Příměří v Gaze (2025)

Příměří v Gaze z roku 2025
Třífázový návrh pro trvalý mír na Blízkém východě
První tři rukojmí propuštění v rámci dohody o příměří s pracovníky Mezinárodního výboru červeného kříže, předávající je do péče IOS
Data
Vypracováno	31. května 2024
Ratifikováno	15. ledna 2025
V platnosti od	19. ledna 2025
Expirace	18. března 2025
Strany
Prostředníci	Egypt Katar USA
Země	Hamás Izrael
Obsah
Cíl	Ukončení války v Gaze Rekonstrukce Pásma Gazy

Výměna rukojmích a vězňů a příměří mezi Izraelem a palestinskými militantními skupinami vedenými Hamásem během války v Gaze probíhaly od 19. ledna do 18. března 2025. Zahrnovaly osm kol výměn rukojmích a vězňů mezi Izraelem a Hamásem.

Původní návrh byl rozdělen do tří fází, počínaje šestitýdenním příměřím, ve kterém bylo zahrnuto propuštění všech Izraelců držených jako rukojmí v Gaze výměnou za stovky Palestinců držených Izraelem, ukončení války, stažení Izraele z pásma Gazy a započetí procesu rekonstrukce, který by trval tři až pět let. Návrh byl vypracován mediátory ze Spojených států, Egypta a Kataru, Hamás jej přijal 5. května 2024 a americký prezident Joe Biden jej předložil 31. května.^[1] Dne 10. června jej Rada bezpečnosti OSN podpořila jako rezoluci 2735.^[2] Později v roce 2024 byl izraelský premiér Benjamin Netanjahu obviněn z maření návrhu,^[3][4] zatímco někteří američtí představitelé z téhož obvinili Hamás.^[5][6] Po volbách se nově zvolený prezident Spojených států Donald Trump připojil k Bidenovi a vyvíjel tlak na izraelskou stranu, aby podobný návrh přijala.^{[7][8][9][10]} Dne 15. ledna bylo mezi Izraelem a Hamásem dosaženo shody na variantě návrhu dohody o příměří, 17. ledna dohodu podepsali vyjednavači obou stran a schválil ji izraelský bezpečnostní kabinet a později celý izraelský kabinet.^[11][12][13]

Během první fáze Hamás propustil 33 rukojmích (většinou muže starší 50 let a ženy) výměnou za to, že Izrael propustí 30–50 Palestinců (počínaje dětmi a ženami) za každého propuštěného Izraelce. Během první fáze Izrael umožnil „dostatečnému“ množství humanitární pomoci vstup do Pásma, povolil vysídleným Palestincům vrátit se do svých domovů a zahájil postupné stahování z Gazy.^[14] Během první fáze příměří měly mezi oběma stranami začít rozhovory o trvalejším ukončení nepřátelských akcí. Ve druhé fázi by Izrael přijal trvalé příměří a Hamás by poté propustil zbývající žijící mužské rukojmí, civilisty i vojáky výměnou za palestinské vězně.^[14] Ve třetí fázi by byly vydány ostatky zemřelých izraelských rukojmích. Podle návrhu z 5. května se měl Izrael zavázat ke zrušení blokády pásma Gazy,^[15][14] ale návrh z 31. května tento závazek neobsahoval.^[16]

Od začátku implementace dohody byl Izrael soustavně obviňován Hamásem z jejího porušování téměř každodenním zabíjením Palestinců a bráněním vstupu humanitární pomoci.^[17] Izrael obvinil Hamás z porušování dohody zpožděním v poskytování jmen rukojmích, kteří měli být propuštěni.^[18] Hamás 10. února oznámil, že pozastaví propouštění izraelských rukojmích s odvoláním na porušování ze strany Izraele – to v návaznosti vedlo k hrozbám ze strany Trumpa a Netanjahua.^{[19][20][21][22]} Hamás 13. února odklad zrušil s tím, že egyptští a katarští mediátoři budou dohlížet na humanitární ustanovení dohody o příměří a 15. února Hamás propustil izraelské rukojmí podle dohody.^[23][24][25] Dne 21. února vrátil Hamás Izraeli mrtvé tělo Širi Bibasové poté, co den předtím Izraeli předal nesprávné tělo.^[26] Dne 22. února 2025 propustil Hamás podle dohody šest živých rukojmích, ale Izrael recipročně odmítl propustit 620 palestinských vězňů. Namísto toho na neurčito pozastavil propouštění a obvinil Hamás z opakovaného porušování dohody.^[27][28] Dne 25. února dosáhli Izrael a Hamás dohody o výměně těl izraelských rukojmích, jejichž předání bylo dohodnuto pro první fázi, za propuštění stovek palestinských vězňů bez veřejného ceremoniálu.^[29]

1. března, v den, kdy měla skončit první fáze příměří, Hamás odmítl izraelský návrh na jeho prodloužení za účelem propuštění dalších rukojmích. Hamás uvedl, že druhá fáze by měla probíhat podle původního plánu.^[30] Netanjahuova kancelář uvedla, že Izrael schválil americký návrh na prodloužení příměří v Gaze o období Ramadánu a Pesachu. Podle tohoto plánu by byla polovina živých i mrtvých rukojmích propuštěna první den prodlouženého příměří a zbývající by byli propuštěni na konci období, pokud by bylo v průběhu dosaženo trvalého příměří. Jeho kancelář uvedla, že původní dohoda umožňovala Izraeli obnovit válku kdykoli po 1. březnu, pokud by jednání byla shledána neúčinnými. Poté, co Hamás odmítl přijmout americký návrh na prodloužení příměří,^[31][32] Izrael následující den zastavil přísun pomoci do Gazy.^[33][34] Blokádu humanitární pomoci odsoudili mediátoři Egypt a Katar, stejně jako Organizace spojených národů, jako porušení dohody o příměří, která stanovila, že první fáze bude automaticky prodloužena, dokud budou probíhat jednání o druhé fázi.^[35][36][37] Dne 9. března izraelský ministr energetiky Eli Cohen nařídil zastavit dodávky izraelské elektřiny do Gazy.^[38] Dne 14. března Hamás oznámil, že souhlasí s návrhem mediátorů na propuštění izraelsko-amerického rukojmího Edana Alexandera a těl čtyř rukojmích s dvojí státní příslušností.^[39][40] Izrael a Spojené státy nabídku odmítly.^[41]

Dne 18. března 2025 Izrael zahájil překvapivé letecké údery na Gazu, čímž porušil příměří s Hamásem.^[42][43][44] Netanjahuova kancelář uvedla, že údery byly provedeny v reakci na odmítnutí Hamásu propustit rukojmí a odmítnutí návrhů na prodloužení příměří.^[45] O několik hodin později Netanjahu prohlásil, že Izrael „obnovil boje v plné síle“ proti Hamásu v Gaze, přičemž vlna leteckých úderů je „jen začátkem“.^[46]

Po útoku Hamásu na Izrael 7. října 2023 a následném izraelském vyhlášení války Hamásu začaly Egypt a Jordánsko koordinovat reakci, aby zabránily eskalaci konfliktu.^[47] V říjnu se na zasedání Rady bezpečnosti OSN objevily pokusy o dosažení příměří – Izrael požadoval rezignaci generálního tajemníka OSN Antónia Guterrese poté, co označil izraelskou odvetu za neoprávněný kolektivní trest.^[48] Po izraelské invazi do pásma Gazy izraelský premiér Netanjahu odmítl příměří a přirovnal zastavení bojů ke kapitulaci před Hamásem a terorismem.^[49] Ministr zahraničí Spojených států Antony Blinken předložil zemím v regionu návrh „humanitárních pauz“ namísto příměří,^[50] které by podle něj Hamásu umožnilo zahájit druhý útok na Izrael.^[51] Dohody bylo téměř dosaženo, ale po izraelské invazi do Gazy byla jednání zrušena.^[52]

Na tiskové konferenci v listopadu Netanjahu prohlásil, že pro příměří je nutný návrat izraelských rukojmí zajatých během útoku.^[53] Saúdská Arábie, Jordánsko a Egypt zintenzivnily úsilí o dosažení příměří^[54] – na společném mimořádném summitu arabských islámských států Írán a Saúdská Arábie naléhaly na ustanovení příměří.^[55] Washington Post 18. listopadu informoval, že se USA blíží k dohodě o propuštění rukojmích a zastavení bojů, vypracované během jednání v katarském Dauhá.^[56] Dne 22. listopadu si Izrael a Hamás vyměnily rukojmí za vězně a dodržely čtyřdenní příměří.^[57] Prezident Biden byl podle Wall Street Journal klíčový pro obnovení jednání.^[58] Izrael a Hamás prodloužily příměří o další dva dny a propustily další rukojmí a zadržené,^[59] nicméně Izrael obnovil ofenzívu poté, co se katarským mediátorům nepodařilo vyřešit rozpory v podmínkách příměří.^[60]

Podle koordinátora strategické komunikace Rady národní bezpečnosti Johna Kirbyho začala americká vláda naléhat na Izrael a Hamás k jednání.^[61] V prosinci Egypt předložil návrh příměří, který získala agentura Associated Press a který počítal s postupným propuštěním rukojmích a vytvořením palestinské vlády, která by spravovala Gazu a okupovaný Západní břeh Jordánu a převzala tak kontrolu nad Pásmem od Hamásu.^[62] O několik dní později rádio NPR informovalo o upraveném návrhu, ve kterém byly odstraněny zmínky o správě Gazy a okupovaného Západního břehu Jordánu.^[63] Úsilí Rady bezpečnosti OSN selhalo z důvodu obav týkajících se monitorování pomoci ze strany OSN.^[64] V lednu několik izraelských velitelů vyjádřilo přesvědčení, že propuštění rukojmích lze dosáhnout pouze diplomatickou cestou, uvádí The New York Times – generál Gadi Eisenkot veřejně prohlásil, že Izrael by měl „zachránit civilisty předtím, než zabije nepřítele“.^[65]

V průběhu ledna 2024 egyptští a katarští mediátoři předložili několik návrhů, v nichž se trvání příměří pohybovalo v řádu týdnů až měsíců. Představitelé Hamásu uvedli, že zbývající rukojmí, jejichž počet byl tou dobou odhadován na více než sto, budou propuštěni, pokud bude nabídnuto příznivé a komplexní příměří – Netanjahu odmítl trvalé příměří, pokud by Hamásu bylo dovoleno dále vládnout v Gaze. Izraelští představitelé navrhli trvalé příměří, pokud by vůdci Hamásu odešli do exilu, což Hamás odmítl.^[66] Dne 25. ledna USA oznámily, že se ředitel Ústřední zpravodajské služby William J. Burns setká s izraelskými, egyptskými a katarskými představiteli. Podle USA Izrael navrhl 60denní příměří.^[67] V rozhovorech představitelé diskutovali o výměně rukojmích, posílení Palestinské samosprávy a zlepšení vztahů mezi Izraelem a Saúdskou Arábií výměnou za podporu palestinského státu.^[68]

