Sergej Ďagilev

Sergej Ďagilev
Sergej Ďagilev na fotografii ze sbírek George Granthama Baina
Rodné jméno	Sergej Pavlovič Ďagilev
Narození	31. března 1872 Selišče, Novgorodská oblast, Ruské impérium
Úmrtí	19. srpna 1929 (ve věku 57 let) Benátky, Itálie
Příčina úmrtí	diabetes
Národnost	ruská
Vzdělání	práva v Petrohradu
Alma mater	Imperátorská petrohradská univerzita (1890–1896) Petrohradská konzervatoř
Povolání	baletní manažer
Znám jako	Sergej Ďagilev
Období	1872–1929
Choť	Žádná (byl homosexuál)
Rod	Diaghilev
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sergej Pavlovič Ďagilev (rusky Серге́й Па́влович Дя́гилев, 31. března 1872, Rusko – 19. srpna 1929, Benátky, Itálie) byl ruský umělecký kritik, mecenáš a baletní impresário, zakladatel souboru Ruské balety Sergeje Ďagileva, spoluzakladatel časopisu Svět umění (založil ho spolu s malíři Alexandrem Benoisem a Léonem Bakstem roku 1890).

Byl synem zámožného šlechtice. Studoval práva v Petrohradu a také se věnoval studiu hudby u Nikolaje Rimského Korsakova. 1906 uspořádal v Paříži výstavu: Dvě století ruského malířství a sochařství. Tato výstava byla velmi úspěšná. 1908 uspořádal operní festival, kde uvedl slavného operního zpěváka Shaliaina. V roce 1911 založil Ruské balety Sergeje Ďagileva. Soubor odjel z Ruska a začal působit v Monte Carlu. Ředitelem byl Sergej Ďagilev, umělecký ředitel: Alexander Benois, hlavní choreograf: Michail Fokin, hlavní výtvarník: Léon Bakst.

V repertoáru měli tato díla: Duch růže, Narcis, Petruška, Labutí jezero – upravená verze. Tento soubor poprvé vystoupil v Dubnu v Monte Carlu s baletem Duch růže ( hudba: Carl Maria Von Weber ). Poté vystoupil soubor v Londýně a zahájili tím pravidelné hostování po celém světě.

Roku 1912 připravil Michail Fokin pro soubor 3 nové choreografie: Tamara, Modrý bůh, Dafnis a Chloe (hudba: Maurice Ravel). V tomto roce vytvořil svou první choreografii i Václav Nižinský.

Byla to choreografie pro Faunovo odpoledne od Claude Debussyho. Václav Nižinský natočil tanečníky bokem k divákům a museli mít vtočené nohy. Nebyl to tanec, spíše dekorativní chůze. Tančily zde převážně dívky a Fauna tančil sám Nižinský. Toto dílo mělo hodně negativní kritiky.

Po roce 1912 začal Fokin žárlit na Nižinského a odešel ze souboru.

Roku 1913 se stal Václav Nížinský hlavním sólistou a choreografem.

Jako první choreografii vytvořil balet: Hry (hudba: Claude Debussy).

Dále vytvořil balety: Láska na tenisovém kurtu, Svěcení jara (premiéra: 29.5.1913, na hudbu: Igora Stravinského). V roce 1913 odjel soubor na turné po Jižní Americe. Ďagilev s nimi nejel.

Nižinský se při cestě lodí seznámil s Maďarkou Romulou de Pulszky a po připlutí si ji vzal za ženu. To se Ďagilevovi nelíbilo, protože spolu chodili, a tak roku 1913 vyhodil Ďagilev Václava Nižinského ze souboru.

Ďagilev roku 1914 povolal zpět Michaila Fokina jako hlavního choreografa. Nejvýznamnější balet, který zde Fokin vytvořil, byl balet: Legenda o Josefovi (hudba: Johann Strauss). Ďagilev sháněl tanečníka do role Josefa, a tak toto místo nabídl Leonidu Massinovi. Ten tuto nabídku přijal.

Od roku 1914, kdy začala první světová válka, baletní soubor přestal vystupovat.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Sergej Pavlovič Ďagilev na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Sergej Ďagilev