Pěst na oko

Pěst na oko
V+W - Pěst na oko (Pražský illustrovaný zpravodaj, 1938)
Základní informace
Autor	Jan Werich, Jiří Voskovec
Premiéra	8. dubna 1938
Štáb
Režie	Jindřich Honzl
Hudba	Jaroslav Ježek
Výprava	František Muzika
Choreografie	Saša Machov
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pěst na oko aneb Caesarovo finále – příběh o divadle na divadle o devatenácti obrazech je 27. divadelní hra autorů Jana Wericha a Jiřího Voskovce v Osvobozeném divadle.

V+W jako by tušili že se nad nimi zatahují těžká mračna, symbolicky věnovali tuto hru veteránům OD: Ciniburgovi, Černému, Černé, Filipovskému, Honzlovi, Ježkovi, Machovovi, Petrovičové, Rubínové, Steklému, Záhorskému a všem kamarádům z Osvobozeného divadla.

Premiéra této hry byla 8. dubna 1938 v režii Jindřicha Honzla, hudba Jaroslav Ježek, balet Saša Machov, výprava a kostýmy František Muzika

Hra složená z mnoha motivů: od trojského koně, přes Michelangela, Kolumbovo objevení Ameriky, pád Rakousko-Uherska až po Caesarovu smrt. Ve hře byl původně ještě jeden skeč o Archimedovi a jeho sporu s římským vojákem, ale když jej přinesli do zkoušky, upozornil je režisér Honzl, že na toto téma už něco napsal Karel Čapek. Proto tento skeč nebyl nikdy v Osvobozeném divadle provozován.

Werich vzpomíná, že už při psaní této hry věděli, že je to jejich hra poslední a skutečně to hrou poslední bylo. Nastudovali ještě sice hru Hlava proti Mihuli, ale na generálce jim Ministerstvo vnitra odebralo koncesi a k premiéře nedošlo. Pěst na oko brojila proti imperialistické válce, jejíž příchod už visel ve vzduchu, odsuzovala defaitistické smiřování našich agrárníků s henleinovci, zesměšňoval se přízrak diktátora a odhalovalo se středověké barbarství v Hagenkreuzlerských metodách, posilovala se vůle národa bránit svou pravdu a hájit ji proti každému ohrožování v jednotné frontě všeho pokrokového lidu. Na obálce programu byla socha Davida, polozakrytá plynovou maskou, jako varování nadcházejícího válečného běsnění. Protože to byla hra poslední, zůstala hra politickým i uměleckým odkazem Osvobozeného divadla: nepřestávat milovat člověka a život, bojovat za jeho štěstí a pravdu, sdružovat lidi dobré vůle a uchovávat si převahu ducha v optimistickém smíchu.

OSOBY PRVNÍHO OBRAZU

Apatykáři, Řecké vojsko před Trojou, pražský lid 28. října 1918, praetoriáni, římští legionáři, venkované

Děje se na jevišti Osvobozeného divadla

Verše pro 8. obraz napsal Jaroslav Seifert, Shakespearovy verše z Julia Caesara jsou použity z překladu Bohumila Štěpánka.

Hra začíná scénou z Julia Caesara, kterého hraje ředitel divadla. Představení přeruší exekutor Dionýsos v hledišti, který přišel cokoliv zabavit, aby uhradil divadelní dluh. Herci ho ale vtáhnou do děje a začnou improvizovat divadelní příběhy z pohledu obyčejných lidí, obrací kulisy na ruby. První příběh je o Trojském koni. Pěšáci jsou přehlíženi trojskými děvčaty, protože ty dávají přednost dragounům. Aby tedy nějaké ženy nalákaly, stlučou z prken dřevěného koně. Trójanky jsou zvědavé a chtějí se v koni projet, jenomže Odysseus zavelí k odjezdu. To hatí jejich plánová rande, ale nakonec se zjistí, že odplout se nedá, protože kůň je postaven ze dřeva z lodí, které se tím pádem potápí. Na svou obhajobu navrhují Odysseovi se ukrýt v koni a lstivě Troju porazit. To ovšem Oddyseus odmítá, že na takovou blbost nikdy nepřistoupí a pěšáky nechá popravit. Druhý příběh je o Michelangelovi zrovna v době, kdy dokončuje sochu Davida, kterého mu přichází schválit komise z města. Snob, hodnostář a šplhoun rozhodují o něčem, čemu vůbec nerozumí. Sochu kritizují, a nejvíc jim vadí Davidův velký nos. Michellangelo předstírá, že nos upravuje podle jejich rad a všichni jsou spokojeni. Třetí příběh zastihuje Kolumba, který čelí vzpouře na lodi. Námořníci se plaví už dlouho a chtějí se vrátit domů. Nikdo ovšem netuší, že má na lodi dva černé pasažéry. Přichází bouře, pasažéři uvážou kormidlo a to je shodou šťastných okolností přivede k pevnině. Čtvrtý příběh je z 28. října 1918 a odehrává se v Praze během pád Rakousko-Uherska. Nedopatřením se stane občan Čehona osobu pražského povstání. Závěr hry patří Caesarově smrti. Papulus a Bulva se octnou v amfiteátru, kde mají na Caesarovu počest bojovat. Omylem porazí všechny soupeře a dostanou se do finále, ale raději než bojovat proti sobě tak utečou. Mezi tím Caesara zabodli v senátu a turnaj gladiátorů se zrušil. Jenomže mrtvý Caesar je jenom dvojník, zatímco skutečný vládce Říma žije.

Písně ze hry: Komedianti jedou, Trojský kůň, balet Pastorále kameníků, balet Napolitana hodnostářů, balet Manželky a Harlekýn, Lodnická, Kolumbovo vejce, Píseň o Čehonovi, Záleží na nás.

Některé písně a orchestrální skladby byly v dubnu 1938 zaznamenány na gramofonové desky firmy Ultraphon:

1. Lodnická, Jaroslav Ježek / Voskovec a Werich, zpívá František Černý a sbor, dirigent Marco Baben
2. Spring on Broadway, Jaroslav Ježek, orchestrální skladba, dirigent Marco Baben
3. Kolumbovo vejce, Jaroslav Ježek / Voskovec a Werich, zpívají V+W, dirigent Marco Baben
4. Happy Go Lucky, Jaroslav Ježek, orchestrální skladba, dirigent Marco Baben
5. Trojský kůň, Jaroslav Ježek / Voskovec a Werich, zpívají V+W, dirigent Marco Baben
6. Jarní vítr, Jaroslav Ježek, orchestrální skladba, dirigent Marco Baben
7. Záleží na nás, Jaroslav Ježek / Voskovec a Werich, zpívají V+W, dirigent Marco Baben^[1]

• VOSKOVEC, Jiří; WERICH, Jan. Pěst na oko, aneb, Caesarovo finale : příběh o divadle na divadle o 19 obrazech. Praha: Fr. Borový, 1938. 130 s. 
• VOSKOVEC, Jiří; WERICH, Jan. Hry Osvobozeného divadla III. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1956. 586 s.