Po schůzce v Paříži hlavní politický vůdce Hamásu Ismáíl Haníja prohlásil, že organizace zvažuje dohodu, ale zůstává odhodlána požadovat stažení izraelských sil z Gazy, což Netanjahu odmítl.^[69] Televize Al-Aksá informovala, že Hamás pokračoval v diskusi o návrhu až do 4. února, kdy Antony Blinken přijel do Saúdské Arábie, aby nastavil rámec pro příměří.^[70] Na schůzce s izraelským ministrem bez portfeje Bennym Gantzem naléhala americká viceprezidentka Kamala Harrisová na příměří a propuštění rukojmích.^[71] Do 7. března se zdálo, že jednání o příměří nepokročila.^[72] Podle serveru Axios Hamás v diskusích naléhal na návrat Palestinců do severní Gazy.^[73] Před ramadánem mediátoři z USA, Egypta a Kataru zvýšili úsilí o dosažení příměří – Burns se 8. března setkal s ředitelem Mosadu Barneou v Jordánsku, aby projednali dohodu o propuštění rukojmích.^[74] Netanjahu odmítl protinávrh Hamásu jako „absurdní“, ale zůstal otevřený jednání.^[75]

Dne 18. března 2024 zahájily Izrael a Hamás jednání poprvé od prosince 2023.^[76] Hamás zmírnil své požadavky a odstranil požadavek na trvalé příměří.^[77] Varování OSN před hrozícím hladomorem podpořilo diskuse za účelem dosažení příměří.^[78] Spojené státy se zdržely hlasování o rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 2728, která požaduje příměří během Ramadánu a bezpodmínečné propuštění rukojmích. To sice umožnilo hlasování projít, ale zároveň vytvořilo konflikt s Netanjahuem.^[79] Do 26. března jednání uvízla na mrtvém bodě – Izrael obvinil Hamás ze zdržování diskusí. Burns, šejk Mohammed, Barnea a egyptští představitelé se setkali v Dauhá, aby projednali návrh, který obsahoval navýšení počtu propuštěných palestinských vězňů. ^[80]

Dne 1. dubna izraelské útoky na humanitární konvoj World Central Kitchen zabily sedm pracovníků organizace.^[81] Biden útok odsoudil s tím, že Izrael „neudělal dost pro ochranu civilistů“.^[82] V telefonátu tři dny po útocích Biden řekl Netanjahuovi, aby usiloval o „okamžité příměří“, a varoval, že USA by mohly změnit svou politiku ve válce, pokud Izrael nebude dodržovat jeho požadavky.^[83] Biden naléhal na Egypt a Katar, aby vyvinuly tlak na Hamás k dosažení dočasného příměří a propuštění rukojmích.^[84] Dne 7. dubna Izrael stáhl 98. parašutistickou divizi z Chán Júnis, čímž výrazně snížil izraelskou přítomnost v jižní Gaze. Podle izraelského ministra obrany Jo'ava Gallanta měl tento ústup za cíl přeskupit síly na plánovanou invazi do Rafáhu.^[85]

Začátkem dubna se zdálo, že jednání uvízla na mrtvém bodě nejméně ve dvou otázkách. Hamás trval na tom, že rukojmí propustí pouze výměnou za trvalé příměří, ale Izrael uvedl, že souhlasí pouze s dočasným.^[86] Palestinci také požadovali, aby se obyvatelé Gazy mohli vrátit do svých domovů v Gaze, což Izrael odmítl.^[86] Dne 8. dubna 2024 předložil ředitel CIA William J. Burns řediteli Mosadu Davidu Barneovi, katarskému premiérovi Mohammedovi Ál Thánímu a řediteli egyptské Všeobecné zpravodajské služby Abbásovi Kámilovi návrh na propuštění čtyřiceti rukojmích výměnou za šestitýdenní příměří.^[87] Hamás návrh na dočasné příměří odmítl a znovu požadoval trvalé příměří.^[88] Dne 15. dubna vysoce postavený americký kongresman Steny Hoyer pohrozil, že USA „přehodnotí svůj vztah s Katarem“, pokud nevyvinou tlak na Hamás k propuštění rukojmích.^[89] Katar reagoval prohlášením, že přehodnotí svou roli mediátora.^[90][91] Dne 18. dubna Burns obvinil Hamás z absence dohody a poukázal na to, že civilisté v Gaze by podle současného návrhu dostali humanitární pomoc.^[92] Dne 26. dubna Hamás zopakoval, že to s dohodou myslí „vážně“, ale pouze pokud bude zahrnovat trvalé příměří.^[93]

Dne 27. dubna obdržel Hamás izraelský návrh na příměří.^[94] Podle serveru Axios dohoda zahrnovala „ochotu diskutovat“ o „udržitelném klidu“ v Gaze po počátečním propuštění rukojmích.^[95] Přesto 30. dubna izraelský premiér Netanjahu prohlásil: „Myšlenka, že zastavíme válku dříve, než dosáhneme všech jejích cílů, nepřichází v úvahu.“^[96] Netanjahu slíbil invazi do Rafáhu „s dohodou, nebo bez ní“.^[96][97] O dva dny později se zdálo, že Izrael je ochoten přijmout počáteční propuštění třiatřiceti rukojmích,^[98] zatímco americký prezident Joe Biden znovu vyzval Egypt a Katar, aby Hamás podpořil izraelský návrh.^[99]

Americký ministr zahraničí Antony Blinken se dostavil do Rijádu, aby získal podporu pro příměří od členů Rady pro spolupráci v Perském zálivu.^[100] Blinken prohlásil, že izraelská nabídka byla „mimořádně štědrá“ a obvinil Hamás z jejího nepřijetí.^[101] Hamás odpověděl, že „i izraelský vyjednávací tým přiznal, že Netanjahu byl tím, kdo bránil dosažení dohody“.^[101] Dne 1. května Hamás izraelský návrh odmítl, ale slíbil, že předloží protinávrh, a zároveň uvedl, že izraelská invaze do Rafáhu by mohla jednání ohrozit.^[102] Hlavní politický vůdce Hamásu Ismáíl Haníja 2. května na Telegramu uvedl, že organizace vnímá návrh „s pozitivním duchem“ a plánuje vyslat delegáta do Egypta.^[103] Podle textové zprávy, kterou získal deník The New York Times, bývalý vojenský velitel Hamásu Husám Badrán o dva dny později napsal, že zástupci organizace přistupovali k izraelskému návrhu s „velkou pozitivitou“.^[104] Jednání se 5. května zastavila kvůli sporu o trvání příměří – Hamás požadoval trvalé příměří, zatímco Netanjahu byl otevřený pouze dočasnému.^[105]

Dne 2. května Hamás nastínil tři body izraelského návrhu, se kterými nesouhlasil.^[106] Ve dnech 4. a 5. května se v Káhiře konala jednání, kterých se zúčastnili Egypťané, Katařané, Hamás a americká delegace vedená ředitelem CIA Williamem Burnsem. Ačkoli Hamás také vyslal delegaci, Američané s Hamásem přímo nejednali, ale své návrhy sdělovali skrze prostředníky.^[107] Benjamin Netanjahu se rozhodl izraelskou delegaci nevyslat.^[106]

Předchozí jednání selhala, protože Hamás usiloval o trvalé ukončení války, zatímco Izrael souhlasil pouze s dočasným příměřím. Egypťané a Katarci se snažili tuto propast překlenout rozdělením příměří do tří fází, přičemž jednání o „udržitelném klidu“ měla probíhat až ve druhé fázi.^[107] Formulaci „udržitelný klid“ vytvořili Američané, aby se Izrael nemusel předem zavázat k trvalému příměří.^[107] Představitelé Spojených států doufali, že první 42denní příměří povede k něčemu „trvalejšímu“.^[107] Dne 6. května Bidenův poradce John Kirby potvrdil, že ředitel CIA William Burns sehrál klíčovou roli v jednáních, která vedla k tomuto návrhu.^[107][108]

Dne 4. května Katar a Egypt předložili třífázový návrh. Hamás jej 5. května přijal.^[109] Netanjahu uvedl, že návrh je daleko od izraelských požadavků, ale slíbil, že bude v jednáních pokračovat.^[109] Izraelský a palestinský tým se vydaly do Káhiry k dalším jednáním. Palestinský tým zahrnoval Hamás, Palestinský islámský džihád a Lidovou frontu.^[110] Hamás uvedl, že je odhodlán dodržovat dohodu z 5. května, kterou přijal, ale nebude připouštět její další změny.^[111] Dne 9. května palestinský a izraelský vyjednávací tým spolu s ředitelem CIA Burnsem opustily Káhiru bez dohody.^[112]

Dne 31. května 2024 Biden oznámil ve State Dining Room Bílého domu návrh, o kterém uvedl, že jej vypracoval izraelský válečný kabinet, a tento plán schválil.^[114] Biden nesprávně ^[3][4] uvedl, že se jedná o izraelský návrh. Podle Al-Džazíry je izraelský návrh téměř identický s egyptsko-katarskou dohodou.^[115] USA sdílely plán s Hamásem prostřednictvím Kataru.^[116] Ministr zahraničí Blinken hovořil se svými protějšky v Egyptě, Kataru a Spojených arabských emirátech, aby získal jejich podporu pro návrh.^[117] Spojené státy, Egypt a Katar vydaly 1. června společné prohlášení, v němž naléhaly na Izrael a Hamás k dokončení dohody.^[118] Podle deníku The Wall Street Journal jsou záměry vůdce Hamásu Jahjá Sinwára zajistit přetrvání organizace v rozporu s izraelskými záměry porazit Hamás.^[119] Mluvčí Rady národní bezpečnosti Spojených států John Kirby uvedl, že Izrael s návrhem souhlasí, pokud Hamás dohodu přijme.^[120] Následující den seniorní izraelský představitel prohlásil, že k trvalému příměří „dojde až po splnění našich cílů, včetně zničení vojenských a vládních kapacit Hamásu“.^[121]

