Pohořice

Pohořice
Ulice
Lokalita
Charakter	část obce
Obec	Martiněves
Okres	Litoměřice
Kraj	Ústecký kraj
Historická země	Čechy
Stát	Česko Česko
Zeměpisné souřadnice	50°22′34″ s. š., 14°9′4″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	229 (2021)[1]
Katastrální území	Martiněves u Libochovic (9,1 km²)
Nadmořská výška	260 m n. m.
PSČ	411 19
Počet domů	120 (2011)[2]
Pohořice
Další údaje
Kód části obce	409014
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pohořice jsou vesnice a část obce Martiněves v okrese Litoměřice. Nachází se na severním okraji Martiněvsi a tvoří s ní jeden sídelní útvar. Nachází se sedm kilometrů jižně od Roudnice nad Labem. Martiněves i Pohořice leží ve společném katastrálním území Martiněves u Libochovic o výměře 9,1 km².^[3] Sousedí s vesnicemi Charvatce, Račiněves, Přestavlky, Vrbka a Mšené-lázně.

Původní název vsi Pohořice označoval ves lidí, kteří žijí v pohoří. V historických pramenech se název objevuje ve tvarech: Pohorzicz (okolo roku 1340), „in Pohorzicz“ (1341), Pohorzicze (1421), „w Pohorzycziech“ (1550) a „ve vsi Pohorziczych“ (1595).^[4]

První písemná zmínka o vesnici pochází z doby okolo roku 1340.^[4]

Původně se vesnice nazývala Martiněves – Pohořice, neboť se skládá ze dvou vesnic. Hranici tvoří silnice vedoucí do Vrbky, přičemž severně od ní jsou Pohořice a jižně Martiněves. V období socialismu se téměř vytratil název Pohořice. To dokazuje i sčítání lidu z let 1961 a 1970, kdy se vše počítalo pod Martiněves. Jenže ke zrušení nakonec Pohořic nedošlo i z toho důvodu, že jsou zde zvlášť číslovány domy. Také rozloha Pohořic je znatelně větší a je také faktem, že Pohořice mají více než trojnásobek čísel popisných i obyvatel, než Martiněves. Každá z vesnic má také svou náves – Martiněveská i Pohořická. Většina z občanské vybavenosti je také v Pohořicích včetně obecního úřadu.

V 18. století byla za majitele Josefa Jana Maxmiliána Kinskéhozřízena továrna na spřádání vlny. Kinského k tomu vedlo, že měl při dvorech v Charvatcích a v Martiněvsi mnoho ovcí a rozhodl se tak vlnu zužitkovat. Za kněžny Vilemíny, rozené hraběnky Collorado-Mansfeldové (vdova po Rudolfu knížeti Kinském), byl zřízen v Martiněvsi roku 1840 cukrovar. Za knížete Františka Kinského byla založena roku 1886 továrna na výrobu kostní moučky. Ani jedno z uvedených průmyslových zařízení již neexistuje a v obci je v některých případech připomínají pouze budovy, nebo areály ve kterých se nacházely.

V Martiněvsi se nacházel i pivovar, ale není známo, kdy a kým byl založen. Známe pouze jeho přibližnou polohu. Do dnešních časů se dochovaly místní názvy – rybník Na pivovaře (Pivovar) a dnes již neexistující rybník Pod pivovarem. Asi nejvzácnější památkou, která se dochovala z dob provozování pivovaru, jsou krásné kamenné sklepy, nacházející se dnes na soukromém pozemku.

Pod Martiněvsí na Mšenském potoce podél silnice na Vrbku a železniční trati jsou dva bývalé mlýny – horní a dolní. Horní mlýn pochází ze 16. století. Dolní mlýn byl vystavěn v 18. století. V současné době jsou oba mlýny obydleny. V obci se nachází také pozdně barokní kaple z konce 18. století, opravená r. 1908.

V obci bylo až do dob První republiky mnoho prodejen. Bylo zde řeznictví v Martiněvsi čp. 9 (při hostinci Rabuš), obchod v Martiněvsi čp. 12 (U Marešů), obchod v Pohořicích čp. 66 (Karel Fišer), pekařství v Pohořicích čp. 13, trafika v Pohořicích (dům dnes již nestojí, nacházel se na místě vedle dnešního obchodu pana Tydlitáta), obchod v Pohořicích čp. 98 (Jan Fišer).^[5]

Hostince byly v Martiněvsi čp. 1, Rabuš v Martiněvsi čp. 9, Martiněves čp. 21 (U Halbichů, U Valoušků), v Pohořicích čp. 2 (U Polívků, U Rybářů), bývalý zájezdní hostinec v Pohořicích čp. 37 (Na Zadní), v Pohořicích čp. 104 (U Bílého koně).^[6]

