Raytheon Coyote

Raytheon Coyote
Raytheon Coyote Block 3
Raytheon Coyote Block 3
UrčeníBezpilotní průzkumný letoun (UAV)
PůvodSpojené státy americké
VýrobceRaytheon
První let2009
Zařazeno2014 (NOAA)
UživatelNOAA
US Navy
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Raytheon Coyote (jinak též BAE Systems/Sensintel Coyote, nebo Coyote UAV) je malý jednomotorový bezpilotní průzkumný letoun, uzpůsobený pro vypouštění z pouzder pro sonarové bóje letounů Lockheed P-3 Orion. Od roku 2014 jej využívá Národní úřad pro oceán a atmosféru (National Oceanographic and Space Administration, NOAA) pro průzkum počasí. Vyvíjeny jsou i vojenské aplikace systému. Například je využíván v experimentálním programu LOCUST (Low-Cost UAV Swarming Technology) organizovaného námořnictvem Spojených států amerických. Vylepšená protidronová verze Coyote Block 2 má proudový pohon.

Historie

Letící Coyote v roce 2021

Americká společnost Advanced Ceramics Research (ACR) vyvinula letoun Coyote v roce 2004 na základě výběrového řízení v projektu SL-UAV (Sonochute-Launched Unmanned Aerial Vehicle), vydaného Kanceláří pro námořní výzkum amerického námořnictva (U.S. Navy Office of Naval Research). ACR výběrové řízení vyhrála a získala kontrakt od NAVAIR (Naval Air Systems Command) na vývoj bezpilotního letounku Coyote UAV.[1] V roce 2009 zbrojařská firma BAE Systems koupila od společnosti Advanced Ceramics Research její divizi UAV, která letoun Coyote vyvinula.[2] Později BAE Systems spoluzaložila společnost Sensintel Inc., do které převedla všechny technologie malých dronů od ACS, aby pokračovala ve vývoji malých dronů.[3] V roce 2015 byla společnost Sensintel Inc. koupena společností Raytheon.[4]

Využití

Pracovník NOAA Joe Cione vysvětluje použití dronu Coyote z meteorologických letounů Lockheed WP-3D Orion
Prototyp dronu pro program LOCUST v roce 2015

NOAA

Letoun Coyote je využíván Národním úřadem pro oceán a atmosféru (NOAA) pro průzkum počasí a atmosférických jevů jako jsou například hurikány. Například 15. září 2014 vlétl do hurikánu Edouard nad severním atlantským oceánem vybaven senzory pro sledování počasí. Dron je nad oblastí zájmu vypouštěn z letounu Lockheed WP-3D Orion.[5][6]

Program LOCUST

Roku 2015 americké námořnictvo zahájilo testování chování roje až devíti dronů Coyote v rámci programu LOCUST (Low-Cost UAV Swarming Technology). Tento program počítá s využitím roje malých dronů pro průzkum cílové oblasti, její sledování během útoku a následnou analýzu jeho účinnosti.[7][8][9]

AC-130J Ghostrider

Podobně jako v programu LOCUST bylo zvažováno využití letounů Coyote k průzkumu cílové oblasti pro útok letounem AC-130J Ghostrider. Ten má obvyklou operační letovou výšku přibližně 7500 metrů z důvodu ochrany před protiletadlovou obranou protivníka v cílové oblasti. Z těchto důvodů může mít letoun problém s pozorováním cílové oblasti v případě nízké oblačnosti, nebo složité identifikace cíle. Zvažuje se proto možnost, že by byl letoun vybaven vypouštěcími kontejnery s letouny Coyote a jednotlivé letouny by využíval pro průzkum a identifikaci cílů. Protože by však letoun byl využíván přímo na území protivníka, řeší se technické problémy jak zabránit aby se letoun dostal do rukou nepřítele, například automatickým samodestrukčním systémem.[10]