Podle amerických představitelů není Netanjahu ochoten podpořit příměří a propuštění rukojmích z obav, že by ztratil premiérský post. Hamás vyjádřil zájem o fungování v rámci návrhu, který zahrnuje stažení izraelských sil, trvalé příměří, návrat Palestinců a výměnu vězňů.^[122] Dne 1. června Netanjahu označil trvalé příměří v Gaze za „neuskutečnitelné“, dokud nebudou splněny dlouhodobé podmínky pro ukončení války – tedy vojenské a operační poražení Hamásu^[123] – čímž zřejmě podkopal návrh, který Biden popsal jako izraelský.^[124] Dne 2. června Netanjahuův poradce prohlásil, že Izrael souhlasí s Bidenovým návrhem na třífázové příměří, ale dodal, že se nejedná o „dobrou dohodu“.^[125]

Dne 10. června Rada bezpečnosti OSN přijala rezoluci 2735, která podpořila návrh z 31. května, vzala na vědomí jeho přijetí Izraelem a vyzvala Hamás, aby navrhovanou dohodu také přijal.^[126] Následující den Hamás a Islámský džihád odpověděly na rezoluci dodatky k návrhu (podle jednoho diplomata se tyto dodatky týkaly časového harmonogramu pro trvalé příměří a stažení vojsk)^[127] a úřad izraelského premiéra uvedl: „Tvrzení, že Izrael souhlasil s ukončením války před dosažením všech svých cílů, je naprostá lež.“^[128] Spojené státy reagovaly na navrhované dodatky Palestinců tím, že je označily za neproveditelné.^[129] Den poté Hamás popřel, že by k návrhu příměří přidal jakékoli nové myšlenky.^[130] Když byl 14. června zveřejněn text odpovědi Hamásu, vyšlo najevo, že hlavní rozdíl mezi postojem Hamásu a postojem Izraele spočíval v tom, že Hamás chtěl, aby dohoda zaručovala, že k její druhé fázi skutečně dojde a že počáteční příměří zůstane v platnosti, dokud k němu nedojde. Izraelský návrh pouze uváděl, že mediátoři vynaloží „veškeré úsilí“, aby jednání o specifikách druhé fáze pokračovala – pokud však nebudou pokračovat, původní příměří a všechna ostatní ustanovení první fáze automaticky vyprší po šesti týdnech.

Dne 21. června Hamás prohlásil, že: „Prioritou je zastavit zločinnou válku proti našemu lidu“,^[131] a o tři dny později Netanjahu prohlásil, že Izrael akceptuje pouze částečné příměří, které válku neukončí.^[132]

V červenci Netanjahu oznámil, že Izrael neukončí okupaci Filadelfského koridoru, který tvoří hranici pásma Gazy s Egyptem. Tento nový požadavek byl v rozporu s květnovým návrhem oznámeným Bidenem.^[133] Květnový návrh předpokládal, že se Izrael v druhé fázi stáhne z celého pásma Gazy^[133] – v květnu přitom Izrael koridor ještě nedobyl.^[134] Hamás Netanjahuův nový požadavek odmítl a vyzval Izrael, aby se „držel dohodnutého plánu příměří“.^[135]

Palestinci, včetně Hamásu, vnímají požadavek na obsazení koridoru jako začátek trvalé vojenské okupace a návrat izraelských osad do Gazy.^[136] Izraelští ministři z krajně pravicových stran skutečně otevřeně prohlašují, že chtějí, aby se Izraelci v Gaze usadili.^[136] Netanjahu uvedl, že chce zachovat okupaci koridoru, aby zabránil pašování zbraní. Podle profesorky politických věd Hebrejské univerzity v Jeruzalémě Gajil Talširové tento požadavek nedává smysl a Netanjahu ho pravděpodobněji využívá k udržení moci.^[137][138] Ministr obrany Jo'av Galant uvedl, že izraelská armáda může koridor v případě potřeby kdykoli znovu obsadit do osmi hodin.^[138] Izraelský generál navíc varoval, že by bylo nebezpečné ponechat tam izraelské vojáky trvale umístěné.^[137]

Kromě Palestinců se také Egypt silně stavěl proti trvalé izraelské okupaci Filadelfského koridoru, ačkoli by přistoupil na postupné stažení Izraele z koridoru.^[139] Egypt považuje izraelskou přítomnost v koridoru za porušení egyptsko-izraelské mírové smlouvy z roku 1979, podle níž může mít každá strana v pohraniční zóně pouze omezený počet vojáků.^[140] V jednu chvíli v srpnu Egypt dokonce odmítl předat izraelský návrh Hamásu, protože jej považoval za nepřijatelný.^[139]

Dalším komplikujícím faktorem byly pokračující izraelské vojenské operace v Gaze, o kterých vyjednavači varovali, že by mohly mít „katastrofální následky“ pro pokračování rozhovorů.^[141]

V reportáži deníku Ha'arec ze začátku září 2024 nejmenovaný Netanjahuův koaliční partner uvedl, že izraelský premiér se o několik týdnů dříve rozhodl, že si nepřeje dohodu o příměří.^[142] Zpráva televizní stanice Channel 12 zjistila, že se Netanjahu „neúnavně“ snažil dohodu o příměří zablokovat.^[143] Deník Jedi'ot achronot uvedl, že Netanjahu v červenci 2024 sabotoval dohodu o příměří a rukojmích přidáním řady dalších požadavků na poslední chvíli.^[144] Zpráva amerických úřadů z poloviny září 2024 neoficiálně potvrdila předpoklad, že Bidenově administrativě se před koncem svého funkčního období nepodaří vyjednat příměří.^[145] Podle nejmenovaných amerických úředníků se Biden domníval, že Netanjahu si nepřeje příměří a raději konflikt prodlužuje, aby politicky pomohl sobě i Trumpovi.^[146]

Začátkem října 2024 američtí představitelé uvedli, že se domnívají, že Sinvár již nemá zájem o dohodu o příměří s Izraelem, a uvedli, že se s postupující válkou stal „neoblomným“ a „fatalistickým“. Dodali, že doufá, že se válka rozroste do širšího regionálního konfliktu zahrnujícího Írán.^[147]

V listopadu 2024 izraelský ministr financí Becal'el Smotrič prohlásil: „Podle mého odhadu bude politického urovnání dosaženo do konce roku.“^[148] Vysocí izraelští představitelé naznačili, že izraelská vláda neusiluje o dohodu o rukojmích, ale místo toho usiluje o anexi větších částí pásma Gazy.^[149] Po zvolení Trumpa prezidentem USA v listopadu 2024 se objevily zprávy, že nově zvolený prezident usiluje o dosažení dohody o příměří a propuštění rukojmích před inaugurací 20. ledna 2025.^[150] Trump navíc veřejně pohrozil Hamásu blíže neurčenou odvetou, pokud nebudou rukojmí propuštěni.^[151]

Dne 17. prosince bylo oznámeno, že se Netanjahu rozhodl odcestovat do Káhiry, aby prosadil dohodu o příměří.^[152] Následující den bylo oznámeno, že se daří sbližovat postoje obou stran.^[153] Dne 13. ledna 2025 bylo oznámeno, že strany dosáhly konečného návrhu dohody.^[154] Palestinský islámský džihád uvedl, že se účastní závěrečných jednání.^[155] Dne 16. ledna 2025, den po oznámení příměří, ale před jeho schválením, izraelská armáda zahájila ofenzívu v pásmu Gazy, při níž zabila 86 a zranila přes 250 Palestinců.^[156] Dne 17. ledna bylo dosaženo dohody o 42denním příměří, která rovněž požaduje propuštění izraelských rukojmích, a kterou následně v odpoledním hlasování schválil izraelský bezpečnostní kabinet.^[157] Později téhož dne byla dohoda schválena celou vládou a došlo k podpisu jejími vyjednavači.^[13]

Dohody bylo dosaženo jednáními zprostředkovanými Spojenými státy, Egyptem a Katarem. CNN uvedla, že jak Bidenova administrativa, tak nastupující administrativa zvoleného amerického prezidenta Donalda Trumpa hrály rovnocenné role, přičemž roli bývalé administrativy zprostředkoval vyjednavač pro Blízký východ Brett McGurk. Administrativy byly ochotny spolupracovat a uskutečňovat kompromisy tak, aby bylo dosaženo dohody před inaugurací Donalda Trumpa.^[158] Před jejím uzavřením Trump opakovaně varoval, že nepropuštění rukojmích, včetně sedmi amerických občanů, před jeho inaugurací 20. ledna by mělo za následek, že „nastane peklo“.^[159] Diplomat sdělil listu The Washington Post, že Trump tlačil na izraelskou stranu, aby dohodu přijala.^[7] Izraelské zdroje uvádějí, že nastupující Trumpova administrativa vnesla do rozhovorů o příměří novou krev.^[8] New York Times se zároveň zmínil i o Bidenově silném zapojení do jednání a vyzdvihl zejména to, jak McGurk spolupracoval s Trumpovým budoucím zvláštním vyslancem pro Blízký východ Stevem Witkoffem.^[10] Witkoff uvedl, že Bidenův poradce McGurk „hrál vedoucí roli“, což podle deníku The New York Times oba tábory považovaly za výstižné, a že většinu práce odvedl Bidenův tým.^[9]

Návrh byl rozdělen do tří fází, každá v délce 42 dnů (šesti týdnů). Jeho cílem bylo propuštění všech izraelských zajatců – ať už civilních nebo vojenských, živých nebo mrtvých; propuštění určitého počtu palestinských vězňů; návrat k „udržitelnému klidu“; a ukončení izraelské okupace a obléhání pásma Gazy.

