Sendžúró Hajaši

Sendžúró Hajaši
Narození	23. února 1876 Kanazawa
Úmrtí	4. února 1943 (ve věku 66 let) Tokio
Příčina úmrtí	krvácení do mozku
Místo pohřbení	Hřbitov Tama
Alma mater	Vojenská válečná akademie Akademie japonské císařské armády
Povolání	politik, diplomat a voják
Ocenění	Řád vycházejícího slunce 1. třídy velkostuha Řádu květů paulovnie Medaile Vítězství
Politická strana	Taisei Jokusankai
Příbuzní	Yukichi Shirakami (bratr)
Funkce	premiér Japonska (1937)
Podpis
Znak
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sendžúró Hajaši (japonsky: 林 銑十郎; 23. února 1876 Kanazawa – 4. února 1943 Tokio) byl japonský generál a politik. V roce 1937 čtyři měsíce zastával funkci premiéra Japonska. Souběžně byl ministrem zahraničí a školství. Předtím též držel post ministra války (1934–1935). Sloužil jako velitel japonské císařské armády během mukdenského incidentu a invaze do Mandžuska.

Narodil se v samurajské rodině. Na začátku první čínsko-japonské války se přihlásil do armády. Po skončení války navštěvoval Císařskou japonskou vojenskou akademii a po promoci v červnu 1897 byl přidělen k 7. pěšímu pluku. V roce 1903 absolvoval Armádní štábní akademii. V rusko-japonské válce se zúčastnil obléhání Port Arthuru.^[1]

V letech 1918 až 1920 velel 57. pěšího pluku. V roce 1921 byl přidělen k Velitelství technického výzkumu. V letech 1921 až 1923 byl vedoucím přípravného kurzu na Japonské císařské vojenské akademii, poté byl přidělen ke Generálnímu inspektorátu vojenského výcviku. V letech 1923 až 1924 byl zástupcem japonské armády ve Společnosti národů. Poté následovalo další působení v Generálním inspektorátu vojenského výcviku v letech 1924 až 1925.

V roce 1925 se stal velícím důstojníkem 2. pěší brigády. V roce 1926 byl jmenován velitelem pevnosti Tokijského zálivu. V roce 1927 se stal velitelem Armádní válečné akademie a v roce 1928 byl jmenován zástupcem generálního inspektora vojenského výcviku. V roce 1929 se stal generálním důstojníkem velícím divizi císařské gardy.

V roce 1930, již s hodností generálporučíka, byl jmenován vrchním velitelem japonské korejské armády. Den po mukdenském incidentu (19. září 1931), bez povolení císaře nebo ústřední vlády v Tokiu, nařídil 39. smíšené brigádě překročit řeku Jalu a vtrhnout na čínské území do Mandžuska. Kabinet byl armádními kruhy donucen tuto svévoli akceptovat a 22. září dodatečně tento postup schválil. Tímto krokem si Hajaši získal mimořádný kredit v militaristických kruzích. Po operaci byl povýšen do hodnosti generála (1932), jmenován generálním inspektorem vojenského výcviku a členem Nejvyšší válečné rady, jímž pak byl v letech 1932 až 1934. Znovu jím byl od roku 1935 až do své smrti.

V letech 1934 až 1935 byl ministrem války. Provedl čistku a propustil z armády 5000 důstojníků, kteří byli stoupenci Arakiho Sadaa.^[2] V armádě podporoval frakci Tóseiha proti frakci Kódóha. V rámci ideového světa japonského militarismu upřednostňoval pravicovou doktrínu Fumimara Konoe proti "levicovým" radikálům vedeným Kingoro Hašimotem, kteří chtěli revolučními prostředky založit vojenský šógunát.

V roce 1937 krátce vedl nestranický kabinet. Hájil politiku jednoty náboženství a státu, která ale narážela v parlamentu.^[3] Rozpustil proto parlament a vyhlásil všeobecné volby v naději, že vytvoří hegemonii militaristických stran, zejména Šówa-kai. Volby ale militaristy neposílily a naopak potvrdily pozice občanských stran. Hajaši uvažoval, že ihned sněmovnu znovu rozpustí a vyhlásí volby nové, ale konzervativní a militaristická lobby v něj ztratila důvěru a donutila ho rezignovat.^[4] V letech 1940 až 1941 byl členem Tajné rady (poradní sbor císaře).