Richard Konkolski

Richard Konkolski
Richard Konkolski (2024)
Narození	6. července 1943 (82 let) Bohumín
Povolání	mořeplavec, jachtař a dokumentarista
Ocenění	Ocenění Senátem státu Rhode Island, USA (květen 1987)[1] Ocenění presidentem USA Ronaldem Reaganem (srpen 1987)[1] Stříbrná pamětní medaile Senátu (2013) medaile Za zásluhy 1. stupeň (2013)
Web	www.konkolski.com
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Richard Konkolski (* 6. července 1943 Bohumín) je český mořeplavec a účastník řady mezinárodních námořních závodů, třikrát obeplul sám zeměkouli. Poprvé jako 53. na světě a první Čech.

Richard Konkolski se vyučil zedníkem, vystudoval stavební průmyslovku a řadu stavařských kurzů. Pracoval na výrově těžkých panelů pro VOKD a později měl na starosti stavební investiční výstavbu Lachemy n.p. v Bohumíně. Rovněž projektoval různé stavby a byl členem bohumínské komise výstavby. V rámci Akcí-Z (brigadnická dobrovolná činnost spoluobčanů) vyprojektoval, zajistil a postavil spolu s občany řadu staveb jako veřejné záchodky v parčíku Boženy Němcové v Přívoze, cestičky a letní kino v bohumínském parku, samoobsluhu v Šunychlu, přírodní koupaliště Kališok, letní dětský tábor a rozsáhlou loděnici pro jeho jachetní oddíl TJ ŽD Bohumín, mimo jiné.^[2] Už od mládí se věnoval řadě sportů. Závodní jachting začal v 16 letech v TJ ŽD Bohumín. V letech 1959 až 1966 se účastnil řady jachtařských závodů v Československu, stal se mistrem severní Moravy.^[3]

Koncem roku 1966 začal v Bohumíně stavět svépomocí plachetnici Niké.^[3] V roce 1972 se poprvé účastnil závodů osamělých mořeplavců OSTAR (Observer Single Handed Transatlantic Race)^[4] přes Atlantik z anglického Plymouthu do amerického Newportu. Vzhledem ke zlomenému stěžni a dalším problémům na Atlantiku však nebyl oficiálně klasifikován. Organizátoři uzavřeli závod o 12 hodin dříve než stanovily závodní předpisy a neuznali protest. Sólo závodu přes Atlantik se zúčastnil i v roce 1976, kdy obsadil 2. místo a v roce 1980, kdy obsadil 4. místo.^[2][3]

Po ukončení závodu v roce 1972 pokračoval na plachetnici Niké I v plavbě kolem světa. Po třech létech a 342 dnech plavby na mořích ukončil trasu v roce 1975 v Plymouthu a později v polském Svinoústí a Štětíně. Stal se prvním obyvatelem Československa a prvním suchozemcem, který sólo obeplul zeměkouli a Niké byla ve své době druhým nejmenším plavidlem, kterému se to povedlo.^[2][3] Byl oceněn mimo jiné tituly Mistr sportu (1975), Zasloužilý mistr sportu (1976), sportovec roku Severomoravského kraje (1978), ocenění za sportovní úspěchy ÚV ČSTV (1978) a jachtař roku (1975, mezinárodní 1983). Řadu ocenění získal také v Polsku a USA.

Jeho příběh zpopularizovaly stovky reportáží, které psal pro řadu časopisů a hlavně pro deník Mladá Fronta a také spolupráce s ostravským studiem Československé televize, které ve spolupráci s ním natočilo řadu dokumentárních filmů pod vedením režiséra a kameramana Jiří Vrožina a scenáristy Milan Švihálek.^[5]

Emigroval v červnu 1982. Svaz jachtingu mu odmítl dát souhlas na start v historicky prvním závodu sólo mořeplavců kolem světa. Proto během výjimečného stavu v Polsku bez nutných povolení odplul i s manželkou Miroslavou a synem Richardem ze Štětína. V nepřítomnosti byl následně odsouzen za údajnou krádež plachetnice Niké II., kterou vedly v evidenci ŽD Bohumín, a za nedovolené opuštění republiky k mnohaletému vězení a peněžitému trestu.^[1]