V této fázi měl Hamás propustit 33 izraelských zajatců, počínaje propuštěním všech žijících izraelských dětí (mladších 19 let), všech žijících civilních žen, všech žijících Izraelců starších 50 let a všech žijících izraelských vojaček, následovaných určitým počtem civilních mužů mladších 50 let, zraněných nebo s jinými zdravotními problémy.^[160] Pokud by celkový počet žijících dětí, žen, starších lidí, vojaček a nemocných či zraněných mužů byl menší než 33, pak by byl tento rozdíl vynahrazen vydáním těl zemřelých Izraelců.^[160]

Na oplátku měl Izrael propustit až 1904 palestinských vězňů, včetně 737 uvězněných na doživotí.^[113] Izrael měl dále povolit vstup „dostatečného“ množství humanitární pomoci – 600 nákladních vozidel denně, z nichž 300 je určeno pro sever Pásma.^[113] V tomto množství bylo zahrnuto 50 nákladních vozidel s palivem, „včetně paliva nezbytného pro provoz elektrárny, obchod a vybavení potřebného pro odstraňování sutin, obnovu a provoz nemocnic, zdravotních středisek a pekáren ve všech oblastech pásma Gazy“.^[113]

Současně s výměnami zajatců by se vysídlení neozbrojení^[160] Palestinci mohli vrátit do svých domovů v Gaze a Izrael by se postupně stáhl z některých částí pásma Gazy.^[113] Po dobu 10–12 hodin denně Izrael neměl provádět vojenské lety nad Gazou.^[14]

Ve druhé fázi měl Hamás propustit všechny zbývající žijící izraelské muže, civilisty i vojáky.^[14] Na oplátku měl Izrael propustit dohodnutý počet palestinských vězňů. Výměny vězňů by byly podmíněny tím, že obě strany souhlasí s vyhlášením „udržitelného klidu“ a stažením zbývajících izraelských vojáků z pásma Gazy.^[14]

V této fázi by Hamás vydal všechny ostatky zemřelých izraelských zajatců výměnou za to, že Izrael vydá ostatky zemřelých Palestinců, které zadržuje.^[160] Izrael by ukončil blokádu pásma Gazy a Hamás by se zavázal neobnovit své vojenské kapacity.^[14]

Původní návrh předpokládal, že aktivity v pásmu Gazy budou pod dohledem Egypta, Kataru a Organizace spojených národů,^[160] které by spolu se Spojenými státy garantovaly provádění dohody a jejích ustanovení. V únoru 2025 izraelská vláda nadále trvala na tom, že v rámci provádění druhé fáze mírové dohody musí být pásmo Gazy demilitarizováno a že Palestinská samospráva není v pozici, aby mohla pásmo Gazy spravovat.^[161]

Dne 17. ledna 2025 bylo dosaženo dohody o příměří mezi Izraelem a Hamásem. Dohodu potvrdil úřad izraelského premiéra Netanjahua krátce po půlnoci 18. ledna místního času^[12] a tato vstoupila v platnost 19. ledna v 8:30 ráno.^[12]

Ráno 19. ledna Izrael v pásmu Gazy zabil 19 lidí.^[162][163] Důvodem bylo podle Izraele to, že Hamás neposkytl jména tří rukojmích, kteří měli být propuštěni. Hamás uvedl, že byl nucen zveřejnění jmen odložit z „technických důvodů“.^[164] Netanjahu prohlásil, že pokud se jednání o další fázi zhroutí, „vyhrazujeme si právo vrátit se k válce, pokud to bude nutné, s podporou Spojených států.“^[165]

Dne 19. ledna Hamás předal Červenému kříži tři rukojmí: Emily Damariovou, Romi Gonenovou a Doron Steinbrecherovou. Červený kříž je dopravil na izraelské pozice v Gaze. Na oplátku Izrael následující den propustil 69 žen a 21 dětí na Západním břehu Jordánu a v Jeruzalémě.^[166] Palestinské ženy a děti hlásily, že je izraelská vězeňská služba nechávala hladovět – jedna žena ve vězení zhubla o 14 kg.^[167] Izrael prohlásil, že všech 90 propuštěných Palestinců jsou „teroristé“.^[168] Nicméně mnoho z Palestinců nebylo souzeno, ani odsouzeno.^[169] Někteří z nich byli zatčeni za zveřejňování propalestinských příspěvků na sociálních sítích nebo za účast na propalestinských protestech.^[167] Palestinci uvedli, že jsou rukojmími stejně jako izraelské ženy, protože je Izrael zatkl po útocích ze 7. října bez jakýchkoli věrohodných obvinění, zřejmě za účelem výměny vězňů s Hamásem.^[167] Několik propuštěných palestinských žen uvedlo, že byly ve vězení mučeny^[170][171] – izraelská vězeňská služba obvinění z mučení Palestinců popřela.^[172]

Propuštění Izraelců dostalo od IDF krycí název Operace „Křídla svobody“.^[173] Po uzavření dohody vstoupily do pásma Gazy přes Izrael a Egypt stovky nákladních vozů s humanitární pomocí převážejících potraviny a palivo.^[174][175]

Dne 25. ledna Hamás propustil čtyři vojačky: Karinu Arievovou, Daniellu Gilboovou, Naamu Levyovou a Liri Albagovou.^[176] Na rozdíl od prvního chaotického předání byl Hamásem zorganizován pečlivě řízený ceremoniál na Palestinském náměstí v Gaze. Propouštěné rukojmí byly natočeny jak se usmívají a mávají za přihlížení bojovníků Hamásu a davu palestinských civilistů.^[177] Na oplátku Izrael propustil 200 palestinských vězňů. Po propuštění několik zadržovaných Palestinců uvedlo, že v izraelském zajetí byli mučeni, biti, hladověli a byli jinak ponižováni.^{[178][179][180]} Z palestinských vězňů si jich 121 odpykávalo doživotní tresty, zatímco jiní byli drženi v „administrativní vazbě“^[181] – praxe, při které Izrael drží Palestince bez soudu, někdy po celé roky, na základě tajných důkazů.^[182] Byli mezi nimi děti,^[172] ale i ozbrojenci odpovědní za trestné činy během první intifády^[172] a teroristé, kteří spáchali bombový útok na Hebrejskou univerzitu v roce 2002, při kterém zahynulo 9 lidí.^[183][184] Přibližně 70 z nich bylo propuštěno do Egypta.^[184][185]

Dne 29. ledna Hamás zveřejnil jména tří rukojmích, kteří by měli být propuštěni 30. ledna: Arbel Jehudová, Agam Bergerová a Gadi Mozes. Podle informací předložených mediátorům v rámci dohody má být ve stejný den propuštěno také pět thajských občanů, kteří byli uneseni a drženi Hamásem.^[186] Dne 30. ledna Palestinský islámský džihád (PID) ve spolupráci s Hamásem, Výbory lidového odporu a Palestinským hnutím mudžáhedínů propustil rukojmí IDF Agamu Bergerovou, civilní rukojmí Arbel Jehudovou a 80letého Gadiho Mozese a pět thajských civilních rukojmích: Pongsaka Thennu, Sathiana Suwannakhama, Watcharu Sriaouna, Bannawata Seathaoa a Surasaka Lamnaua.^{[187][188][189]} Bergerová byla propuštěna samostatně, ostatních sedm rukojmích bylo propuštěno o dvě hodiny později. Předání proběhlo před zničenými troskami domu Jahjá Sinvára. Reportéři a natočené video ukazují chaotické strkání a skandování na podporu Hamásu a Sinvára.^[190]

Izraelská vláda odložila propuštění palestinských vězňů, dokud nebude možné zaručit bezpečnost budoucích propouštění, na protest proti údajně chaotickému předání rukojmích v Chán Júnisu.^[191] Později Netanjahuova kancelář uvedla, že bezpečnost budoucích propouštění byla zajištěna mediátory.^[191][192] Izrael následně propustil 110 palestinských vězňů, včetně 32 s doživotním trestem a 30 nezletilých.^[190] 23 vězňů, kteří si odpykávali doživotní tresty za závažnější trestné činy, jako například Mohammed Abú Warda, který pomohl zorganizovat bombové útoky na autobusy na Jaffské ulici v Jeruzalémě v roce 1996, při nichž zahynulo přes 40 lidí, bylo před další deportací převezeno do Egypta.^[193]

Dne 31. ledna Hamás oznámil, že následující den mají být propuštěni tři civilisté smíšené národnosti: francouzsko-izraelský Ofer Kalderon, americko-izraelský Keith Siegel a izraelsko-argentinský Jarden Bibas.^{[194][195][196]} 1. února byli všichni tři jmenovaní propuštěni.^[197] Výměnu rukojmích dohlížel Hajtham al-Hawádžrí, velitel praporu Hamásu v uprchlickém táboře al-Šátí. Později IDF uznala, že Hawádžrí, kterého podle svých slov v roce 2023 zlikvidovala, nebyl při jejím útoku zabit.^[198][199]

Izrael propustil 183 palestinských vězňů, z nichž sedm si odpykávalo doživotní tresty a bylo před deportací převezeno do Egypta.^[197] Mezi propuštěnými byl i Šádí al-Amúrí, který byl usvědčen z účasti na bombovém útoku na autobus na křižovatce Megiddo, při kterém zahynulo 17 Izraelců a 43 bylo zraněno.^[200]

Dne 7. února Hamás oznámil, že následující den propustí izraelské civilní rukojmí Eliho Šarabiho, Ohada Ben-Amiho a Ora Levyho, a všichni byli skutečně propuštěni následující den.^{[201][202][203]} Izrael propustil 183 palestinských vězňů, z nichž sedm bylo před deportací převezeno do Egypta.^[203] Izraelští rukojmí vypadali slabě a vyhuble a před propuštěním byli nuceni pronášet veřejné projevy, v nichž vyjadřovali vděčnost Hamásu, svým únoscům.^[204][205] Sedm Palestinců bylo ihned po propuštění hospitalizováno – někteří z nich vykazovali na těle známky fyzického mučení (včetně zlomenin žeber z bití).^[206] Osmnáct propuštěných Palestinců bylo izraelskými soudy odsouzeno za terorismus. Amnesty International uvedla, že minimálně ti, které Izrael propustil, byli odsouzeni v „hrubě nespravedlivém procesu“ na základě nezveřejněných důkazů.^[207] Izrael uvedl, že propuštění byli zodpovědní za bombové útoky na autobusy v Beer Ševě v roce 2004, při nichž bylo zabito 16 Izraelců, a za další útoky během druhé intifády.^{[208] [209]}

Zoufalý zdravotní stav propuštěných Izraelců i Palestinců vyvolal silné reakce. Euro-Mediterranean Human Rights Monitor, nezisková organizace pro ochranu lidských práv, kritizoval izraelské zacházení s Palestinci v zajetí.^[210] Americký prezident Donald Trump,^[211] německý velvyslanec v Izraeli Steffen Seibert^[204] a britský velvyslanec v Izraeli Simon Walters kritizovali zacházení Hamásu s Izraelci v zajetí.^[212] Pro-izraelské účty na sociálních sítích srovnávaly Izraelce propuštěné Hamásem s přeživšími holocaustu, kteří trpěli extrémním hladověním a kteří se označovali termínem "Muselmann".^[213] Pro-palestinské účty na sociálních sítích tvrdily, že Palestinci propuštění Izraelem vykazovali fyzické známky hladovění a mučení, zatímco Izraelci propuštění Hamásem se zdáli být relativně zdravější.^[214]

Den po výměně, která vymezila polovinu 42denní první fáze dohody, se Izrael stáhl z koridoru Necarim a ponechal si kontrolu pouze nad „malým kouskem území v jižní Gaze, poblíž egyptských hranic, a nárazníkovou zónou podél izraelských hranic“.^[215] Izraelské jednotky byly nahrazeny soukromými americkými a egyptskými bezpečnostními složkami, jejichž příslušníci, ozbrojení a oblečení ve vojenských uniformách, obsadili kontrolní stanoviště podél koridoru.^[216]