Obě světové války do života v obcích nějak zvlášť nezasáhly. Ovšem doba po únoru 1948 negativně obec zasáhla. V této době též vzniklo v obci Jednotné zemědělské družstvo. Vzhledem k tomu, že zde byl velký počet sedláků, kteří odmítali do něj vstoupit, tak se nedařilo zakládat družstvo rychle. Z kraje padesátých let byla postupně většina rodin sedláků mající nad 20 hektarů půdy násilně vystěhována. Běžné bylo, že podobně jako v jiných obcích někteří dokonce skončili v pracovním táboře, jejich dětem bylo zakázáno studovat a dostali též na doživotí zákaz vstupu nejen do obce, ale i celého okresu.^[8]

O několik let později bylo družstvo připojenu k tomu v Charvatcích. To se postupně rozvíjelo a vzniklo několik zemědělských areálů. Mělo vliv na většinu vývoje obce a pracovala v něm převážná část obyvatel. V té době byla velká část ulic vydlážděna, byly vybudovány chodníky a další infrastruktura. Ve východní části Pohořic byl vepřín, který v současnosti chátrá a je největším brownfieldem. Nedaleko něj byl další areál, který se podařilo uchovat v lepším stavu. Nacházela se zde i drůbežárna. Po rozpadu družstva působí v obci několik soukromých farem.

Po roce 2000 se rozvoj soustředil do výstavby několika rodinných domů. Nejvíce jich vzniklo nedaleko lesa v západní části navazující na ulici zvanou Vinohrad.

Pohořice leží v rovinatém kraji zvaném Podřipsko, jehož dominantou je hora Říp. Nachází se nedaleko hranic ústeckého a středočeského kraje. Oblast Podřipska patří mezi nejteplejší v celé České republice. Srážky v této oblasti jsou částečně ovlivněny srážkovým stínem severních pohoří průměrně zde spadne okolo 500 mm srážek ročně.

Z každé strany obce je velmi rozdílný typ krajiny. V jižní a částečně i východní straně katastrálního území nejsou žádné lesy, převažujícím půdním typem jsou karbonátové černozemě na spraších, pod nimiž jsou jíly, a proto je veškerá půda je pro svou vysokou bonitu využívaná k zemědělství. Je zde nejvyšší místo s nejvyšší nadmořskou výškou 273 metrů. Proto zde byl vybudován vysílač a rovněž zde byl postaven v roce 1964 vodojem zásobující jak Martiněves s Pohořicemi, tak Charvatce i Radešín.

Naopak v celé západní a severní části jsou převážně smíšené lesy a terén je velmi členitý díky Močidelskému údolí, kterým od Mšených-lázní protéká Mšenský potok. Z Martiněvsi sem vede komunikace směrem na Vrbku a překonává převýšení sta výškových metrů na necelých třech kilometrech. Přímo pod vesnicí ji lemují velké pískovcové skály.

Nachází se zde rybník situovaný ve spodní části Martiněvsi. Místními je nazýván jako Pivovarský nebo Pivák. V porovnání s minulostí je to jen zlomek vodních ploch v obci. Dle starých záznamů bylo v Martiněvsi pět menších rybníčků. Další byl u horního mlýna, kde je dodnes patrný jeho přibližný tvar. Tento rybník byl výrazně rozlehlejší než rybníky v obci. Kromě jednoho rybníka se dnes pod obcí nachází rozlehlá požární nádrž z r. 1975, která je pravidelně udržována.^[9]

Martiněves i Pohořice leží na skalním podloží tvořeném převážně z opuky, ta se vyskytuje v hojném množství i na polích směrem k Vrbce a proto tyto pole mají znatelně horší bonitu, nežli ty v jižní části. Ta byla i hojně využívána jako stavební materiál, který byl spolu s pískovcem nejdostupnější a naprostá většina starší zástavby má tuto skladbu.

S vodní erozí díky zalesnění velké části svahů nejsou velké problémy, ovšem směrem k Charvatcům a Račiněvsi je větším problémem větrná eroze.^[10] V zimě jsou zde běžné sněhové závěje.

Z nejvyššího bodu za vsí je možný také široký rozhled z jihu na převážnou část Kladenska, Mělnicka až na okraj Prahy a ze severu na téměř celé České středohoří včetně části Krušných hor.

Počet obyvatel narůstal nejvíce v období od druhé poloviny 19.  století a maxima dosáhl na počátku 20. století, kdy Martiněves přesáhl 260 obyvatel a Pohořice měly chvíli až přes 700 obyvatel. V součtu tak zde žila téměř tisícovka obyvatel, což v současnosti nemá obec ani s Charvacemi a Radešínem dohromady. I přes tento počet zde nikdy nevznikla na rozdíl od ostatních obcí škola a děti docházely do Charvatců a posléze do Mšených-lázní. V první světové válce muselo narukovat několik desítek mužů do armády. Jejich památku připomíná pomník padlých.^[7] Po druhé světové válce ovšem došlo postupnému úbytku obyvatel.

