Ruhije Zogu
| Princezna Ruhije Zogu | |
|---|---|
| Náboženství | islám |
| Narození | 1906 Burgajetský hrad, Guvernorát Mati, Osmanská říše |
| Úmrtí | 1948 (ve věku 41–42 let) Cannes, Francie |
| Pohřbena | Káhira |
| Rod | Zoguové |
| Otec | Džemal Paša Zogu |
| Matka | Sadije Toptani |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Princezna Ruhije Zogu (1906 Burgajetský hrad – 1948 Cannes) byla albánská princezna.
Život
Byla dcerou Džemala Paši Zogolli a Sadije Toptani a jednou ze šesti sester krále Zoga I. Albánského. Když se její bratr v roce 1928 stal panovníkem, jí i jejím sourozencům byl udělen titul princ a princezna Zogu.
Na rozdíl od svých dvou nejstarších sester, princezny Adile Zogu a Nafije Zogu, které byly na veřejnosti vídány jen zřídka, svěřil král svým čtyřem mladším sestrám oficiální reprezentační role. V prvních letech jeho vlády žily princezny tradičním, od okolního světa izolovaným životem v královském palácovém komplexu a jen málokdy se objevovaly mimo rodinný okruh. To se změnilo až v roce 1936 při svatbě princezny Senije. Od tohoto roku král pravidelně pořádal slavnostní královské plesy a vysílal své čtyři mladší sestry na oficiální reprezentační akce: princezna Senije dostala na starost úkoly v oblasti zdravotnictví, Ruhije Zogu v oblasti vzdělávání, Myzejen Zogu v oblasti kultury a Maxhide Zogu se věnovala úkolům v oblasti sportu. Aby byly na tyto úkoly připraveny, dostávaly lekce hry na klavír, tance, jazyků a jízdy na koni a podnikaly cesty do západní Evropy, kde se proslavily svými nákladnými nákupními výpravami. Když král v roce 1937 zakázal nošení hidžábu, postaral se o to, aby se jeho sestry objevovaly na veřejnosti bez závojů a v západní módě, jako vzory pro ostatní ženy.
Před královou svatbou v roce 1938 podnikly tři nejmladší princezny cestu do USA, kde se jim dostalo značné pozornosti.
Exil
V roce 1939 opustila Albánii spolu se zbytkem královské rodiny po vypuknutí druhé světové války a v roce 1940 následovala sesazeného monarchu do Velké Británie. Ona i ostatní sestry, kromě Adile, následovaly Zoga v roce 1946 do Egypta. Zemřela v roce 1948.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ruhije Zogu na anglické Wikipedii.
Literatura
- DAKO, Christo. Zogu the First, king of the Albanians. Tirana: [s.n.], 1937. (anglicky)
- DEDET, Joséphine. Géraldine, reine des Albanais. Paris: Criterion, 1997. ISBN 978-2741301486. (francouzsky)
- FENYVESI, Charles. Splendor in exile: The ex-majesties of Europe. Washington: New Republic Books, 1979. 281 s. ISBN 978-0915220557. (anglicky)
- NAJBOR, Patrice. Histoire de l’Albanie et de sa Maison Royale 1443-2007. Svazek 5. [s.l.]: Je Publie, 2008.
- REES, Neil. A Royal Exile: King Zog and Queen Geraldine, Including Their Wartime Exile in the Thames Valley and Chilterns. [s.l.]: Studge Publications, 2010. 84 s. ISBN 978-0955088315. (anglicky)
- ROBYNS, Gwen. Geraldine of the Albanians: The authorised biography. London: Frederick Muller, 1987. 220 s. ISBN 978-0584111330. (anglicky)
- SWIRE, Joseph. Albania: The Rise of a Kingdom. New York: Williams & Norgate, 1971. 612 s. Dostupné online. (anglicky) Google-Books-ID: 882F6ts72OcC.
- TOMES, Jason. King Zog: Self-made Monarch of Albania. [s.l.]: Sutton, 2003. 342 s. Dostupné online. ISBN 978-0-7509-3077-2. (anglicky) Google-Books-ID: jVstAQAAIAAJ.
- SHARP, Ingrid; STIBBE, Matthew. Aftermaths of War: Women's Movements and Female Activists, 1918-1923. [s.l.]: BRILL 455 s. Dostupné online. ISBN 978-90-04-19172-3. (anglicky) Google-Books-ID: _ElYvzVbxCsC.