Dne 14. února PID oznámil, že propustí izraelsko-ruského rukojmího Alexandra Trufanova, zatímco Hamás oznámil, že následující den propustí izraelsko-amerického rukojmího Saguiho Dekel-Chena a izraelsko-argentinského rukojmího Jaira Horna.^[217][218] Všichni tři jsou civilisté a byli uneseni během útoku na kibuc Nir Oz.^[219] Propouštěcí ceremoniál proběl před zraky davu na provizorním pódiu v Chán Júnisu, "blízko domu" zabitého vůdce Hamásu Jahjá Sinvára, dne 15. února.^[25] Na místě bylo identifikováno ukradené vozidlo patřící bratrovi Jaira Horna, Ejtanu Hornovi (který byl sám k 15. únoru stále držen jako rukojmí).^[220]

Izrael na oplátku propustil 369 Palestinců. Někteří z propuštěných měli potíže s chůzí a jiní vykazovali známky fyzického mučení.^[221] Mnoho Palestinců výrazně zhublo a potvrdilo, že jim v izraelském zajetí bylo odepřeno jídlo. Propuštěný Mohammed al-Halabí, bývalý ředitel organizace World Vision v Gaze odsouzený Izraelem za členství v teroristické organizaci, vypověděl, že byl uvězněn s hmotností 95 kg, ale při propuštění vážil jen 45 kg.^[221] Vězni byli propuštěni v mikinách od Izraelské vězeňské služby (IPS) s nápisem v arabštině „Nikdy neodpustit, nikdy nezapomenout“, s Davidovou hvězdou a logem IPS. Někteří z propuštěných vězňů po příjezdu do Gazy hodili mikiny na zem a spálili je. Hamás mikiny kritizoval s tím, že vzkazy na tričkách jsou rasistické. Anonymní zdroj z izraelské vlády trička odsoudil s tím, že jsou „problematická“ a „že politici nebyli o rozhodnutí informováni“.^[222]

Z 369 propuštěných Palestinců bylo 333 Izraelem drženo v administrativní vazbě^[223] (praxe, která Izraeli umožňuje věznit Palestince bez formálního obvinění nebo soudního procesu^[224]). Zbývajících 36 si odpykávalo doživotní tresty za útoky, které si vyžádaly životy Izraelců. Dvanáct z doživotně odsouzených bylo propuštěno na Západní břeh Jordánu a do východního Jeruzaléma, zatímco zbytek byl vyhoštěn do zahraničí.^[225] Tito Palestinci byli izraelskými soudy odsouzeni za účast na útocích, které zabily izraelské civilisty, jako byl útok na restaurant Seafood Market, útok v Chaderě v roce 2002 a bombový útok na Jaffské ulici.^[222] Jeden z propuštěných palestinských odsouzených tvrdí, že byl odsouzen neprávem.^[221]

Mluvčí Hamásu Chalíl al-Hajja 18. února oznámil, že těla čtyř rukojmích, včetně zbývajících členů rodiny Bibasových, budou vydána 20. února a šest živých rukojmích bude propuštěno 22. února, včetně Avery Mengistua a Hišáma as-Sajída, kteří byli zajati v letech 2014 a 2015 poté, co překročili hranice Gazy.^[226] Izrael na oplátku propustí 600 palestinských vězňů a zadržených, všechny ženy a osoby mladší 19 let zatčené od října 2024 a umožní technice na odklízení sutin vstup do Gazy.^[226] Někteří z propuštěných si odpykávají doživotní tresty za útoky proti Izraeli a další byli zadržováni bez obvinění nebo odsouzení.^[227]

Dne 20. února Hamás vydal čtyři rakve, které měly obsahovat těla izraelských rukojmích Širi Bibasové a jejích dětí (4letého Ariela a 9měsíčního Kfira) a 83letého Odeda Lifšitze.^[227] Den před výměnou Červený kříž vyzval k ochraně soukromí a důstojnosti vracejících se rukojmích: „Musí být jasné, že jakékoli ponižující zacházení během propouštění je nepřijatelné,“ uvedl.^[228] Během výměny se shromáždily velké davy lidí, když maskovaní ozbrojenci Hamásu vedli obřad na pódiu se čtyřmi černě zahalenými rakvemi s fotografiemi obětí a nápisem na rakvích pro dospělé „Datum zatčení“ – 7. října 2023, den, kdy byly uneseny ze svých domovů, spolu s plakáty v hebrejštině a angličtině. Jeden zobrazoval izraelského premiéra Benjamina Netanjahua jako upíra s tesáky a pod ním fotografie rukojmích, zatímco jiný hrozil, že obnovení války v Gaze povede k navracení dalších rukojmích v rakvích. Vedle pódia se nacházela improvizovaná výstava zbraní pro děti a mládež, kde jim bylo umožněno zacházet se střelnými zbraněmi a pózovat pro fotografie a videa.^[227][229]

Během samotného vydání se Červený kříž odmítl zúčastnit akce a teprve poté, co Hamás pohrozil, že zadrží vrácení těl, pokud se organizace nezúčastní, vstoupil na pódium zástupce Červeného kříže a podepsal dokumenty.^[228] Vysoký představitel OSN pro lidská práva odsoudil obřad jako „odporný“ a uvedl, že byl proveden v rozporu s mezinárodním právem: „Podle mezinárodního práva se musí jakékoli předávání ostatků zesnulého vyvarovat krutého, nelidského nebo ponižujícího zacházení a musí zajistit respekt k důstojnosti zesnulého a jeho rodin.“^[230]

Izraelské síly v Gaze převzaly těla rukojmích, uložily je do rakví zahalených izraelskými vlajkami a provedly krátký vzpomínkový obřad. Vojenský rabín pronesl tradiční židovskou modlitbu truchlícího, po níž následovala slavnostní střelba. Rakve byly poté v konvoji přepraveny přes hranice do Izraele. Izraelci v jižním Izraeli se shromažďovali podél trasy, aby vzdali úctu mrtvým, zatímco průvod mířil do forenzního ústavu v Tel Avivu, kde těla podléhají vyšetřování za účelem oficiální identifikace a určení příčiny smrti.^[227] Po příjezdu rakví do Izraele byly uvnitř objeveny propagandistické materiály Hamásu. Izrael oslovil mediátory a naléhal na ně, aby zaujali důrazný postoj proti znesvěcení ostatků.^[231]

Rodina Odeda Lifšitze později uvedla, že jeho tělo bylo identifikováno.^[232] Vedoucí forenzního institutu uvedl, že Lifšitz byl zabit v zajetí před více než rokem.^[233] Izraelské obranné síly uvedly, že forenzní testy odhalily, že jedno ze čtyř těl předaných Hamásem nepatří rukojmí Širi Bibasové ani žádnému jinému izraelskému rukojmímu drženému Hamásem, a dodaly, že identifikovaly Ariela a Kfira Bibase. Požadovaly, aby Hamás předal tělo Širi Bibasové. Mudžáhedínské brigády (ozbrojené křídlo Palestinského hnutí mudžáhedínů) a Hamás uvedly, že děti byly zabity při izraelských náletech. Izrael uvedl, že jeho forenzní důkazy naznačují, že děti byly v zajetí v Gaze „brutálně zavražděny“. Izrael se s Hamásem shodl, že ke smrti došlo v listopadu 2023.^{[234][235][236][237][238]} Hamás uvedl, že Širiiny ostatky byly po izraelském náletu smíchány s ostatky dalších obětí^[239][240] a uvedl, že prošetří obvinění týkající se Širiiných ostatků. Zároveň požádal Izrael o vrácení těla palestinské ženy, které bylo předáno místo Širiina.^[241][242] Dne 21. února Hamás oznámil, že předal ostatky Širi Bibasové. Dne 22. února rodina Bibasových uvedla, že její tělo identifikovali forenzní experti.^{[243][244][26]}

Argentinský prezident Javier Milei vyhlásil po navrácení těl dvoudenní státní smutek počínaje 20. únorem, jelikož děti Bibasových měly argentinské občanství. Sabrina Ajmechet, předsedkyně Komise pro lidská práva Argentinské sněmovny, napsala: „Dvě argentinská miminka zavražděná kvůli terorismu Hamásu. Doufám, že už nikdy nebudu muset poslouchat, že to, co se děje v Izraeli a Gaze, není starostí všech Argentinců.“^[245][246]

Arabsko-izraelská skupina „Atidna“ odsoudila Hamás po smrti Širi Bibasové a jejích dvou dětí a obvinila Hamás z „barbarského činu, který nemá žádné opodstatnění“. Skupina vyzvala arabské izraelské politické vůdce k odsouzení terorismu a zdůraznila: „V tak klíčovém okamžiku mlčení nepřipadá v úvahu – naší povinností jako vůdců a jako společnosti je jasně a pevně se vyjádřit proti vraždám a teroru“, a oznámila svou účast na pohřebním průvodu rodiny Bibasových.^[247]

Dne 21. února Hamás oznámil, že propustí izraelského rukojmího Eliju Cohena, americko-izraelského rukojmího Omera Šem Tova, izraelského rukojmího Omera Wenkerta, izraelsko-rakouského rukojmího Tala Šochama, etiopsko-izraelského rukojmího Averu Mengistua a beduínského arabsko-izraelského rukojmího Hišáma as-Sajída.^[248] As-Sajíd a Mengistu, oba diagnostikováni s duševním onemocněním, vstoupili do Gazy z vlastní vůle a Hamás je držel jako rukojmí více než deset let.^{[249][250][251]} Byli propuštěni 22. února.^[252] Dva rukojmí, Evjatar David a Guy Gilboa-Dalal, byli nuceni sledovat propouštěcí ceremoniál z nedaleké dodávky.^[253]

Izrael 22. února odmítl propustit 620 palestinských vězňů, a to navzdory dohodě, která jejich propuštění stanovila. Izrael uvedl důvod, proč tak učinil, jako „opakované porušování dohody ze strany Hamásu – včetně ceremonií, které ponižují naše rukojmí – a cynického zneužívání našich rukojmích k propagandistickým účelům“. Kancelář premiéra Benjamina Netanjahua uvedla, že odklad bude pokračovat, „dokud nebude zaručeno další propuštění rukojmích bez ponižujících ceremonií“.^[27][28] Bílý dům podpořil rozhodnutí Izraele odložit propuštění palestinských vězňů a uvedl: „Vzhledem k barbarskému zacházení Hamásu s rukojmími, včetně ohavného průvodu rakví s dětmi Bibasovými ulicemi Gazy, je rozhodnutí Izraele odložit propuštění vězňů vhodnou reakcí.“^[254]

