Pafnucius (biskup)

Svatý Pafnucius
poustevník, biskup
Narození	? Egypt
Úmrtí	asi 360
Svátek	11. září
Vyznání	katolická církev
Uctíván církvemi	Římskokatolická církev Koptská církevŘeckokatolická církev Pravoslavná církev
Atributy	kniha, kutna, hůl
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pafnucius Thébský (koptsky Ⲡⲁⲫⲛⲟⲩϯ, také Pafnucius Veliký nebo Pafnucius Egptský; * asi před 300, Horní Egypt; † asi 360 Théby) byl poustevník a posléze možná i biskup v horním Egyptě. Katolickou církví je uctíván jako světec a jeho liturgická památka připadá na 11. září. Koptská církev a další ortodoxní církve si připomínají jeho památku 12. června.

Nejstarším pramenem o jeho existenci a životě je legenda svatého Onufria. Podle ní Pafnucius poustevníku Onufriovi sloužil a po jeho smrti sepsal jeho životopisnou legendu.^[1] Ostatní (pozdější) prameny se shodují v tom, že odešel do Thébské pouště, kde pobýval jako poustevník v samotě ve své eremitáži.

Podle pozdní tradice se stal duchovním žákem sv. Antonína Velikého. Jeho zbožnost a příkladný život se během času měly stát tak známými, že byl zvolen biskupem v Tebaidě.^[2] Během vlády římských císařů Galeria a Maximina Daii († 313) byli křesťané v diecézi Orient a Egypt pronásledováni. Pafnucius byl údajně uvězněn, týrán, měl přijít o oko a být mu přepáleny šlachy v koleni levé nohy. Následně měl pracovat jako otrok v dolech. Po skončení pronásledování se vrátil k biskupské službě a v roce 327 se zúčastnil Prvního nikajského koncilu. Tento koncil chtěl zavést povinný celibát pro veškeré duchovenstvo včetně jáhnů. Pafnucius byl proti tomu a argumentoval, že jde o "nakládání příliš těžkého jha".^[3] Od otázky celibátu bylo na koncilu nakonec upuštěno.

Pafnucius rovněž rozhodně vystupoval proti ariánské herezi. Zemřel kolem roku 360.

• Pafnucius bývá vyobrazen jako poustevník s plnovousem, v kutně s kápí, s poutnickou holí a rozevřenou knihou v ruce, stojící v pustině lesa nebo pouště. V pozadí bývají vyobrazeni otroci, nesoucí pytle s nákladem (uhlí?), a kostelík, vystavěný v místě Pafnuciovy eremitáže.
• Pafnucius klečí a líbá nohy poustevníka sv. Onufria. ^[4]
• Stojící Pafnucius halí zemřelé do svého pláště; po stranách stojí na stráži dvojice lvů. Freska ze 14. století, Pisa, Camposanto ^[5]

• Bibliotheca sanctorum, svazek X, strany35-37
• LCI 8, 115 = Wolfgang von Braunfels (ed.), Lexikon der christlichen Ikonographie, Ikonographie der heiligen. Svazek 8., Vydal Herder : Freiburg-Basel-Rom-Wien, 1994 (2. vydání), s. 115, ISBN 3-451-22568-9

• Seznam světců a mučedníků katolické církve

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Pafnucius Thébský na Wikimedia Commons
• Catholica.cz