Rodolfo Amoedo

Rodolfo Amoedo
Narození	11. prosince 1857 Salvador
Úmrtí	31. května 1941 (ve věku 83 let) Rio de Janeiro
Alma mater	Národní vysoká škola krásných umění Julianova akademie
Povolání	malíř a vysokoškolský učitel
Manžel(ka)	Adelaide Amoedo
Významná díla	Ciclo do Ouro Marabá Más Notícias The last Tamoio
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rodolfo Amoedo (11. prosince 1857 Salvador – 31. května 1941 Rio de Janeiro) byl brazilský malíř a návrhář interiérů, představitel akademického realismu.

Bylo mu jedenáct let, když se jeho rodina přestěhovala z Bahie do Rio de Janeira.^[1] Malovat se učil u Victora Meirellese a pak navštěvoval císařskou výtvarnou akademii, kde byl jeho učitelem João Zeferino da Costa.

Díky obrazu Ábelova oběť získal od akademie stipendium, které mu umožnilo v letech 1879 až 1887 pobývat v Paříži. Studoval zde na Julianově akademii a na École des Beaux-Arts, třikrát se zúčastnil Pařížského salonu. Jeho hlavními vzory se stali Alexandre Cabanel, Pierre Puvis de Chavannes a Jules Lefebvre.^[2]

Po návratu do Brazílie založil Ateliê Livre a snažil se vnést od domácího umění aktuální světové trendy. Je autorem výzdoby v Palácio do Itamaraty, vytvořil také fresky pro soudní budovu, knihovnu a městské divadlo v Riu. Působil také ve Fortaleze, kde se zachovala jeho malba v Theatro José de Alencar. V roce 1908 získal zlatou medaili na celostátní výstavě ke stému výročí otevření brazilských přístavů.^[3] V letech 1888 až 1934 byl profesorem na Escola Nacional de Belas Artes, kde navzdory svému uměleckému konzervatismu prosazoval moderní metody výuky. K jeho studentům patřili Candido Portinari a Lucílio de Albuquerque.

Amoedo zpracovával náměty z bible a antické mytologie, vynikl především jako tvůrce portrétů a aktů. Byl ovlivněn romantismem a jeho zájem o původní obyvatele Brazílie se projevil v obrazech Poslední Tamoio a Marabá.^[4] V jeho pozdější tvorbě se objevily i ohlasy impresionismu a orientalismu. Po jeho úmrtí byla velká kolekce obrazů věnována Národnímu výtvarnému muzeu v Rio de Janeiru.^[5]

• 
  Ábelova oběť
• 
  Ateliér pařížského umělce
• 
  Poslední Tamoio
• 
  Špatné zprávy
• 
  Zlatá horečka

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Rodolfo Amoedo na Wikimedia Commons
• Portal Unicamp