Dne 25. února Izrael a Hamás oznámily, že dosáhly dohody o výměně těl izraelských rukojmích, která měla být předána v první fázi, za propuštění stovek palestinských vězňů. Izraelský zpravodajský portál Ynet informoval, že těla izraelských rukojmích budou egyptským úřadům předána bez veřejného ceremoniálu.^[29]

Dne 26. února Brigády an-Násira Saláha ad-Dína a Hamás oznámily, že předají těla izraelských rukojmích Ohada Jahalomiho, Tsachiho Idana, Itzika Elgarata a Šlomo Mansúra.^[255][256] Později Hamás předal těla čtyř izraelských rukojmích.^{[257][258][259]} Kancelář izraelského premiéra uvedla, že tři z těchto rukojmích byli zabiti v zajetí v Gaze a jeden z nich byl zabit během útoků 7. října.^[260] Palestinští zdravotníci uvedli, že Izrael po vrácení těla Širi Bibasové vrátil do nemocnice v Gaze tělo palestinské ženy, které Hamás předal místo zabité rukojmí.^[261]

Izrael propustil 596 palestinských vězňů, včetně více než stovky s doživotními tresty a pachatelů závažných trestných činů. Mezi ně patří: Alá ad-Dín al-Bázján, který se podílel na řadě teroristických útoků, včetně únosu a vraždy 3 izraelských teenagerů v Guš Ecjonu v roce 2014 a Ammár Zabán, který hrál klíčovou roli v brigádách Izz ad-Dína al-Kassáma a byl obviněn z vraždy 27 Izraelců.^{[262][263][264]} Dne 27. února Izrael propustil dalších 46 palestinských vězňů.^[265][266]

Podle tiskové kanceláře vlády Gazy se Izrael k 12. únoru dopustil 265 porušení příměří.^[267] Generální ředitel ministerstva zdravotnictví uvedl, že k 12. únoru bylo v enklávě od začátku příměří 19. ledna zabito 118 lidí, z toho nejméně 100 při izraelském bombardování.^[268][269]

• 20. ledna byli podle al-Džazíry v Rafáhu nejméně tři Palestinci zabiti izraelskou palbou a osm dalších bylo zraněno.^[270] V jednom z těchto případů izraelské síly zahájily palbu a zabily třináctiletého Zakariju Barbacha a poté střílely na místní obyvatele, kteří se pokoušeli vyzvednout jeho tělo.^[271][272]
• 21. ledna byli podle agentury Wafa, oficiální zpravodajské agentury Palestinské autonomie, zraněni dva lidé izraelským dronem a střelbou v Gaze.^[273]
• 22. ledna izraelské dělové čluny ostřelovaly pobřeží Gazy.^[274] Ten samý den byl zabit nejméně jeden Palestinec při izraelské střelbě na tábor Šábúra v Rafáhu.^[275] Později mluvčí IDF prohlásil, že v souladu s podmínkami příměří IDF zahájila palbu na ozbrojené podezřelé osoby a maskované útočníky, kteří se přiblížili a představovali hrozbu pro jednotky IDF. Během těchto incidentů byl zabit člen organizace Palestinský islámský džihád Akram Atf Farhán Zanún.^[276][277]
• 23. ledna byli dva Palestinci zabiti izraelskou tankovou palbou v uprchlickém táboře Tel as-Sultan.^[278]

  

• 28. ledna byli při izraelských útocích zabiti dva palestinští civilisté, včetně pětiletého dítěte, kteří se pokoušeli vrátit do severní Gazy.^[279]
• 2. února izraelský letecký útok zasáhl uprchlický tábor Nusejrát, přičemž zahynulo jedno dítě a několik dalších bylo zraněno.^[280]
• 5. února bylo podle Násirovy nemocnice v Chán Júnisu v Rafáhu zastřeleno 13leté dítě.^[281]
• 9. února izraelské ozbrojené síly provedly varovnou střelbu směrem k desítkám Palestinců, kteří se přibližovali k hranicím východně Gazy poblíž kibucu Nachal Oz, a tedy dovnitř nárazníkové zóny stanovené v rámci příměří. Poté, co se tři civilisté odmítli podřídit, byli zastřeleni. Izraelský ministr obrany Jisra'el Kac v komentáři k události zopakoval, že vůči těm, kteří porušují nárazníkovou zónu, bude uplatňována „nulová tolerance“, zatímco mluvčí civilní obrany Hamásu připomněl obyvatelům Gazy, aby dodržovali oficiální pokyny týkající se hranic.^{[282][283][284][215]} Během jiného incidentu izraelští vojáci zabili starší ženu v al-Qaráře východně od Chán Júnisu.^[282]
• 10. února byl izraelskou armádou zabit jeden Palestinec – oběť byla převezena do Evropské nemocnice v Gaze řidiči nákladních vozidel pracujícími na hraničním přechodu Kerem Šalom. V jiném incidentu byl jeden Palestinec zastřelen izraelskými silami, když zahájily palbu na lidi poblíž čtvrtě Šudžáíja v centru Gazy. V dalším incidentu byli dva Palestinci zraněni izraelskými odstřelovači ve čtvrti al-Awda v Rafáhu.^[285][286]
• 12. února byl jeden Palestinec zabit a další vážně zraněn poté, co izraelský bezpilotní letoun vystřelil raketu na skupinu lidí, kteří kontrolovali své domy ve čtvrti Abú Haláwa v Rafáhu.^[287][288]
• 13. února byl jeden Palestinec zastřelen ve městě Dajr al-Balah.^[289]
• 14. února izraelské námořnictvo střelbou zranilo dva palestinské rybáře poblíž přístavu v Gaze.^[290]
• 15. února byli dva Palestinci zraněni, když izraelský bezpilotní letoun zaútočil na buldozer, který se pokoušel odstranit stavební trosky v centrální části Gazy.^[291]
• 16. února izraelské síly provedly letecký útok v Rafáhu, při kterém zahynuli tři policisté. Ministerstvo vnitra v Gaze uvedlo, že policisté byli členy civilního aparátu a byli v této oblasti, aby dohlíželi na distribuci humanitární pomoci. Téhož dne jeden Palestinec podlehl zraněním, která utrpěl při izraelském bombardování Rafáhu.^[292]
• 19. února byl v Rafáhu izraelským ostřelovačem zabit šestnáctiletý chlapec a dalších pět osob bylo zraněno.^[293]
• 20. února byl 23letý palestinský muž zabit izraelskými silami ve čtvrti Šudžáíja, když se pokoušel zkontrolovat svůj dům.^[294]
• 21. února byla zabita izraelskou střelbou palestinská žena ve východním Rafáhu.^[295][296]
• 23. února byl zabit izraelským odstřelovačem palestinský muž východně od Gazy.^[297]
• 27. února bylo izraelským dronem vážně zraněno dítě v Rafáhu.^[298]
• 28. února byl zabit izraelským dronem osmnáctiletý mladík v Rafáhu.^[299]
• 2. března byli v Bajt Hánúnu při izraelském útoku bezpilotním letounem zabiti dva Palestinci. Téhož dne byla při izraelském bombardování v Chán Júnisu zabita jedna žena a dvě další osoby byly zraněny, zatímco v Rafáhu byl zastřelen mladý muž.^[300][301]
• 4. března byl zabit izraelskými silami palestinský civilista ve městě Dajr al-Balah.^[302]
• 6. března byli tři Palestinci zabiti poté, co na ně izraelská armáda zaútočila v davu lidí ve čtvrti Šudžáíja. Jeden z nich zemřel na místě, zatímco další dvě oběti podlehly svým zraněním.^[303]
• 8. března byli zabiti zabiti izraelským dronem dva Palestinici v Rafáhu.^[304][305]
• 10. března byli při izraelském leteckém úderu zabiti nejméně dva Palestinci v uprchlickém táboře Burejdž.^[306]
• 11. března bylo zabito pět Palestinců izraelským leteckým úderem poblíž koridoru Necarim. V Rafáhu byla zabita izraelskými silami jedna žena.^[307][308]
• 14. března provedl Izrael letecký útok ve čtvrti Zajtún v Gaze, při kterém zahynuli čtyři palestinští civilisté. Téhož dne byl při rybolovu v severní Gaze zabit rybář izraelským dělovým člunem.^[309][310]
• 15. března ministerstvo zdravotnictví v Gaze oznámilo, že při izraelském leteckém útoku v Beit Lahia bylo zabito nejméně devět Palestinců, včetně Husáma Šabáta a dalších dvou novinářů. Šéf civilní obrany v Gaze uvedl, že pomocí dronu pomáhali stavět stany. Izrael prohlásil, že šest ze zabitých bylo členy Hamásu a Palestinského islámského džihádu a působili „pod rouškou novinářů“.^{[311][312][313][314][315][316][317]} Později téhož dne byli další tři Palestinci, včetně dítěte, zabiti izraelskou střelbou a útoky dronů.^[318]

Poté, co 20. ledna 2025 vstoupilo v platnost příměří, Izrael uvolnil omezení týkající se vstupu potravin, vody, stanů a dalších humanitárních zásob do pásma Gazy. Tiskový úřad vlády Gazy však uvádí, že Izrael omezuje přísun stanů, přívěsů a dalších dočasných přístřešků, jakož i těžké techniky pro odstraňování trosek – to vše bylo slíbeno v dohodě o příměří.^[319] Ředitel Světového potravinového programu rovněž uvedl, že některá izraelská omezení zůstala v platnosti. ^[319] Naproti tomu americký ministr zahraničí Marco Rubio odmítl tvrzení, že Izrael brání vstupu pomoci do Gazy, a poukázal na to, že Hamás využívá pašerácké sítě k přísunu zbraní a obnově své vojenské síly.^[320]

Izrael také omezil počet Palestinců, kteří mohli opustit Gazu za účelem lékařské péče v zahraničí. Zatímco dohoda stanovila, že denně smí odejít 150 palestinských pacientů, 10. února Izrael povolil odjezd pouze 53 pacientům.^[321] Mezi pacienty, kterým bylo cestování zakázáno, bylo i dítě s rakovinou.^[321]

Dne 22. února 2025, poté, co Hamás dříve téhož dne propustil šest Izraelců, Izrael zrušil propuštění 620 palestinských vězňů stanovené v dohodě.^[322] Ve svém prohlášení Izrael uvedl, že přerušuje propouštění na dobu neurčitou, respektive, že Izrael propustí palestinské vězně pouze po potvrzení, že k budoucím propuštěním rukojmích dojde bez propouštěcích ceremoniálů, což Izrael označil za „ponižující“.^[323][27] Toto izraelské rozhodnutí bylo podpořeno Bílým domem.^[254]

