho chránil, však koncem listopadu 1187 zemřel a jeho místo v čele Severních Fudžiwarů zaujal jeho syn Jasuhira (1155–1189). Jasuhira Fudžiwara nedokázal vzdorovat tlaku Joritoma Minamota a nechal Jošicuneho během bitvy na řece Koromo 15. června 1189 zavraždit.[4][6] Jošicuneho uříznutou hlavu pak nechal dopravit do Joritomova sídla v Kamakuře, kam dorazila 7. července. Přestože císař Go-Širakawa nařídil zastavení veškerých bojů,[6] Joritomo se již připravoval k odvetnému útoku na Hiraizumi.[2]

Armáda 284 000 jízdních bojovníků z více než 60 provincií vedená Joritomem Minamotem vyrazila 1. září 1189 do útoku na Hiraizumi.[2] Jasuhira Fudžiwara shromáždil k obraně svého území vojsko čítající 170 000 jezdců.[7] Tak začala bitva o Óšú.[2]

Jasuhirovy síly byly postupně poraženy, takže Jasuhira Fudžiwara byl 2. října donucen uprchnout z Hiraizumi, přičemž použil taktiku spálené země a zanechal za sebou Hiraizumi v plamenech.[2] Následujícího dne vstoupil Joritomo Minamoto v čele své armády do vypáleného města. Jeho vojsko zdecimovalo zbývající obránce a dobylo hrad Hiraizumi.[6] Jasuhira Fudžiwara byl 14. října zajat severně od Hiraizumi a sťat Džiróem Kawadou ve městě Hinai, dnešním Ódate v prefektuře Akita.[2]

Výsledkem tohoto tažení, jež dostalo jméno bitva o Óšú, bylo zničení rodu Severních Fudžiwarů. Tím skončilo bouřlivé období občanské války, která vypukla roku 1180. Obsazením provincií Mucu a Dewa byla současně dokončena nadvláda Joritoma Minamota nad celým Japonskem, kterou vykonával prostřednictvím nově založeného šógunátu Kamakura.[2]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Northern Fujiwara na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c Esashi Fujiwara no Sato Archivováno 2. 1. 2013 na Wayback Machine. (anglicky)
  2. ↑ a b c d e f g h i Nihon dai hyakka zensho. Shōgakkan, 小学館. [s.l.]: 小学館, 2001. ISBN 4-09-526001-7. OCLC 14970117 S. 奥州征伐. 
  3. ↑ a b Maipedia shōhyakka jiten. [s.l.]: Heibonsha, 1995. OCLC 38516410 S. 奥州藤原氏. 
  4. ↑ a b c d e f Nihon shi jiten. Ōbunsha, 旺文社.. Shohan. 3-teiban. vyd. [s.l.]: Ōbunsha, 2000. ISBN 4-01-035313-9. OCLC 48424621 S. 奥州藤原氏. 
  5. ↑ About Chūson-ji Temple [online]. Chūson-ji Temple [cit. 2013-08-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-10-14. 
  6. ↑ a b c Azuma Kagami 吾妻鏡 九巻. [s.l.]: National Diet Library S. 文治五年4月30日-同年9月28日. 
  7. ↑ KITAZUME, Masao; 北爪真佐夫. Chūsei shoki seijishi kenkyū. 真佐夫(1933-) 北爪. [s.l.]: Yoshikawa Kōbunkan, 1998. ISBN 4-642-02764-5. OCLC 40787124 S. 文治5年9月. 

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedie. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.