Pomníčky okresu Trutnov

V okrese Trutnov se nachází mnoho pomníčků – drobných památek.

Třetina území okresu leží v Krkonoších. Tato dispozice významně ovlivňovala rozvoj měst a obcí, jejich hospodářský, společenský i duchovní život. Severní hranice okresu od konce 2. světové války sdílíme s Polskem. V Polsku po válce došlo změně státních známé jako Linie Odra-Nisa. Tak jako z našeho pohraničí, tak i v sousedící části Polska došlo k odsunu Němců. Pohraniční oblasti obou stran hranic byly postupně nově osídlovány. U nás to trvalo více než dvacet let. Zranění obcí a krajiny jsou patrná doposud.  Noví usedlíci po roce 1946 nenalezli vztah k památkám s náboženským tématem. Staří vymřeli nebo byli odsunuti.

Od roku 2000 obce počaly drobným památkám věnovat pozornost. Řada pomníčků přišla v minulých letech přičiněním nenechavých lidí o ozdoby, nebo byly ukradeny zcela. V terénu mezi poli a loukami lze narazit na památky podél starých zaniklých zemských stezek a cest, na zaniklých poutních a obchodních cestách nebo po narovnání starých silnic v jejích odkloněné části.

Početní nárůst památek souvisí s doosídlováním a se společenským životem, společenským zřízením, zemědělským a průmyslovým rozvojem našeho regionu. Z období feudalismu se dochovalo jen nepatrně památek. Důvod je prostý, mezi širší vrstvou obyvatel nebyly podmínky pro jejich vznik. O jejich zbudování se starali majitelé panství,velká města a kláštery. Až v období po zrušení nevolnictví, získání výrobních prostředků novými vrstvami obyvatel a tím vytvoření početnější základny movitější části občanů můžeme sledovat početní nárůst památek v obcích a městech, na hřbitovech v lukách a polích.

Nejčastějším zhotoveným dílem byl kříž. Jeho podstavce bývají zdobeny reliéfy světeců, patronů nebo donátorů. Mezi sochami je nejpočetněji zastoupen sv. Jan Nepomucký, sochy a sloupy Panny Marie nebo Boží Trojice a sochy sv. Josefa. Častým materiálem, ze kterého byly tyto památky zhotovovány je červený pískovec. Zejména v obcích Havlovice, Batňovice, Rtyně v Podkrkonoší, ale i jinde. Sochy z tohoto materiálu, ne vždy však jenom z něho, byly barevně lakované. Dokud lak držel, pomníček nebyl ohrožen. Nejobtížnějším bylo pro pomníčky období kolektivizace, kdy bylo zrušeno soukromé vlastnictví pozemků, a nedostávalo se prostředků na opravu památky, případně natření. Nebyla to však jen nepřízeň počasí, která byla příčinou zkázy pomníčků, křížků a sošek stojících zejména v odlehlejších částech obcí. Jejich svržením byly přímo úkolovány svazácké organizace v padesátých letech 20. století. Největší pohromou prošly křížové cesty, které byly zřizovány jako poutní tumísta v zalesněných a kopcovatých částem obcí. Další příčinou zkázy mnoha památek byla ztráta původního vlastníka. Tato změna nastala ve velké části našeho okresu po odsunu německého obyvatelstva. Na dochovaných památkách s německým textem občas lze nalézt část tex odsekaného. Texty na pomnících by si zasloužily vůbec více pozornosti. Prozatím jen tolik, že je velký problém je přečíst vzhledem k rozpadu kamene i tehdy běžnému užívání typu písma švabachu, fraktury nebo kurentu. Podle stáří pomníku a území jsou buď v latině, češtině, němčině, avšak nejčastěji v jejich starobylých formách. Z pravidla se však jedná o citace z Bible, modlitby nebo přímluvy k svatým.

Určení sochařů je obtížné. Většina objektů je nepodepsaných, případně jejich jména v kameni zanikla. Zařazení díla do časového období usnadňuje touha donátorů zvěčnit svá jména v kameni s udaným roku vzniku. Jen ojediněle se z vytesaných vzkazů dovídáme motiv donátora. U pomníčků obětí válečných let je motiv jasný. Mnohé obce našeho okresu mají pomníček válečným obětem. Některé válečné pomníky zejména z I.svět války byly poničený ne-li zničeny zcela. Máme tu řadu pomníků z války Prusko–rakouské roku 1866, tyto jakož i smírčí kříže v níže uvedených rozborových tabulkách zahrnuty nejsou, mají svoje vlastní dokumentaristy z řad nadšenců. Rovněž hřbitovní pomníky v nich nejsou zahrnuty. Podle časové tabulky desetiletí lze sledovat nárůst památek v jednotlivých desetiletích. Nejvíce drobných památek vzniklo v druhé polovině 19. století. Nejpříznivější pro ně bylo desetiletí 1890 až 1899.

Braun Matyáš Bernard sochy ctnosti a neřesti v Kuksu Archivováno 17. 1. 2016 na Wayback Machine., Jiří František Pacák sv. Floriána v Žireči Archivováno 5. 3. 2016 na Wayback Machine. nebo Mariánský sloup v Žacléři, Bílek František socha Jana Husa ve Verdeku^{[nedostupný zdroj]}.

• Fotodokumentace viz okres Trutnov, turistika, kostely, kříže, kapličky, památky