Coyote Block 2

Roku 2025 americké námonictvo oznámilo, že torpédoborce doprovázející letadlovou loď USS Gerald R. Ford (CVN-78) budou vybaveny protidronovými systémy Coyote, nebo Anduril Roadrunner-M. V létě 2025 byly na snímcích torpédoborců třídy Arleigh Burke USS Bainbridge (DDG-96) a USS Winston S. Churchill (DDG-81) z doprovodu této letadlové lodě identifikovány odpalovací zařízení protidronových střel Coyote Block 2, umístěné poblíž zadní baterie vertikálních sil.[11]

Coyote Block 3

V březnu 2025 byl dron Coyote Block 3 vypuštěn z bojového vozidla M2 Bradley. Použito bylo odpalovací zařízení obvykle služící pro protitankové střely TOW.[12]

Popis

Letoun Coyote má vyklápěcí všechny nosné a řídící plochy včetně dvoulisté vrtule. Po opuštění letounu z pouzdra (vypouští se s pomocí stlačeného vzduchu) vyklopí nosné a řídící plochy, zapne elektromotor a letí požadovaným směrem. Letoun ovládá manuálně operátor, nebo může letět automaticky po naprogramované dráze, kterou je možné určit dodatečně během letu.

Systém je oficiálně určen pro jedno použití, proto není uzpůsoben pro přistávání, i když by toho byl teoreticky schopen. Z těchto důvodů musí být jeho výroba velmi levná a v jeho konsturkci jsou používány pouze běžně dostupné komerční součástky (např. optické denní a infračervené snímače).

Specifikace

Protidronová verze Raytheon Coyote Block 2 na veletrhu IDEX 2015

Technické údaje

  • Posádka: 0
  • Rozpětí: 1,75 m (5,09 stop)
  • Délka: 0,91 m (3 stopy)
  • Výška:
  • Hmotnost prázdného stroje: 6,4 kg (14 liber)
  • Vzletová hmotnost: 6,4 kg (14 liber)
  • Pohonná jednotka: elektromotor

Výkony

  • Maximální rychlost: 140 km/h (87 mil/h)
  • Cestovní rychlost: 93 km/h (58 mil/h)
  • Pádová rychlost:
  • Dolet: 37 km (20 nm)
  • Dostup: 7 696 m (25 000 stop)
  • Vytrvalost: až 90 minut

Výzbroj

  • Senzory pro sledování počasí, nebo
  • Optický denní snímač Sony FCB-IX10A (v budoucnu)[1], nebo
  • Infračervený snímač BAE SCC500 (v budoucnu)[1].

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c Advanced Ceramics Research Coyote (anglicky)
  2. ↑ BAE acquires Advanced Ceramics’ UAV division (anglicky)
  3. ↑ Tucson tech: Drone firm hopes to rise from recent BAE deal (anglicky)
  4. ↑ Raytheon acquires Tucson-based Sensintel, Inc. (anglicky)
  5. ↑ NOAA drones drop in on hurricanes Archivováno 18. 11. 2015 na Wayback Machine. (anglicky)
  6. ↑ Phase II development of the Coyote™ airborne launched Hurricane Unmanned Aerial System (UAS) (anglicky)
  7. ↑ Navy’s LOCUST Program Uses Small, Swarming Coyote Drones Archivováno 31. 5. 2020 na Wayback Machine. (anglicky)
  8. ↑ Day of the LOCUST: Navy demonstrates swarming UAVs[nedostupný zdroj] (anglicky)
  9. ↑ LOCUST: Autonomous, swarming UAVs fly into the future Archivováno 18. 11. 2015 na Wayback Machine. (anglicky)
  10. ↑ Tomáš Soušek. Střídání generací gunshipů USAF. ATM. Listopad 2015, roč. 2015, čís. 11, s. 44–45. 
  11. ↑ TREVITHICK, Joseph. Coyote Loitering Drone Interceptors Have Arrived On U.S. Navy Destroyers. The War Zone [online]. 2025-08-11 [cit. 2025-08-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ TREVITHICK, Joseph. Mysterious Weapon Fired From M2 Bradley Fighting Vehicle Identified. The War Zone [online]. 2025-04-14 [cit. 2025-04-14]. Dostupné online. (anglicky) 

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedie. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.