Navarrské království

Navarrské království Nafarroako Erresuma (baq) Reino de Navarra (es) Royaume de Navarre (fr) Reiaume de Navarra (oc) Regnum Navarrae (la) ↓ 824[p. 1]–1841 ↓ vlajka znak
Geografie Navarrské království (zelená) v roce 1190
Hlavní město	Pamplona (Iruña)
Rozloha	10 000 km² (rok 1300)
Obyvatelstvo
Počet obyvatel	100 000 (rok 1300)
Jazyky	baskičtina (hovorová), latina (psaná), navarroaragonština (správa, hovorová), okcitánština, kastilština (Horní Navarra), francouzština (Dolní Navarra), hebrejština (psaná), andaluská arabština (psaná, formální)
Náboženství	římskokatolické (státní), baskické pohanství (lidové)[p. 2] sefardský judaismus (do roku 1515), sunnitský islám (do roku 1515), reformované (panovník s dvorem 1560–1594)
Státní útvar
Státní zřízení	feudální dědičná monarchie
Mateřská země	Francie (personální unie 1589–1790)
Vznik	824 – bitva v průsmysku Roncevaux, osamostatnění na Franské říši 905 – korunovace Sancha I. 1162 – Sancho VI. užívá titulu král navarrský
Zánik	1513 – jižní část připojena ke Kastilii 1620 – severní část připojena k Francii 1841 – zrušen zbytek autonomie jižní části
Státní útvary a území
Předcházející Gaskoňské vévodství Franská říše Horní marka (Córdobský emirát) Francouzské království Následující Horní Navarra (Kastilská koruna) Dolní Navarra (Francie) Aragonská koruna Španělské království Bidache

Navarrské království (baskicky Nafarroako Erresuma, španělsky Reino de Navarra, francouzsky Royaume de Navarre, latinsky Regnum Navarrae), původně Pamplonské království (baskicky Iruñeko Erresuma), bylo evropské království ležící na Pyrenejském poloostrově u Atlantského oceánu. Jeho hlavním městem byla Pamplona (baskicky Iruña či Iruñea). Za datum vzniku království se tradičně pokládá rok 824, kdy tamní baskický vůdce Íñigo Arista získal titul pamplonského krále a ukončil nadvládu Franské říše. Teprve v roce 1162 začal Sancho VI. jako první užívat titul krále navarrského (Rex Navarre).

Většina území zaniklého království je v součástí Španělska. Malá část severně od Pyrenejí je součástí Francie.^[1]

Ačkoliv jsou doklady o starších podobných toponymech, první řádně zdokumentované použití latinského navarros se objevuje až v Eginhardově kronice Vita Caroli Magni.^[2] Mimo ni se o "nabarros" zmiňují ještě Letopisy království Franků. Další franské zdroje zmiňují "nabarri/navarri", "Hispani wascones", a také "pampilonensi".^[3]

Existují dva možné původy ^[2] jména Navarra/Nafarroa/Naparroa:

• Baskické nabar (skloňovaný absolutive singular nabarra): "nahnědlý", "vícebarevný", které by bylo kontrastem k zeleným horám severně od původního navarrského hrabství.
• Baskické naba, kastilské nava ("údolí", "planina", vyskytuje se napříč Španělskem) + Baskické herri ("lidé", "země").

Lingvista Joan Coromines považuje naba za ne zcela baskického původu, ale za součást širší baskické jazykové rodiny, která zahrnovala také pre-románské jazyky Akvitánie.

Království vzniklo na jižní straně západních Pyrenejí v nížinách okolo města Pamplona. Podle římských geografů (např. Plinius starší a Livius) byla tato oblast obydlena Vaskony a dalšími pre-indoevropskými kmeny.^[4] Tyto kmeny mluvili archaickou verzí baskičtiny, tzv. proto-baskičtiny. Římská říše území plně ovládla okolo roku 74 př.n.l., ale na rozdíl od akvitánských kmenů na severu si Baskové vyjednali své podvolení se Římské říši.^[5] Území bylo nejprve součástí římské provincie Hispania Citerior a později Hispania Tarraconensis, v rámci kterých bylo pod jurisdikcí conventu iuridicus v Caesaraugustě (moderní Zaragoza).

Římská říše ovlivnila oblast urbanizací, jazykem, infrastrukturou a obchodem. Během Setoriovy války nařídil Pompeius založení města na území Vaskonů. Město bylo založeno v místech staršího vaskonského osídlení, později dostalo název Pompaelo a vyvinula se z něj dnešní Pamplona. Romanizovaní Vaskonové přijali latinu, která se v této oblasti později vlivem baskičtiny vyvinula do podoby navarro-aragonštiny. Přesto byla samotná baskičtina poměrně rozšířená, zvláště rurálních oblastech a v okolí hor.

