RPD
| RPD | |
|---|---|
![]() RPD | |
| Typ | lehký kulomet |
| Místo původu | |
| Historie služby | |
| Ve službě | 1945-dosud |
| Historie výroby | |
| Konstruktér | Vasilij Alexejevič Děgťarjov |
| Navrženo | 1943–1944 |
| Výroba | 1944–60. léta |
| Varianty | RPDM, Typ 56, Typ 56-1, Typ 62 |
| Základní údaje | |
| Hmotnost | 7,4 kg |
| Délka | 1 037 mm |
| Délka hlavně | 520 mm |
| Typ náboje | 7,62 × 39 mm |
| Princip střelby | odběr prachových plynů |
| Kadence | 650-750ran/min |
| Úsťová rychlost | 735 m/s |
| Účinný dostřel | 100–1 000 m |
| Zásobování municí | pás na 100 ran v bubnovém kontejneru |
RPD (rusky: ручной пулемёт Дегтярёва Ručnoj Pulemjot Degťjarjova) je lehký kulomet ráže 7,62 mm vyvinutý v SSSR pod vedením Vasilije Děgťarjova pro náboj 7.62 × 39mm M43 a jako náhrada za původní lehký kulomet DP, který používal náboj 7,62×54mmR. Zavádění RPD je tedy projevem tehdejší tendence sovětských ozbrojených sil v zavádění nových samonabíjecích a samočinných zbraní v ráži 7.62 × 39mm M43. RPD je předchůdcem většiny sovětských lehkých podpůrných zbraní.[1] V sovětské armádě byl později nahrazen typem RPK.
Popis zbraně
Zbraň funguje na principu odběru prachových plynů z hlavně, které jsou vedeny kanálkem pod hlavní na dlouhý píst, který je pevně spojen s nosičem závorníku. Uzamykání závěru je řešeno stejně jako u kulometu DP 27 destičkami, které se vyklápějí do boků a zapadají do vybrání v rámu. Kulomet střílí pouze dávkou a z otevřeného závěru. Kontejner s nábojovým pásem je ke zbrani připevněn zespoda a pás se do zbraně vkládá zleva. Hlaveň je ve zbrani napevno a není možné ji v bojových podmínkách vyměnit při přehřátí, jako to kulomety některých konstrukcí umožňují.
Odkazy
Reference
- ↑ Woźniak, Ryszard: Encyklopedia najnowszej broni palnej—tom 4 R–Z, page 32. Bellona, 2002.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu RPD na Wikimedia Commons
Galerie RPD na Wikimedia Commons- Sovětský manual