Vzhledem ke své poloze souvisely Martiněves a Pohořice od pradávna s poddaností pospolu (společně s Charvatcemi). Pohořice nikdy neměly samostatné obecní zastupitelstvo, či jinou samosprávu.

Do reformy územního členění z roku 1949 patřil Martiněves s Pohořicemi do středních Čech, od té doby je součást severních Čech. Z církevního členění patří stále pod Arcibiskupství pražské, farnost Budyně nad Ohří.

• od středověku do 1714 – Slánský kraj
• 1714–1850 – Rakovnický kraj (sídlo Slaný)
• 1850–1855 – Pražský kraj, politický okres Roudnice nad Labem, soudní okres Libochovice
• 1855–1862 – Litoměřický kraj, politický okres Roudnice nad Labem, soudní okres Libochovice
• 1862–1939 – Země Česká, politický okres Roudnice nad Labem, soudní okres Libochovice
• 1939–1942 – Země Česká, Oberlandrat Mělník, politický i soudní okres Roudnice nad Labem^[13]
• 1942–1945 – Země Česká, Oberlandrat Praha, politický i soudní okres Roudnice nad Labem^[14]
• 1945–1949 – Země Česká, politický okres Roudnice nad Labem, soudní okres Libochovice
• 1949–1960 – Ústecký kraj, okres Roudnice nad Labem
• 1960–2001 – Severočeský kraj, okres Litoměřice
• od 2001 – Ústecký kraj, okres Litoměřice, ORP Roudnice nad Labem

Elektrifikace obce proběhla ve dvacátých letech 20. století. Ještě za socialismu byly rozvody proudu umístěny pod zem. Na počátku sedmdesátých let byla vybudována v Martiněvsi splašková kanalizace. Ta začínala na okraji obce ve vojenském areálu a vyúsťovala do Mšenského potoka.

V roce 1964 byl položen obecní vodovod.^[15] Trubky byly původně z azbestocementu, v roce 2010 byla část při stavbě kanalizace vyměněna za plast a v roce 2016 došlo k výměně ve zbylé části obce rovněž s výstavbou kanalizace. Voda je dopravována z úpravny v Brníkově do vodojemu o objemu 150 m³ u Martiněvsi a dále do všech místních částí obce Martiněves. Do roku 2014 byla voda jímána v nedalekém Močidelském údolí, postupně ale přestala být nezávadná a byla propojena s vodovodem ve Mšených lázních, což umožnilo využít vodu právě z Brníkova.^[16]

Od roku 1998 je vesnice plynofikována. Splašková kanalizace byla budována ve dvou etapách. První etapa proběhla v roce 2010, kdy byla položena při silnici do Charvatec a po hlavní komunikaci do Pohořic až po náves. Nad požární nádrží je jímka. V letech 2016 a 2017 byla dokončena v celé obci. Splašky ze severní části Pohořic jsou gravitačně dopraveny do jímky a přečerpávány do té druhé nad nádrží a po té přečerpány do Charvatec a dále do ČOV Mšené-lázně. V okolí prochází vedení nadregionálního významu. Jedná se o VVTL plynovod Hospozín–Čížkovice DN 300, který prochází přímo katastrálním územím obce.

Ve vesnici působí několik podnikatelských subjektů, v Pohořicích zakázkové truhlářství a kovovýroba a v Martiněvsi v bývalém areálu jednotného zemědělského družstva čp. 1. rovněž kovovýroba. Na jižní straně se nacházel areál bývalých vojenských kasáren, které byly prodány a areál slouží jako skladiště stavební firmy.

Obcí prochází dvě silnice III. třídy. Silnice III/23741 spojuje Martiněves s Charvatci a Račiněvsí na II/240 (směr Roudnice nad Labem a D8). Silnice III/24615 dělí Martiněves a Pohořice a vede do Vrbky a do Budyně nad Ohří a k II/118. Dálnice D8 vede ve vzdálenosti sedmi kilometrů.

Dopravu pro občany zajišťuje pouze autobusová doprava, neboť železniční byla v prosinci 2006 zrušena a v současnosti zde projíždí turistická linka Podřipský motoráček z Roudnice do Libochovic o víkendech a svátcích od dubna do října. Obslužnost obce zajišťuje kraj v rámci integrovaného systému Doprava Ústeckého kraje. Dopravní obslužnost je kvalitně zajištěna v pracovních dnech i o víkendech. Několika přímými spoji denně tam a zpět v pravidelných intervalech se lze dopravit do Roudnice nad Labem, Libochovic, Lovosic, Loun a s jedním přestupem i do Slaného, Litoměřic a Prahy.

