8. kongres Občanské demokratické strany

Mimořádný 8. kongres Občanské demokratické strany se konal 14.–15. prosince 1997 v Poděbradech. Byl svolán v důsledku skandálu ohledně financování ODS a pádu druhé vlády Václava Klause. Jeho hlavním výsledkem bylo obhájení pozice předsedy Václava Klause a odštěpení menšiny ODS a vznik strany Unie svobody.

Kauza financování ODS a „Sarajevský atentát“

Již v říjnu posty ve vládě a vedení ODS opustil Josef Zieleniec.[1] Bývalý tenisový reprezentant a podnikatel Milan Šrejber se 27. listopadu 1997 přiznal ke sponzorství strany pod fiktivními jmény. Zároveň se objevily neprokázané informace o tajném kontu ODS ve Švýcarsku. Místopředseda strany Ivan Pilip a člen vedení Jan Ruml v pátek 28. listopadu vyzvali nepřítomného Václava Klause k rezignaci na předsednictví ve straně i na premiérskou funkci.[2]

Označení sarajevský atentát prosazovali příznivci Klause, kteří výzvu prezentovali jako nečestný útok proti osobě a politice Václava Klause.[3] Ten byl na zahraniční cestě do Bosny a Hercegoviny a nacházel se v Sarajevu, ve kterém v červnu 1914 proběhl skutečný atentát na Františka Ferdinanda d'Este.[4] Václav Klaus po návratu v sobotu odmítl z krize vyvodit osobní zodpovědnost známými slovy: „Děkujeme vám mockrát a nebojte se, nic nekončí, jdeme dál!“ Primátor Prahy Jan Koukal v neděli uspořádal na podporu Klause demonstraci na Václavském náměstí, kde bylo nejvýraznější vystoupení Klausovy ženy Livie Klausové, která zde přečetla dopis jejich syna Jana.

Kongres

V ODS se otevřeně vytvořila skupina politiků kritických k Václavu Klausovi. Jan Ruml 8. prosince oznámil, že na nadcházejícím kongresu bude proti Klausovi kandidovat na post předsedy strany.[5][6]

Na kongresu ale Ruml neuspěl, Václav Klaus nad ním zvítězil poměrem 227 : 73 hlasů delegátů a obhájil předsednickou funkci. K zásadním změnám došlo na místopředsednických postech, které obsadili politici loajální ke Klausovi. Miroslav Macek, dříve kritik vedení ODS, nyní vystupoval jako Klausův spojenec. Kongres vyzval k objasnění zákulisí stranického financování a svěřil pravomoc ohledně dalšího vyjednávání o budoucnosti vlády užšímu Grémiu ODS. Konflikt ve straně ale kongresem neskončil, protože v následujících týdnech došlo ke konfliktu ohledně účasti ODS v chystané vládě Josefa Tošovského, kdy představitelé protiklausovské opozice přijali posty v této vládě a podpořili ji, zatímco vedení strany účast v kabinetu odmítlo, načež představitelé protiklausovské opozice stranu opustili a v lednu 1998 založili Unii svobody.[7][8][9]

Zvolené vedení ODS

Odkazy

Reference

  1. ↑ Kopeček 2010, s. 284
  2. ↑ PROCHÁZKA, Michal. Sarajevský atentát po deseti letech. Novinky.cz [online]. Borgis, 2007-11-29 [cit. 2022-01-14]. Dostupné online. 
  3. ↑ Sarajevský atentát byl jen jeden. ČT24 [online]. 2012-11-26 [cit. 2022-01-14]. Dostupné online. 
  4. ↑ Pavel Černý, Tomáš Evan. Příběhy Sarajevského atentátu a Tajného konta [online]. FSV UK [cit. 2022-01-14]. Dostupné online. 
  5. ↑ kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1516. 
  6. ↑ Kopeček 2010, s. 286–299
  7. ↑ kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1516–1517. 
  8. ↑ Kopeček 2010, s. 299–309
  9. ↑ a b VIII. Kongres ODS [online]. ods.cz [cit. 2013-02-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-12-20. 

Literatura

This article is issued from Wikipedie. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.