Rudolf Knietsch

Rudolf Theophil Josef Knietsch, (Dr. phil.)
Rudolf Knietsch,okolo r. 1884
Rudolf Knietsch,okolo r. 1884
Narození13. prosince 1854
Opole
Úmrtí28. května 1906
Ludwigshafen am Rhein
Státní příslušnostNěmec
PůvodSlezan
Alma materTechnische Hochschule Berlin (1876–1880) (do roku 1879 jako Königliche Gewerbe-Akademie)
PracovištěBadische Anilin- & Soda-Fabrik (1884–1906)
Oborchemie
Známý díkytechnologie výrob kyseliny sírové, zkapalňování chlóru, syntetického indiga
Významná díla
  • Über d. Eigenschaften d. flüssigen Chlors (in: Liebigs Ann. d. Chemie 259, 1890, str. 100-24);
  • Über d. Schwefelsäure u. ihre Fabrication n. d. Contactverfahren (in: Berr. d. Dt. Chem. Ges. 34, 1901, S. 4069-115).
OceněníDr.h.c. (1905)
Manžel(ka)Maria Elisabetha roz. Mühlhäußer (1867–1940)[1]
Děti5 dětí[1]
RodičeFranz (­†1860) a Johanna roz. Schwarzer[1]
Pohřben na horském hřbitově v Heidelbergu[2]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rudolf Theophil Josef Knietsch (13. prosince 1854 – 28. května 1906) byl německý chemik, známý svým příspěvkem k technologiím výrob kyseliny sírové, chloru a indiga.

Život

Narodil se v rodině kovářského mistra v hornoslezské Opoli, kde se vyučil zámečnickému řemeslu (1870). Po roční praxi ve Vratislavi navštěvoval v letech 1872 až 1875 obchodní školy v Briegu a v Gliwicích.[1] Vojenskou službu absolvoval u 4. hornoslezského pěšího pluku č. 63 v Nise. V letech 1876 až 1880 studoval chemii a metalurgii na Královské obchodní akademii u Karla Rammelsberga a Carla Liebermanna. Praktické zkušenosti získával u Josefa Webera v Berlíně v chemické továrně Theodora Goldschmidta a studium završil závěrečnou učitelskou zkoušku na téma "Popis a kritika nejnovějších metod pro stanovení hustot par a měrného tepla spolu s uvedením míry, do jaké získané výsledky odpovídají chemickému chování těles". V roce 1881 pak získal i doktorát (Dr.phil.)[1] v Jeně s prací "O aesculinu a jeho derivátech", kterou vypracoval v laboratoři Carla Liebermanna.[3]

Dílo

Své první zaměstnání našel jako chemik ve Zhořelci v chemické továrně Theodora Schuchardta, kterou v roce 1972 převzala společnost Merck. Po krátké době však opět odešel a pracoval v Berlíně pro Emila Jacobsena. V roce 1882 nastoupil do společnosti Bindschedler & Busch v Basileji (později Ciba-Geigy) a v roce 1884 do společnosti BASF. Pracoval zde jako chemik a od roku 1904 jako ředitel a člen představenstva.[1]

U BASF v roce 1888 na základě výsledků Clemense Winklera vyvinul kontaktní proces pro průmyslovou výrobu kyseliny sírové.[1] Poprvé se mu také podařilo technicky vyřešit zkapalňování chlóru coby jednoho ze základních technologických kroků průmyslové chemie chlóru, když objevil, že suchý chlor a stejně tak i kyselina sírová nekorodují železo.[4][1]

Přispěl i k zavedení výroby syntetického indiga v průmyslovém měřítku, když spolu s Johannesem Pflegerem zdokonalili proces jeho syntézy podle Karla Heumanna. V roce 1897 tak mohlo být indigo prodáváno jako "Indigo rein BASF" (čisté indigo, či "indigo čistoty BASF").[1] Jeho žákem a mladším spolupracovníkem se tu po roce 1899 stal i Carl Bosch.[5][3]

Ocenění

  • Liebigova pamětní medaile Svazu německých chemiků (1904).[6]
  • Čestný doktorát, Dr.-Ing. h. c. Technické univerzity v Drážďanech (1905).[7]
  • V zaměstnaneckých koloniích společnosti BASF Limburgerhof a Maxdorf v aglomeraci Ludwigshaffenu byly ulice pojmenovány "Knietschstraße".

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rudolf Knietsch na německé Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g h i Knietsch, Rudolf - Deutsche Biographie. www.deutsche-biographie.de [online]. [cit. 2025-08-22]. Dostupné online. (německy) 
  2. ↑ RUUSKANEN, L.: Der Heidelberger Bergfriedhof im Wandel der Zeit, Verlag Regionalkultur, 2008, str. 81.
  3. ↑ a b Chemistry Tree - Rudolf Knietsch. academictree.org [online]. [cit. 2025-08-22]. Dostupné online. 
  4. ↑ DOSOUDIL, Tomáš. Smrt ve žluté mlze: Fritz Haber - "otec" novodobé chemické války. Vydání první. vyd. Praha: Epocha 132 s. (Edice Magnetka). ISBN 978-80-7557-082-6, ISBN 978-80-7250-786-3. S. 35. 
  5. ↑ Carl Bosch – Biographical. NobelPrize.org [online]. [cit. 2025-08-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ Liebig-Denkmünze | Gesellschaft Deutscher Chemiker e.V.. www.gdch.de [online]. [cit. 2025-08-22]. Dostupné online. (německy) 
  7. ↑ Ehrenpromoven­den der TH/TU Dresden. TU Dresden [online]. [cit. 2025-08-22]. Dostupné online. (německy) 

Literatura

  • L. Ruuskanen: Der Heidelberger Bergfriedhof im Wandel der Zeit, Verlag Regionalkultur, 2008, str. 81.
  • Helmut Pfitzner: Knietsch, Rudolf. In: Neue Deutsche Biographie (NDB). Band 12, Duncker & Humblot, Berlin 1980, ISBN 3-428-00193-1, S. 183 a násl.
  • Ludwigshafener Chemiker II. Econ Verlag, 1960, ed. Kurt Oberdorffer.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedie. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.