Ve vsi sídlí obecní úřad. V jeho budově je taktéž veřejná obecní knihovna. V obci je jeden hostinec a velice dobře zásobený samoobslužný obchod. Na okraji Martiněvsi hasičská zbrojnice, sokolovna, Mateřská škola a naproti ní fotbalové hřiště. Na pohořické návsi bylo postaveno v roce 2014 dětské hřiště.

V roce 1901 byl původně v Charvatcích založen Spořitelní záložní spolek pro Charvatce a okolí. Počet členů spolku časem výrazně vzrostl, ale většinu členů tvořili občané Martiněvsi a Pohořic. Proto byl spolek přestěhován posléze do Martiněvsi a přejmenován na Spořitelní a záložní spolek pro Martiněves a okolí. Podobný spolek ovšem pod názvem Raiffeisenka vznikl i v sousedním Radešíně.

• Sbor dobrovolných hasičů Martiněves vznikl v roce 1884 a je tak nejstarším spolkem. Pro obě místní části je jako všechny spolky společný. V současnosti sbor funguje velmi málo, protože většinu kulturních akcí pořádá Sokol.
• Tělovýchovná jednota Sokol byla v Pohořicích založena 15. července 1920.^[17] Ve stejném roce ještě vznikla Dělnická tělovýchovná jednota (25. září 1920), ta ovšem nefunguje. Sokol patří pod Župu Podřipskou v Roudnici nad Labem.
• Myslivecké sdružení Martinské stráně soustřeďuje všechny místní části obce Martiněves.

• Statky – Uváděné stavby jsou společně s Martiněvsí, jelikož vývoj obou obcí byl společný. Vzhledem k tomu, že Martiněves s Pohořicemi jsou jako okolní obce původem zemědělské, tak zde nalezneme převážně tyto stavby.
  • čp. 1: V areálu dvora stojí jako v Charvatcích špýchar se znakem rodu Kinských a letopočtem 1722. K jeho západní stěně je přimknutá kovárna, rovněž z tohoto období. Dále se ve dvoře nachází dříve obytná patrová budova. Její historie je velice zajímavá. Původně zde byla tvrz, postupem času hospodářská budova cukrovaru, narodil se zde například profesor Otakar Hostinský. Za socialismu zde působilo Jednotné zemědělské družstvo Charvatce a to je neudržovalo.
  • čp. 2: Zachovala se klenutá okna. Místy patrná klenba zazděných vjezdových vrat.^[9]
  • čp. 4: V minulosti dominantou návsi. Dochovala se pouze obytná patrová budova, kde jsou bytové jednotky a část chlévů. Na prostranství dvora se nacházejí dva dvoupatrové bytové domy (čp. 3, 5).^[9]
• Vesnicí v minulosti vedla formanská magistrála. Cesta vedla z Prahy přes Radešínek, okolo Charvatec a přes Pohořice pokračovala dále do Drážďan, Lipska a Berlína. Významnost dokládá i Müllerova mapa Čech, na které je tato komunikace zakreslena. Z dob největší slávy této komunikace se na okraji Pohořic zachoval starý zájezdní hostinec čp. 37. Ten byl na konci devadesátých let 20. století zchátralý , ale později prošel rekonstrukcí.
• Milníky jsou pozůstatkem z doby formanské dopravy. První je severně od obce ve vzdálenosti cca 1,5 km. Je asi čtyři metry vysoký a na jeho vrcholu je nečitelný znak – erb. Průřez dříku sloupu má tvar osmihranu. Druhý milník je přímo u zájezdního hostince v Pohořicích. Stejně jako hostinec byl i milník opraven.
• Kapličky jsou také z doby formanské magistrály. Kaplička svatého Jána stojí na úrovni křížení staré magistrály (dnes již polní cesty) a silnice vedoucí z Martiněvsi do Račiněvsi. Jedná se o zděnou kapličku se čtyřmi výklenky (v každé stěně jeden). Směrem k Radešínku je přibližně v jedné třetině délky cesty rozbořený kamenný sloup – tzv. Beranova kaplička.^[9]
• Pomníky

• 
  Vilky v severní části
• 
  Slepá prostřední ulice v severní části Pohořic
• 
  Dětské hřiště
• 
  Zemědělská stavení ze silnice na Vrbku
• 
  Severozápadní část pohořické návsi
• 
  Ulice směrem k Vinohradu
• 
  ulice místními zvaná Vinohrad
• 
  Dům čp. 1 naproti obchodu

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Pohořice na Wikimedia Commons
• Katastrální mapa katastru Martiněves u Libochovic na webu ČÚZK