Ramón María Narváez
| Ramón María Narváez | |
|---|---|
 | |
| Narození | 5. srpna 1800 Montefrío |
| Úmrtí | 23. dubna 1868 (ve věku 67 let) Madrid |
| Povolání | diplomat, politik a voják |
| Ocenění | Cross Laureate of Saint Ferdinand (1836) velkokříž Řádu Karla III. (1843) rytíř Řádu zlatého rouna (1847) Knight of the Order of Alcántara (1864) velkokříž Řádu Isabely Katolické … více na Wikidatech |
| Politická strana | Umírněná strana |
| Funkce | member of the Cortes during the reign of Isabel II (1837–1839) Q135670164 (1843–1844)member of the Cortes during the reign of Isabel II (1843) Senator of the Kingdom (1843–1845) předseda Rady ministrů (1844–1846) … více na Wikidatech |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ramón María Narváez y Campos, 1. vévoda z Valencie (5. srpna 1800 Loja – 23. dubna 1868 Madrid) byl španělský politik, šestkrát premiér Španělska (1844–1846, 1847–1849, 1849–1851, 1856–1857, 1864–1865, 1866–1868). Celkem strávil v této funkci 8 let a 240 dní. Byl reprezentantem Umírněné strany (Partido Moderado), podporoval královnu Isabelu II., přičemž byl značně konzervativní.
Život
Pocházel z vojenské rodiny a již v patnácti letech sám vstoupil do armády.[1] V roce 1821 se stal důstojníkem královské gardy. Když roku 1822 došlo ke vzpouře proti králi, přidal se na stranu vzbouřenců. Byl zajat intervenujícími Francouzi a byl internován ve Francii. Do Španělska se mohl vrátit roku 1824, ale dekádu se raději držel stranou.[2]
Velkou popularitu získal svým vítězstvím nad Miguelem Gómezem Damasem, karlistickým generálem, v bitvě u Majaceite poblíž Arcos de la Frontera v listopadu 1836. Poté, co v roce 1838 vyčistil La Manchu od lupičů, byl jmenován generálním kapitánem Staré Kastilie a vrchním velitelem armádních záloh. Během první karlistické války (1833–1839) začal úzce spolupracovat s Marií Kristýnou. Roku 1838 byl prvně zvolen do generálních kortesů. V roce 1840 se zúčastnil neúspěšného povstání proti Baldomeru Esparterovi a Pokrokové straně. Poté byl nucen se uchýlit do francouzského exilu. Tam ve spojení s Marií Kristýnou naplánoval v roce 1843 vojenskou expedici, která vedla k Esparterovu svržení. Záhy byl jmenován prvně ministerským předsedou, ministrem zahraničí, polním maršálem a vévodou. Jeho první vláda připravila ústavu z roku 1845, jež byla značně autoritářská.[3]
Post premiéra musel opustit pro příliš konzervativní politiku. Poté zastával post velvyslance v Paříži, ale byl znovu povolán do čela vlády. Nedorozumění s Marií Kristýnou ho několikrát zbavilo úřadu, ale po čase se ukázal být pro královnu znovu nepostradatelným. Nakonec v premiérském úřadu i zemřel. Na smrtelné posteli byl požádán, aby odpustil svým nepřátelům. Jeho odpověď se stala nechvalně proslulou: "Nepotřebuji odpouštět svým nepřátelům – všechny jsem je nechal zastřelit."
Odkazy
Reference
- ↑ Ramón María Narváez, duke de Valencia. Britannica.com [online]. [cit. 2025-07-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Ramón María Narváez y Campos. Historia Hispánica [online]. [cit. 2025-07-13]. Dostupné online. (španělsky)
- ↑ Narváez, Ramón María. Treccani [online]. [cit. 2025-07-13]. Dostupné online. (italsky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Ramón María Narváez na Wikimedia Commons
- Tento článek čerpá z 11. vydání Encyclopædie Britannicy z roku 1911, nyní již volného díla (public domain), z hesla (anglicky) „Ramón María Narváez, duke de Valencia“.