Zamířili do Newportu v americkém státě Rhode Island, kde Konkolski rodinu ubytoval a vydal se na desetiměsíční závod kolem světa.^[1] Po návratu se v Newportu usadili a časem založil kvalitní multimediální studio. Věnoval se výrobě reklamních filmů a propagačních materiálů. Byl členem MPEG, jedním z prvních ve státě Rhode Island editoval s pomocí komputérů, produkoval DVD, filmoval v High Definition, streamoval na Internetu a používal lišty v obraze. Přes 20 let zajišťoval veškerá media pro dvě místní university a jeho klienty byly podníky jako Westinghouse, The International Hall of Fame, Lois Vuitton, GFN, Inc., Nawal War College Museum, NUWC, McLaughlin Research Corp., SAIC a další. ^[2]

Závodu osamělých mořeplavců kolem světa The BOC Challenge (pozdější Velux 5 Oceans Race) se celkem zúčastnil dvakrát, v letech 1982/83 a 1985/86. V kategorii menších plachetnic vyhrál dvě etapy a získal 3., respektive 5. místo.^[1] Podařilo se mu přitom ustanovit dvanáct světových rekordů, přičemž mu zůstává prvenství v tom, že jako první sólo mořeplavec v historii vykonal plavbu kolem zeměkoule třikrát, a to v obou směrech. Za své jachtařské sportovní úspěchy byl čtyřikrát oceněn titulem Jachtaře roku v třech různých zemích.^[1]

Po sametové revoluci udělil Richardu Konkolskému a jeho ženě Miroslavě Český svaz jachtingu v roce 1999 čestné členství jako ocenění za propagaci českého jachtingu u nás a v zahraničí. V roce 2013 byl oceněn Medailí Za zásluhy v oblasti sportu prezidentem Milošem Zemanem. Paradoxně jako Čech byl v roce 1987 oceněn Senátem státu Rhode Island v USA a americkým prezidentem Ronaldem Reaganem a jako Američan v roce 2013 byl oceněn Senátem a měsíc později prezidentem České republiky. V roce 2014 mu a jeho rodině bylo vráceno české občanství a roku 2015 se mohl i s rodinou vrátit zpět domů do Česka. V roce 2020 byla plachetnice Niké dočasně vystavena v Malém světě techniky U6 v Dolních Vítkovicích v rámci interaktivní expozice.^[6][7] Jachta byla zapůjčena Nadačnímu fondu Historie dobrodružství. Je součástí expozice Národního technického muzea v Praze.^[8]

• Sám proti moři, vyrobilo Televizní studio Ostrava, 1971 (režie Jiří Vrožina)^[9]
• Jak jsme pluli za Vikingy, vyrobilo Televizní studio Ostrava, 1971 (režie Jiří Vrožina)^[10]
• Sám přes Atlantik, vyrobilo Televizní studio Ostrava, 1972 (režie Jiří Vrožina)^[11]
• 180 poledníků, vyrobilo Televizní studio Ostrava, 1973 (režie Jiří Vrožina)^[12]
• K mysu Dobré naděje”, vyrobilo Televizní studio Ostrava, 1974 (režie Jiří Vrožina)^[12]
• Třetí oceán”, vyrobilo Televizní studio Ostrava, 1975 (režie Jiří Vrožina)^[12]
• Návrat kapitána, vyrobilo Televizní studio Ostrava, 1975 (režie Jiří Vrožina)^[13]

Konkolski je autorem dvaceti šesti knih. V roce 2023 o něm vydalo brněnské nakladatelství Jota rozsáhlou biografii Richard Konkolski. Být první.^[14]

