Sergej Machonin

PhDr. Sergej Machonin
Narození	29. prosince 1918 Moskva Ruská sovětská federativní socialistická republika
Úmrtí	24. listopadu 1995 (ve věku 76 let) Praha Česko Česko
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Povolání	překladatel, teatrolog, divadelní kritik, kritik, redaktor, spisovatel, publicista, literární kritik, dramaturg a komiksový scenárista
Alma mater	Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Témata	překlad, editace, divadelní kritika, literární kritika, literární teorie, publicistika, překlady z němčiny, překlady z francouzštiny, překlady z ruštiny, překlady z bulharštiny a překladatelská činnost
Ocenění	Cena Toma Stopparda (1996)
Děti	Lenka Machoninová Tereza Horváthová
Příbuzní	Pavel Machonin a Vladimír Machonin (sourozenci)
citáty na Wikicitátech
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Sergej Machonin (29. prosince 1918, Moskva – 24. listopadu 1995, Praha) byl divadelní a literární kritik, divadelní teoretik, dramaturg, scenárista, kulturní redaktor a publicista, překladatel z ruštiny, slovenštiny, srbochorvatštiny, bulharštiny, němčiny a francouzštiny, bratr architekta Vladimíra Machonina a sociologa Pavla Machonina, otec herečky Lenky Machoninové, manžel překladatelky Drahoslavy Janderové (*1946).

Po studiích na gymnáziu a reálce (maturita 1938) studoval češtinu a němčinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V letech 1939 až 1942 byl nacisty vězněn v koncentračním táboře v Sachsenhausenu. Po zbytek 2. světové války pracoval jako úředník a redaktor. Po 2. světové válce pokračoval ve studiu na Filozofické fakultě UK, kdy studoval srovnávací literaturu. Studia zakončil doktorátem filosofie v roce 1951. Zároveň s tím pracoval jako redaktor nakladatelství Mladá fronta, později pracoval na Ministerstvu informací a dále také jako dramaturg Československého státního filmu a Realistického divadla. Od roku 1954 až do roku 1969 byl redaktorem Literárních novin. V letech 1970 až 1973 v důsledku normalizace pracoval jako noční hlídač, v roce 1973 odešel do důchodu, publicistické, překladatelské a literární činnosti se věnoval pouze v samizdatu nebo pod cizími jmény. Na přelomu let 1976/1977 jako jeden z prvních podepsal Chartu 77. V roce 1990 se vrátil zpět do Literárních novin.

Zemřel roku 1995 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech.

In memoriam byl v roce 1996 (za tvorbu předchozího roku) ohodnocen Cenou Toma Stopparda a Cenou Josefa Jungmanna.^[1]

• 1945 Domluvíte se rusky? – učebnice ruštiny
• 1982 Čím jsem žil – memoáry malíře Jana Baucha
• 1995 Příběh se závorkami – kniha vzpomínek a úvah
• 2005 Šance divadla – výbor studií a článků (editorsky připravily B. Topolová a T. Pokorná)

• Aleksandr Solženicyn: Jeden den Ivana Děnisoviče (1963)
• Michail Afanas'jevič Bulgakov: Útěk (1963)
• Bratři Karamazovi (1967) - dramatizace románu Fjodora Michajloviče Dostojevského
• Henri Charrière: Motýlek (1971)
• Michel Tournier: Král duchů (1988)
• Agota Kristofová: Velký sešit (1995, s Janem Machoninem)

• Osoba Sergej Machonin ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Sergej Machonin
• Stránky Českého rozhlasu – článek Kdo byl Sergej Machonin
• Stránky Českého rozhlasu – přepis rozhovoru Jany Klusákové s dcerou S. Machonina Lízou Machoninovou
• Sergej Machonin ve Slovníku české literatury po roce 1945