Pavel IV. Esterházy z Galanty

Pavel IV. Esterházy z Galanty
Kníže Pavel Esterházy s modrožlutou náramenicí Řádu železné koruny
10. kníže Esterházy a majorátní pán Esterházyů
Ve funkci: 28. ledna 1894 – 22. srpna 1898
Předchůdce	Mikuláš III. Antonín Esterházy z Galanty
Nástupce	Mikuláš IV. Esterházy z Galanty
Narození	11. března 1843 Vídeň Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	22. srpna 1898 (ve věku 55 let) Lockenhaus Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Choť	Marie z Trauttmansdorff-Weinsbergu (od 1868) Evženie z Croÿ (od 1879)
Rodiče	Mikuláš III. Antonín Esterházy z Galanty a Sarah Frederica Childová-Villiersová
Děti	Mikuláš IV. Esterházy z Galanty Rudolf Pavel Esterházy z Galanty Marie Klotylda Esterházyová z Galanty
Příbuzní	Pavel V. Esterházy z Galanty[1], Marie Rosa Esterházyová z Galanty[1], Antonín Pavel Esterházy z Galanty[1], Ladislav Antonín Esterházy z Galanty[1] a Bernadeta Marie Esterházyová z Galanty[1] (vnoučata)
Profese	politik a diplomat
Commons	Paul IV Esterházy
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pavel IV. kníže Esterházy z Galanty (maďarsky Galánthay Esterházy IV. Pál, německy Paul IV. Esterházy de Galantha; 11. března 1843 Vídeň – 22. srpna 1898 zámek Lockenhaus) byl maďarský šlechtic a politik z uherského rodu Esterházyů. Zastával úřad diplomata Rakouska-Uherska. Byl desátým vládcem rodového majorátu, který však byl po většinu Pavlova života v nucené správě (sekvestrace, 1865–1898).

Pavel IV. se narodil ve Vídni jako syn knížete Mikuláše III. Antonína (1817–1894) a jeho manželky, anglické hraběnky Sarah Frederiky Villiersové (1822–1853).

Šel ve stopách svého dědečka, když působil jako atašé v Londýně a u Svatého stolce. Jeho děd sloužil jako velvyslanec v Londýně, takže Pavlův otec prožil mládí v Anglii.

Po rakousko-uherském vyrovnání v roce 1867 a nastolení duální monarchie se Pavel stáhl ze zahraniční politiky. O několik let později se začal angažovat v maďarské politice. Byl zvolen poslancem Říšského sněmu za okres Kapuvár a jmenován vrchním županem v Mošoni a Šoproni.

V roce 1881 jej císař František Josef I. jmenoval tajným radou a v roce 1896 mu udělil Řád zlatého rouna, nejvyšší ocenění monarchie, který již obdrželo několik dalších členů jeho rodu. Byl také nositelem Řádu železné koruny.

Pavel IV. Esterházy z Galanty držel rodový majorát v roce 1894, avšak jen krátce, neboť zemřel v roce 1898, čtyři roky po svém otci. Je pohřben v rodinné kryptě ve františkánském klášteře v Eisenstadtu. Po něm se vlády rodu ujal jeho syn Mikuláš IV.

Pave IV. z Esteráhy byl dvakrát ženatý:

1. Marie z Trauttmansdorff-Weinsbergu (od 21. října 1868)
   • Mikuláš IV. Esterházy z Galanty (5. července 1869, Vídeň – 6. dubna 1920, Šoproň), 11. kníže Esterházy, manž. 1898 Margit Cziráky de Czirák und Dénesfalva (11. srpna 1874, Dénesfa, Maďarsko – 18. srpna 1910, Fertőd)
2. Evženie z Croÿ (od 17. června 1879)
   • Rudolf Pavel Esterházy z Galanty (27. května 1880 – 30. ledna 1962, Vídeň)

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Paul IV. Esterházy de Galantha na německé Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Pavel IV. Esterházy z Galanty na Wikimedia Commons
• esterhazy.at Knížata Esterhazyové, Pavel IV.

Předchůdce: Mikuláš III. Antonín

hlava majorátu rodu Esterházyů 1894–1898

Nástupce: Mikuláš IV.