Dne 27. února 2025, poté, co Izrael obdržel dohodnutý počet rukojmích pro první fázi, anonymní izraelský představitel sdělil médiím, že se z Filadelfského koridoru nestáhne, a to i přesto, že se zahájením stahování z koridoru souhlasil při prvním podpisu dohody.^[324][325] Dohoda, kterou Izrael ratifikoval, nařizovala Izraeli, aby se z Filadelfského koridoru začal stahovat 1. března 2025 a do osmi dnů se stáhl úplně.^[326]

Dne 25. ledna mluvčí IDF Daniel Hagari prohlásil, že Hamás porušil dohodu o výměně rukojmích tím, že propustil vojačky před vrácením všech civilních žen. Premiér vydal prohlášení, že v důsledku tohoto porušení Izrael nedovolí obyvatelům Gazy návrat do severní Gazy, dokud nebude propuštěna poslední civilní žena, Arbel Jehudová, která měla být propuštěna právě 25. ledna.^[327] Hamás odpověděl, že se jedná o technický problém.^[328] V noci z 26. na 27. ledna Hamás a PID oznámily, že 30. ledna propustí tři rukojmí, včetně Arbel Jehudové, Agamy Bergerové a jednoho dalšího dospělého rukojmího. V reakci na to IDF umožnila obyvatelům Gazy překročit koridor Necarim a vrátit se do severního pásma Gazy.^[329]

Dne 23. února Izrael prohlásil, že Hamás porušil příměří prováděním ponižujících ceremonií během propouštění rukojmích a zneužíváním rukojmích k propagandistickým účelům.^[330]

Dne 20. února se Hamás zavázal vrátit tělo Širi Bibasové. Po obdržení těla však izraelská forenzní expertíza zjistila, že nepatří Širi Bibasové a že neodpovídá žádné jiné izraelské rukojmí držené Hamásem. Izrael v reakci uvedl: „Toto je velmi závažné porušení ze strany teroristické organizace Hamás, která je podle dohody povinna vrátit čtyři mrtvé rukojmí. Požadujeme, aby Hamás vrátil Širi domů spolu se všemi našimi rukojmími.“^[235] Hamás následující den vydal správné tělo s argumentem, že zpoždění bylo způsobeno záměnou těl pod troskami po izraelském náletu.^[331]

Hamás neposkytl Izraeli včas jména rukojmích, kteří měli být propuštěni v prvním kole výměny, a to do data uvedeného v dohodě. Izrael v reakci na to zpozdil implementaci dohody o 2 hodiny a 45 minut.^[332]

Dne 25. ledna Izrael prohlásil, že Hamás porušil podmínky dohody o příměří tím, že nezveřejnil seznam s podrobným popisem stavu rukojmích, kteří měli být propuštěni po zbytek první fáze.^[18] Během noci z 26. na 27. ledna Hamás předal seznam Izraeli.^[329]

Dne 10. února Hamás oznámil, že pozastaví propouštění izraelských rukojmích, což označil za reakci na porušování dohody Izraelem.^[19][333] Izraelský ministr obrany Jisra'el Kac v reakci prohlásil, že oznámení Hamásu představuje „úplné porušení“ dohody.^[20]

Po oznámení Hamásu se k němu vyjádřil americký prezident Donald Trump slovy: „Pokud se mě týče, pokud nebudou všichni rukojmí vráceni do soboty (15. února)] do 12 hodin – myslím, že je to vhodná doba – řekl bych, zrušte to, ať se všechno zruší a ať vypukne peklo. ^[22] Po Trumpových výrocích ministr zahraničí Marco Rubio prohlásil, že Hamás ponese odpovědnost, pokud dohoda padne a rukojmí nebudou propuštěni do 15. února ^[320]

Izraelský premiér Benjamin Netanjahu 11. února prohlásil, že „vzhledem k oznámení Hamásu ohledně jeho rozhodnutí porušit dohodu a nepropustit naše rukojmí“ obnoví intenzivní boje v Gaze, pokud slíbení rukojmí nebudou vráceni do sobotního poledne 15. února.^[334][335]

Dne 13. února Hamás změnil své rozhodnutí a oznámil, že propustí rukojmí podle plánu poté, co od egyptských a katarských vyjednavačů obdržel potvrzení o odstranění překážek v aplikování humanitárních ustanovení dohody o příměří.^[24][23] K propuštění rukojmích došlo o dva dny později.^[25]

13. února bylo v pásmu Gazy rovněž letícím projektilem zabito čtrnáctileté dítě. Palestinská média uvedla, že explozi omylem způsobili technici likvidující výbušniny, kteří se snažili rozebrat nevybuchlou izraelskou raketu.^[336][337] Izrael mezitím uvedl, že se jednalo o „teroristickou raketu“ odpálenou z pásma Gazy.^[338] Izraelské obranné síly (IDF) uvedly, že provedly letecký úder na „odpalovací místo“ v oblasti Burejdž^[339] – při leteckém úderu nebyla hlášena žádná zranění.^[340]

Dne 24. února byla z pásma Gazy odpálena raketa směrem k Izraeli, která dopadla na území pásma. V reakci na to izraelské obranné síly zaměřily odpalovací místo, které se nacházelo v jižní části pásma Gazy.^[341][342]

V Izraeli rodiny izraelských zajatců držených Hamásem vyzvaly USA, aby vyvinuly tlak na Netanjahua, aby s Hamásem dosáhl dohody o propuštění rukojmích.^[343] V Tel Avivu a Jeruzalémě vypukly protesty.^[343] Protestující zablokovali Ajalonskou dálnici v Tel Avivu a požadovali, aby vláda dosáhla dohody o propuštění izraelských zajatců.^[344] Ministr národní bezpečnosti Itamar Ben-Gvir a ministr financí Becal'el Smotrič^[345] pohrozili rezignací, pokud Izrael odsouhlasí návrh válečného kabinetu před zničením Hamásu.^[122] Vůdce opozice Ja'ir Lapid nabídl vládě podporu, pokud bude návrh podepsán.^[345] Následující den se v Tel Avivu shromáždily tisíce lidí, aby vyjádřily podporu dohodě a kritiku Netanjahua.^[117] Šas, ultraortodoxní židovská strana a Netanjahuův největší koaliční partner, uvedla, že dohodě poskytne plnou podporu.^[346]

Poté, co Hamás v květnu 2024 oznámil přijetí protinávrhu Egypta a Kataru, se davy shromáždily k oslavám v Rafáhu.^{[347] [348]} Na palestinské straně návrh podpořil palestinský prezident Mahmúd Abbás.^[349] Návrh se dočkal podpory i mezi obyvateli Gazy.^[350] Podle agentury Reuters vysocí představitelé Hamásu vyjádřili skepsi ohledně toho, zda to Izrael s dosažením dohody myslí vážně.^[351]

Ve Spojených státech návrh podepsali jak proizraelští demokratičtí kongresmani Brad Schneider a Steny Hoyer, tak senátor kritický vůči Izraeli Peter Welch a kongresman Greg Casar. Předseda senátní většiny Chuck Schumer dohodu podpořil. Proti návrhu se postavil republikánský senátor Lindsey Graham s argumentem, že porážka Hamásu nemůže být předmětem jednání. Kongresman Michael Waltz argumentoval, že z pokračujících diskusí by Hamás vyšel posílen. Kongresmanka Marjorie Taylor Greene označila plán za „Hamas First“.^[352] Po atentátu na vůdce Hamásu Ismáíla Haníju prezident Biden prohlásil, že atentát „nepomáhá“ rozhovorům o příměří v Gaze.^[353]

Turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan uvítal přijetí egyptsko-katarského návrhu Hamásem a doufal, že Izrael udělá totéž.^[354] Francouzský prezident Emmanuel Macron vyzval Netanjahua k dosažení dohody o příměří a rukojmích s Hamásem.^[355] Ministr zahraničí Spojených arabských emirátů Abdalláh bin Zájid Ál Nahján podpořil egyptsko-katarské zprostředkování a vyjádřil naději, že návrh povede k ukončení války i utrpení Palestinců.^[356] Izraelský návrh podpořili francouzský prezident Emmanuel Macron, kanadský premiér Justin Trudeau, předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová a diplomaté ze Spojeného království a Německa.^[117]

Dne 31. července 2024 egyptské ministerstvo zahraničí uvedlo, že atentát na vůdce Hamásu Ismáíla Haníju naznačuje, že Izrael nemá politickou vůli k uzavření příměří.^[357] Katarský premiér Mohammed Ál Thání se ptal: „Jak může být mediace úspěšná, když jedna strana zavraždí vyjednavače té druhé?“^[358]

Stovky izraelských demonstrantů se 15. ledna shromáždily před velitelstvím Izraelských obranných sil v Tel Avivu, kde požadovaly uzavření dohody o příměří.^[359] Následující den v Jeruzalémě protestovala skupina Gvura Forum, reprezentující některé rodiny vojáků padlých v Gaze, proti uzavření příměří s důvodem, že dohoda obsahuje příliš velké ústupky Hamásu.^[359]

Člen politického byra Hamásu Izzat ar-Rašq uvedl, že příměří splnilo podmínky Hamásu, a dále uvedl, že „okupant byl sražen na kolena“.^[360] Představitel Hamásu Chalíl al-Hajja poděkoval proíránským milicím na celém Blízkém východě, které zahájily útoky na Izrael a otevřely podle něj „podpůrné fronty“ na podporu Palestinců v Gaze, včetně Hútíů v Jemenu a libanonského Hizballáhu. Vyjádřil také vděčnost Kataru a Egyptu za pomoc při dosažení dohody o příměří a také Turecku, Jihoafrické republice a Malajsii za projevenou solidaritu s Palestinci i protestujícími po celém světě, kteří pomohli „prolomit mlčení“ o zvěrstvech v Gaze.^[361] Al-Hajja později uvedl, že Izraeli se „nepodařilo“ dosáhnout svých veřejně deklarovaných nebo „tajných“ cílů v Gaze, včetně vysvobození zajatců silou, eliminace Hamásu nebo vysídlení obyvatelstva z území.^[362]

Palestinský islámský džihád přivítal příměří a prohlásil, že „čestná“ dohoda byla výsledkem „legendární nezlomnosti“ Palestinců. Skupina dále uvedla, že bude nadále aktivní a ostražitá, aby zajistila úplné naplnění dohody.^[363]

Lidová fronta pro osvobození Palestiny přivítala příměří s tím, že „Gaza poráží genocidu“.^[364]

