Reforma Taika

Reformy Taika (japonsky: 大化の改新, Taika no Kaišin) byl soubor opatření japonského císaře Kótoka. Reforma byly vyhlášena roku 645, hlavní edikty byly vydány v roce 646, zavádění změn trvalo mnoho let.^[1] Reforma byla připravena krátce po smrti prince Šōtoka a porážce klanu Soga, jež umožnily sjednocení Japonska. Reformy koncipoval sám císař Kótoku, korunní princ Naka no Óe (budoucí císař Tendži), Nakatomi no Kamatari a pravděpodobně i učenci Takamuko no Kuromaro a kněz Min. Cílem byla centralizace Japonska a posílení moci císaře. Z velké části šlo o adaptaci čínského (konfuciánského, tchangského) práva, státního zřízení, náboženství a kultury. Za tím účelem byli do Číny vysláni studenti a pozorovatelé (včetně Takamuka a Mina, kteří zde pobyli 10 let). Vládce podle nových ediktů již nebyl vůdcem klanu, ale císařem (v japonštině Tennó), který měl absolutní autoritu. Byl zrušen systém dědičných titulů kabane. V roce 702 byl vydán zákoník Taihó (Velký zákon), který vytvořil nový trestní a správní řád zvaný ricurjó.^[2] Mezi nově vytvořené úřady patřil Daijó daidžn (kancléř), který předsedal Velké státní radě (Dajókan), která zahrnovala ministra levice, ministra pravice, osm ministerstev a prestižní ministerstvo božstev. Na místní úrovni byla země reorganizována na 66 provincií a 592 hrabství se jmenovanými guvernéry. Půda byla znárodněna a přerozdělena. Soukromé zbraně měly být skladovány ve vládních zbrojnicích. Na poddané byla uvalena pozemková daň, vojenská služba a pracovní povinnosti. Bylo zřízeno stálé hlavní město v Naře. Byl zaveden systém úřednických zkoušek, i když na rozdíl od Číny byl otevřen pouze adeptům ze šlechtických rodin. Ženy byly různým způsobem upozaděny a znevýhodněny. Nakonec reforma nezničila vliv mocných klanů, které udržely své pozice u dvora i v místních vládách. Mnohem více ovlivnila Japonsko kulturně, v oblasti umění, filozofie, literatury, architektury, ba i stravovacích návyků.^[3]