Oxid samaritý

Oxid samaritý
Obecné
Systematický název	Oxid samaritý
Anglický název	Samarium(III) oxide
Německý název	Samarium(III)-oxid
Sumární vzorec	Sm2O3
Vzhled	světle žlutý prášek nebo krystaly
Identifikace
Registrační číslo CAS	12060-58-1
Vlastnosti
Molární hmotnost	348,72 g/mol
Teplota tání	1 880 °C
Teplota varu	3 500 °C
Hustota	8,347 g/cm3 (α)
Rozpustnost ve vodě	nerozpustný
Rozpustnost v polárních rozpouštědlech	kyseliny
Měrná magnetická susceptibilita	71,64×10−6 cm3g−1 (α, 19 °C)
Struktura
Krystalová struktura	krychlová (α) jednoklonná (β)
Hrana krystalové mřížky	α-modifikace a= 1 089,3 pm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°	−1 823 kJ/mol (β)
Entalpie tání ΔHt	240 J/g
Entalpie varu ΔHv	960 J/g
Standardní molární entropie S°	151 JK−1mol−1 (β)
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf°	−1 735 kJ/mol (β)
Izobarické měrné teplo cp	0,328 JK−1g−1 (β) 0,322 JK−1g−1 (α)
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oxid samaritý (Sm₂O₃) je oxidem samaria, které je v něm přítomno v oxidačním stavu III. Používá se na výrobu speciálních skel pohlcujících infračervené záření a také jako absorbér neutronů. Je také katalyzátorem dehydrogenace alifatických alkoholů.

Tepelným rozkladem uhličitanu, dusičnanu, šťavelanu nebo síranu samaria:

Sm₂(CO₃)₃ → Sm₂O₃ + 3 CO₂

Rozpouští se v anorganických kyselinách za vzniku samaritých solí, například chloridu samaritého:

Sm₂O₃ + 6 HCl → 2 SmCl₃ + 3 H₂O

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Samarium(III) oxide na anglické Wikipedii.

• VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.