Perfluor-1,3-dimethylcyklohexan
| Perfluor-1,3-dimethylcyklohexan | |
|---|---|
 Strukturní vzorec | |
| Obecné | |
| Systematický název | 1,1,2,2,3,3,4,5,5,6-dekafluor-4,6-bis(trifluormethyl)cyklohexan |
| Sumární vzorec | C8F16 |
| Vzhled | nažloutlá kapalina[1] |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 335-27-3 |
| EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) | 206-386-9 |
| PubChem | 78975 |
| SMILES | FC(F)(F)C1(F)C(F)(F)C(F)(F)C(F)(F)C(F)(C(F)(F)F)C1(F)F |
| InChI | InChI=1S/C8F16/c9-1(7(19,20)21)3(11,12)2(10,8(22,23)24)5(15,16)6(17,18)4(1,13)14 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 400,06 g/mol |
| Teplota tání | −70 °C (203 K) |
| Teplota varu | 102 °C (375 K) |
| Hustota | 1,828 g/cm3 |
| Bezpečnost | |
 GHS07 | |
| H-věty | H315 H319 H335[1] |
| P-věty | P261 P264+265 P270 P280 P302+352 P304+340 P305+351+338 P319 P321 P332+317 P337+317 P362+364 P403+233 P405 P501[1] |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Perfluor-1,3-dimethyl-cyklohexan je perfluorovaný derivát uhlovodíku 1,3-dimethylcyklohexanu, chemicky a biologicky netečný.
Výroba
Perfluor-1,3-dimethylcyklohexan se vyrábí Fowlerovým procesem, kde reaguje fluorid kobaltitý s plynným m-xylenem. Xylen je vhodnější než 1,3-dimethylcyklohexan, protože se spotřebuje méně fluoridu.[2]
Vlastnosti
Perfluor-1,3-dimethylcyklohexan je chemicky netečný a stálý i za teplot přes 400 °C.[3]
Jedná se o těkavou bezbarvou kapalinu s vysokou hustotou, nízkou viskozitou, a malým povrchovým napětím. Dobře rozpouští plyny, ale kapalné a pevné látky jen omezeně.[4]
Podobně jako další cyklické perfluorované uhlovodíky lze perfluor-1,3-dimethylcyklohexan detekovat i ve velmi nízkých koncentracích.[5]
Použití
- Chladivo
- Dielektrická kapalina
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Perfluoromethylcyclohexane na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d https://pubchem.ncbi.nlm.nih.gov/compound/78975
- ↑ G. Sandford. Perfluoroalkanes. Tetrahedron. 2003, s. 437–454. doi:10.1016/s0040-4020(02)01568-5.
- ↑ FLUTEC PP2 [online]. F2 Chemicals. Dostupné online.
- ↑ Solubility in Liquids [online]. F2 Chemicals. Dostupné online.
- ↑ P. Begley; B. Foulger; P. Simmonds. Femtogram detection of perfluorocarbon tracers using capillary gas chromatography-electron-capture negative ion chemical ionisation mass spectrometry. Journal of Chromatography. 1988, s. 119–128. doi:10.1016/s0021-9673(01)84513-1. PMID 3215967.