Generální tajemník Palestinské národní iniciativy Mustafa Barghútí prohlásil, že příměří je „okamžikem úlevy“, ale zároveň varoval obyvatele Gazy, že než 19. ledna vstoupí v platnost, pravděpodobně budou čelit třem dnům bombardování o zvýšené intenzitě.^[365]

Poté, co se objevily zprávy o dohodě o příměří, Palestinci v pásmu Gazy začali slavit,^[366] včetně obyvatel měst Gaza, Chán Júnis^[367] a personálu a pacientů nemocnice mučedníků al-Aksá v Dajr al-Balahu.^{[368][369][370]}

• Egypt: Prezident Abd al-Fattáh as-Sísí uvítal dohodu a zdůraznil, že je důležité „urychlit dodávky naléhavé humanitární pomoci obyvatelům Gazy, aby bylo možné bez překážek řešit současnou katastrofální humanitární situaci“.^[371] Bývalý náměstek ministra zahraničí Husajn Harídí uvedl, že dohoda může vést k otevření hraničního přechodu Rafáh na jižní hranici pásma Gazy.^[372]
• Katar: Premiér šejk Mohammed bin Abd ar-Rahmán Ál Thání popsal příměří jako počátek úsilí mezinárodního společenství o udržení trvalého míru. Zdůraznil roli, kterou při pokroku v jednáních sehrály zúčastněné strany, včetně koordinátora Rady národní bezpečnosti Bílého domu pro Blízký východ a severní Afriku Bretta McGurka a vyslance nově zvoleného prezidenta Spojených států pro Blízký východ Steva Witkoffa.^[373] Mluvčí ministerstva zahraničí Mádžid al-Ansárí uvedl, že obě strany se dohodly, že příměří vstoupí v platnost 19. ledna, a dále dodal, že během jednání byly vyřešeny všechny neshody a vyjádřil naději, že dohoda bude dodržena.^[374]
• Saúdská Arábie: Ministerstvo zahraničí uvedlo, že si cení role, kterou při dosažení dohody sehrály Katar, Egypt a USA, a zároveň dodává, že by dohoda měla sloužit jako základ pro řešení základních příčin konfliktu a vytvoření palestinského státu v hranicích z roku 1967 s hlavním městem ve východním Jeruzalémě.^[375]
• Spojené království: Premiér Keir Starmer vyjádřil svou podporu dohodě a zdůraznil, že ukončí konflikt, který „vyvolali brutální teroristé z Hamásu, kteří spáchali nejkrvavější masakr židovského obyvatelstva od holokaustu“. Dodal, že „rukojmí, kteří byli toho dne brutálně vytrženi ze svých domovů a od té doby drženi v zajetí v nepředstavitelných podmínkách, se nyní konečně mohou vrátit ke svým rodinám“. Dále zdůraznil, že je důležité nezapomínat na „ty, kteří se domů nevrátí – včetně Britů, kteří byli zavražděni Hamásem. Budeme je i nadále oplakávat a vzpomínat na ně“. Kromě toho vyjádřil naději, že příměří pomůže nevinným Palestincům v Gaze a „umožní obrovský nárůst humanitární pomoci, která je tak zoufale potřebná k ukončení utrpení v Gaze“.^[376]

  

• United States: Zvolený prezident Donald Trump veřejně ocenil dosažení dohody o výměně rukojmích na své platformě Truth Social.^[377] Během slyšení v americkém Senátu o potvrzení Marca Rubia do funkce ministra zahraničí Spojených států senátor Jim Risch oznámil, že obě strany se dohodly na příměří.^[359] Senátor Bernie Sanders přivítal příměří a dále uvedl, že válečné zločiny obou stran by měly být potrestány.^[378] Viceprezidentka Kamala Harrisová připsala zásluhu za dosažení příměří vedení prezidenta Joea Bidena a poděkovala také představitelům Egypta a Kataru. Dále uvedla: „Nikdy nezapomeneme na životy, které si vyžádal brutální teroristický útok Hamásu ze 7. října, ani na hrůzy, které zažily nesčetné nevinné oběti v následující válce.“^[379] Biden řekl, že jeho a Trumpův tým „pracovaly jako jeden“ na uzavření dohody.^[380]
• Jemen: Mluvčí Hútíů Mohammed Abd as-Salám prohlásil, že palestinská otázka zůstává v popředí zájmu, a dále uvedl, že „izraelská invaze do Gazy našemu lidu nezanechala jinou možnost než převzít odpovědnost za utlačovaný lid a podpořit jej“.^[381]
• Argentina: Prezident Javier Milei na svém účtu na X napsal, že doufá, že Donald Trump a Benjamin Netanjahu budou úspěšní „v procesu osvobození 98 lidí unesených teroristickou skupinou Hamás, mezi nimiž je devět Argentinců“. A dodal, že „z Argentiny uděláme vše, co je v našich silách, abychom uzdravili naše krajany a ukončili tuto pohromu“, čímž narážel na rukojmí s dvojím argentinsko-izraelským občanstvím.^[382]

• Výbor na ochranu novinářů požádal izraelské, palestinské a egyptské úřady, aby umožnily přístup mezinárodním novinářům, aby mohli „nezávisle vyšetřit široce zdokumentované úmyslné útoky na novináře“.^[373]
• Šéf Světové zdravotnické organizace Tedros Adhanom Ghebreyesus uvítal příměří a prohlásil, že „mír je nejlepší lék“, jelikož potřeba zdravotní péče v Gaze zůstává „obrovská“.^[383]
• Šéfka Světového potravinového programu Cindy McCainová vyzvala k poskytnutí zdrojů, přístupu a ochrany, aby mohly týmy programu navýšit pomoc pásmu Gazy, a uvítala příměří.^[384]
• Generální tajemnice Amnesty International Agnès Callamardová uvedla, že ačkoli dohoda o příměří může Palestincům poskytnout „jiskřičku naděje“, je „strašně opožděná“. Zároveň zdůraznila, že mezinárodní společenství nevyvíjelo tlak na Izrael, aby dodržel své právní závazky a umožnil dodávky humanitární pomoci do Gazy.^[385]
• Ředitel Rady pro americko-islámské vztahy Nihád Awad ocenil nově zvoleného prezidenta Trumpa za prosazování příměří, což podle něj Biden o rok dříve neudělal.^[386]
• Prezidentka Mezinárodního výboru Červeného kříže Mirjana Špoljarić Eggerová uvedla, že Červený kříž je připraven pomoci s implementací dohody o příměří a usnadnit propuštění zajatců a vězňů, a také uvedla, že je připraven masivně rozšířit svou humanitární pomoc v Gaze.^[387]
• Generální tajemník OSN António Guterres uvítal příměří a prohlásil, že „prioritou nyní musí být zmírnění obrovského utrpení způsobeného tímto konfliktem“.^[388]
• Předseda Mezinárodního záchranného výboru David Miliband uvedl, že organizace je připravena rozšířit své operace po uzavření příměří.^[389]
• Generální ředitelka organizace Save the Children Inger Ashingová uvedla, že pokud bude dohoda plně provedena, pauza „jim přinese zásadní úlevu od bomb a kulek, které je pronásledují už více než rok. To ale nestačí a závod o záchranu dětí, které čelí hladu a nemocem, pokračuje, zatímco se nad nimi rýsuje stín hladomoru.“^[390]

Marwán Bišára, hlavní politický analytik stanice Al Jazeera English, uvedl, že navrhované příměří obsahuje strategii „nejednoznačnosti“, ale že...

Sám izraelský premiér říká, že Izrael nezastaví válku, dokud nezničí Hamás... Takže zatímco se všichni ve Washingtonu snaží prezentovat situaci, jako by existovaly rozpory a kontroverze, ve skutečnosti k nim nedochází. Je to docela jednoduché: Netanjahu válku ukončit nechce. ^[391]

V deníku Le Monde diplomatique Adam Shatz napsal, že Izrael využil toho, že Spojené státy zprostředkovaly mírový proces, k atentátu na Ismáíla Haníju a Hasana Nasralláha:

Netanjahu pomohl Američanům vypracovat návrh příměří, který neměl v úmyslu dodržet, zatímco plánoval zabít arabské vůdce, s nimiž mělo být příměří dosaženo.^[392]

Institut pro studium války 16. ledna uvedl, že Hamás pravděpodobně reorganizuje a přemístí své buňky po celém pásmu Gazy, ale že období příměří je příliš krátké na to, aby se buňky mohly vrátit do řádné vojenské hierarchie. Očekává se, že rozsáhlá obměna a doplnění personálu, vybavení a zásob bude bez izraelského zásahu trvat měsíce.^[393]

Po zavedení příměří 19. ledna několik zpravodajských médií, včetně izraelských, uvedlo, že Izraeli se nakonec nepodařilo zničit Hamás, který si udržuje kontrolu nad pásmem Gazy.^{[394][395][396][397][398]} Izraelská vláda však nadále trvá na demilitarizaci pásma Gazy v rámci provádění „druhé fáze“ dohody.^[161]

Brzy ráno 18. března 2025, během Ramadánu, provedl Izrael sérii překvapivých rozsáhlých náletů na Gazu, čímž narušil téměř dvouměsíční příměří.^{[399][400][401][42][43][44]} Izraelské síly přiznaly, že „provádějí rozsáhlé údery“, a samostatně uvedly, že jejich útočný „plán byl v IDF držen v uzavřených kruzích, aby se vytvořil prvek překvapení a klamu“.^{[402] [403]} Podle ministerstva zdravotnictví Gazy při náletech zahynulo více než 400 Palestinců.^[404]

Později 18. března izraelský ministr obrany Jisra'el Kac poznamenal: „Dnes večer jsme se vrátili k bojům v Gaze.“ Izraelský premiér Benjamin Netanjahu večer 18. března prohlásil, že Izrael „obnovil boje v plné síle“ proti Hamásu v Gaze a že údery z 18. března byly „jen začátkem“. Netanjahuova kancelář uvedla, že údery byly provedeny v reakci na odmítnutí Hamásu propustit rukojmí a odmítnutí návrhů na prodloužení příměří.^{[405][406][407]} Mluvčí Národní bezpečnostní rady USA obvinil Hamás z kolapsu příměří s argumentem, že „mohli propustit rukojmí, aby příměří prodloužili, ale místo toho zvolili odmítnutí a válku.“^[408]

Izraelský novinář Barak Ravid argumentoval, že ačkoli novináři popisovali obnovení náletů jako důsledek „zhroucení příměří“, příměří bylo úmyslně porušeno samotnou izraelskou vládou.^[409]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 2025 Gaza war ceasefire na anglické Wikipedii.