Pražmo (jídlo)
| Pražmo | |
|---|---|
![]() Zelený ječmen, z kterého se připravuje pražmo | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Pražmo, též pražma nebo brašno, je starý český pokrm z praženého obilí, především z ječmene. Obilí může být jak nezralé, tak zralé, a může být před pražením naklíčeno. Připravuje se na slano, se solí a pepřem, někdy doplněné zelím či bylinkami, nebo na sladko, například s medem. Je bohaté na bílkoviny a vitamíny. Jeho obdobou, připravovanou z klíčeného hrachu, je pučálka.[1][2]
Brašno je termín doložený od 10. století, původně označující rozmělněný ječmen, přeneseně pak jakýkoliv pokrm vůbec, především ale obilný. V té době je připomínáno jako jídlo podávané při pohanských slavnostech a hostinách. Z 15. a 18. století existují zmínky o přípravě pražmy na svátek Jana Křtitele. Druhá neděle postní se lidově nazývá po tomto pokrmu pražná. V polovině 20. století se už jednalo o zapomenutý pokrm, známý jen z některých rčení.[2]
Podle botanika Adama Maurizia bylo pražmo nejstarší úpravou obilí známou lidstvu – lze ho připravit na plochém kameni bez jakékoliv nádoby, na rozdíl od kaše, či dokonce chleba. Pražením bylo také zabráněno zplesnivění a zatuchnutí obilí, další výhodou je usnadnění zbavení slupky. Pražený ječmen byl znám starověkým Egypťanům, Řekům[pozn. 1] a Římanům; pražmo, respektive pražené obilí, je zmiňované i v Bibli: „Když byl čas k jídlu, řekl jí Bóaz: „Přistup blíž, pojez chleba a namáčej si sousta ve víně.“ Přisedla si k žencům a on jí nabídl pražené zrní. Najedla se dosyta a ještě jí zbylo.“ (Kniha Rút 2, 14). Novější doklady pochází z Kavkazu, Albánie nebo Hercegoviny. Na Slovensku byl znám tenkeľ, pražená špalda.[2]
Odkazy
Poznámky
Reference
- ↑ MALÉNKOVÁ, Helena. Staročeské pražmo: Naklíčené obiloviny nám dodají dostatek energie a díky pražení na másle chutnají jako oříšky [online]. Toprecepty [cit. 2025-07-07]. Dostupné online.
- ↑ a b c ÚLEHLOVÁ-TILSCHOVÁ, Marie. Česká strava lidová. Praha: Družstevní práce, 1945. Dostupné online. Kapitola Brašno, pražmo - holce, s. 71–75. Dostupné online po registraci.
- ↑ HOMÉROS. Homérova Odysseja. Tábor: Jan Nedvídek, 1873. Dostupné online. S. 47.
.jpg)