Po pádu Západořímské říše se Vaskonové stali součástí Vizigótské říše. Jejich integrace však probíhala pomalu i kvůli častým občanským válkám. Během muslimského dobytí Španělska se baskické elity většinou přidali na stranu Umajjovského chalífátu v naději na stability. Roku 718 Pamplona sjednala pakt, který jí zaručoval širokou autonomii výměnou za podrobení se Cordobskému emirátu a placení tributu.^[6] Pohřební vzory této doby ukazují jak silnou vazbu na merovejskou franskou říší a gaskoňskou Akvitánii, tak na muslimské vládce z jihu. Nalezly se předměty s islámskými texty. Využívání muslimského hřbitovu v Pamploně se rozpíná na dobu odpovídající několika generacím, což naznačuje přítomnost muslimské posádky v prvních dekádách po invazi muslimů.^[7]

Původ, respektive založení Pamplonského království je neoddělitelně spjat s jižní expanzí Franské říše za vlády Merovejců a později i Karlovců. Okolo roku 601 bylo Merovejci založeno Vasconské vévodství, které se rozprostíralo na kraji římské provincie Novempopulania od řeky Garonne na jihu až po severní stranu Pyrenejí. Prvním doloženým vévodou byl Genial, který držel vévodství až do roku 627.

Vasconské vévodství se tehdy stalo hraničním územím s různými stupni autonomie udělované merovejskými králi. Útlak Vasconského a Akvitánského vévodství vedl k rebelii, kterou vedl Lupo II. Gaskoňský. Pipin Krátký uspořádal trestnou výpravu do Akvitánie (760-768), která povstání potlačila. Následně bylo vévodství rozděleno na několik hrabství. Podobně byly ve východních Pyrenejích ustanoveny Španělská a Gótská marka, které měli sloužit jako nárazníkové území mezi Franskou říší a Córdobským emirátem.

Navarrské království v době svého největšího územního rozsahu, na konci vlády Sancha III. (1035), zahrnovalo dnešní španělské země Navarra, Baskicko, La Riola, Kantábrie a severní části Kastilie a Aragonu.^[1] Postupně se od něj oddělily jako samostatné království Kastilie a Aragon.^[1] S Aragonským královstvím byla Navarra v letech 1054–1134 spojena personální unií a později také s Francií v letech 1285–1328.^[1] V průběhu 12. století byla západní část Navarry (dnešní Baskicko a La Riola) připojeny ke Kastilii.

V roce 1513 anektovala Kastilie část Navarrského království jižně od Pyrenejí (Horní Navarra).^[1] Malá část království ležící severně od Pyrenejí (Dolní Navarra), zůstala nezávislá. Její král Jindřich III. Bourbonský se roku 1589 stal králem Francie a Navarra byla spojena personální unií s Francií.^[1] Za vlády Jindřichova syna Ludvíka XIII. byla v roce 1620 personální unie obou zemí zrušena a Navarra byla začleněna do Francouzského království, čímž Navarrské království zaniklo. Toto území ovšem užívalo společně s provincií Béarn jistý stupeň autonomie až do roku 1792.^[1] Poslední zbytky autonomie španělské části byly zrušeny v roce 1841.^[1]

• 
  Navarra během největšího rozsahu, žlutě (1030)
• 
  Navarrské království v roce 1210
• 
  Navarrské království (tmavá červená) v roce 1400
• 
  Rozsah navarrského království v letech 1250–1512
• 
  Navarra před obsazením Kastilií 1463–1530

• vlajka:
• 
  standarta pamplonského krále (se znakem dle pečeti Sancha III.)
• 
  raná korouhev krále Navarry na začátku 13. století se znakem od roku 1212
• 
  pozdní standarta navarrských králů

• znak království:
• 
  štít z pečeti Sancha VI. (1150–1194)
• 
  1234–1580
  nezávislé království
• 
  16. století
• 
  17.–19. století

• znaky dynastií:
• 
  dynastie Jimenézů
• 
  dynastie ze Champagne
  (1234–1284)
• 
  Kapetovci
  (1285–1328)
• 
  dynastie Évreux
  (1328–1425)
• 
  dynastie Foix
  (1425–1479)
• 
  dynastie Foix
  (1479–1483)
• 
  dynastie d'Albret
  (1483–1512)
• 
  znak Jindřicha IV. (1572–1589)

• Seznam navarrských králů
• Dějiny Španělska
• Dějiny Francie

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Navarrské království na Wikimedia Commons