Poslední žena

Poslední žena
Původní název	La Dernière Femme
Země původu	Francie Francie Itálie Itálie
Jazyk	francouzština
Délka	112 min
Žánry	romantický film filmové drama
Scénář	Marco Ferreri Rafael Azcona
Režie	Marco Ferreri
Obsazení a filmový štáb
Hlavní role	Gérard Depardieu Ornella Muti Michel Piccoli Renato Salvatori Zouzou
Produkce	Edmondo Amati
Hudba	Philippe Sarde
Kamera	Luciano Tovoli
Kostýmy	Gitt Magrini
Střih	Enzo Meniconi
Architekt	Michel de Broin
Výroba a distribuce
Premiéra	21. dubna 1976 (Francie) 29. dubna 1976 (Finsko) 29. dubna 1976 (Švédsko)
Poslední žena na ČSFD, Kinoboxu, FDb, IMDb Některá data mohou pocházet z datové položky.

Poslední žena (francouzsky La Dernière Femme, italsky L'ultima donna) je francouzsko-italský dramatický film z roku 1976, který režíroval Marc Ferreri. Snímek měl světovou premiéru 21. dubna 1976.^[1]

Gérard je motocyklový nadšenec a pracuje jako inženýr v továrně v Créteil. Protože ho opustila jeho žena Gabrielle, musí svého malého syna Pierrota vychovávat sám. Když vyzvedává syna z jeslí, seznámí se s vychovatelkou Valérií. Ta se chystala odjet do Tuniska se svým milencem Michelem, ale souhlasí s tím, že bude chvíli bydlet v Gérardově bytě na předměstí. Valérie brzy zažije mateřské city k Pierrotovi, pak soucítí s Gabrielle, která je přišla navštívit, a s Reném, přítelem Gérarda. Velmi rychle se ale Valérie, která si uvědomí, že je pro Gérarda pouze ženou-objektem, jehož žárlivost roste, vzbouří a odmítá společné soužití. Gérard toto zpochybňování nepřijímá, konflikt je nevyhnutelný.

• César: nominace v kategorii nejlepší herec (Gérard Depardieu)

V tomto článku byl použit překlad textu z článku La Dernière Femme na francouzské Wikipedii.