• Jachtařská etiketa, OV ČSTV, 1968
• Lodní kompasy, OV ČSTV Karviná, 1969
• Signalisace, OV ČSTV, 1969
• Sám proti moři, Magnet Press, 1973
• Dobrodružství křtěné mořem, 1976
• 360 poledníků pod plachtami, Profil 1978
• Sám cez oceány, Šport, 1980
• Sólo přes Atlantik, Olympia, 1980
• Atlantik: Preteky a osudy osamelých jachtárov, Šport, 1981
• Samotnie przez Atlantyk, Wydawnictwo Morskie Gdaňsk, 1982
• Aljašský deník – Plavby za dobrodružstvím, 2011
• Osamělá žena osamělého mořeplavce – Plavby za dobrodružstvím, 2011
• Setkání se Sv. Helenou – Plavby za dobrodružstvím, Klaris, 2011
• Zápas o Atlantik, Klaris, 2011
• Bouře před Bermudami, Knihy Konkolski, 2013
• Karibikem na Pacifik, Knihy Konkolski, 2013
• Obři oceánů: Velryby a velrybáři, Knihy Konkolski, 2013
• Na ostrově pirátů – Niké na plavbě kolem světa – část čtvrtá, Knihy Konkolski, 2016
• Galapágy-Začarované ostrovy – Niké na plavbě kolem světa – část pátá, Knihy Konkolski, 2019
• Neodolatelná výzva: drama sólo závodu kolem světa The BOC Challenge 1982/83, Knihy Konkolski, 2021
• Loď Ahoj!, Knihy Konkolski, 2024
• Sám na Niké kolem světa (komiks), Knihy Konkolski, 2024

• Erich Reichl, ed. 30 let osvobození ČSSR-90 let založení podniku: 1885-1975. [Úvod:] Ladislav Liška. Bohumín: [nákl. vl.], 1975 (Ostrava: MTZ 21). 111, [1] s.
• Richard Konkolski. Dobrodružství křtěné mořem: Příběhy prvního čs. osamělého mořeplavce. 2., přeprac. a dopln. vyd. Praha: Olympia, 1981. 315 s. Cestopisy.
• Milan Švihálek: Padesát let Televizního studia Ostrava. Ostrava: Česká televize, Televizní studio Ostrava, 2005, ISBN 80-85005-53-0, str. 63-68.
• Richard Konkolski. Zápas o Atlantik. 1. vyd. Šenov u Ostravy: Milan Švihálek, 2011. 307 s. Plavby za dobrodružstvím. ISBN 978-80-87484-04-3.
• „Niké by dnes neobstála ani jako záchranný člun,“ říká Richard Konkolski [online]. Česká televize, 2013-11-02 [cit. 2025-07-25]. Dostupné online. 
• Milan Švihálek: Příběh Nezdolné Niké, Zapomenuté výpravy, Jota, Brno, 2016, ISBN 978-80-7462-926-6, str. 11-29
• kolektiv: Příběhy mořeplavců - Češi a Slováci, kteří obepluli svět, Jota, Brno, 2017, ISBN 978-80-7565-149-5, str. 18-47.
• BROULÍK, Petr. Niké se mohla jmenovat 50 let výročí založení KSČ. Naštěstí se to nevešlo na trup lodi [online]. Magazín Patriot, 2020-01-30 [cit. 2025-07-25]. Dostupné online. 
• Richard Konkolski: "Odsoudili mě na 11 let!" [online]. Hausbot Petra Horkého [cit. 2025-07-25]. Dostupné online. 
• Richard Konkolski. Neodolatelná výzva: drama sólo závodu kolem světa The BOC Challenge 1982/83. Ostrava: Knihy Konkolski, 2021. 543 stran. ISBN 978-80-907806-0-6.
• Adam Chroust: Richard Konkolski: být první, Jota, Brno, 2023. ISBN 978-80-7689-296-5, 661 str.

• Velux 5 Oceans Race

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Richard Konkolski na Wikimedia Commons
• Osoba Richard Konkolski ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Richard Konkolski
• Richard Konkolski v Česko-Slovenské filmové databázi
• Oficiální stránky
• Richard Konkolski na webu města Bohumín
• Hoši, kde je to kafe?, Horydoly.cz 28. 10. 2013
• "Niké by dnes neobstála ani jako záchranný člun," říká Richard Konkolski, Česká televize 2. 11. 2013
• Petr Melničuk: Richard Konkolski: Kdo se bojí samoty, nemá na moři co dělat!, Hospodářské noviny 27. 6. 2008