Oxid praseodymitý
| Oxid praseodymitý | |
|---|---|
 Struktura | |
| Obecné | |
| Systematický název | Oxid praseodymitý |
| Sumární vzorec | Pr2O3 |
| Vzhled | zelené krystaly |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 12036-32-7 |
| EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) | 234-845-3 |
| PubChem | 165911 |
| SMILES | [O-2].[O-2].[O-2].[Pr+3].[Pr+3] |
| InChI | InChI=1S/3O.2Pr/q3*-2;2*+3 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 329,81 g/mol |
| Teplota tání | 2 183 °C (2460 K) |
| Teplota varu | 3 760 °C (4030 K)[1] |
| Hustota | 6,9 g/cm3 |
| Termodynamické vlastnosti | |
| Standardní slučovací entalpie ΔHf° | −1809,6 kJ/mol |
| Měrné teplo | 117,4 J⋅K−1⋅mol−1 |
| Bezpečnost | |
 GHS07 Varování[2] | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Oxid praseodymitý je anorganická sloučenina se vzorcem Pr2O3. Vytváří zelené hexagonální krystaly[1] se strukturou podobnou oxidu manganitému.[3]
Použití
Oxid praseodymitý se ve směsi s křemíkem používá jako dielektrikum.[3] Sklo s příměsí praseodymu, je žlutě zbarvené a používá se ve svářečských brýlích, kde pohlcuje infračervené záření. Slouží také k barvení skla a keramiky do žluta;[4] podobný oxid praseodymito-praseodymičitý barví keramiku do hněda.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Praseodymium(III) oxide na anglické Wikipedii.
- ↑ a b LIDE, David R. Handbook of Chemistry and Physics. 87. vyd. [s.l.]: CRC Press, 1998. ISBN 0-8493-0594-2. S. 478, 523.
- ↑ a b Praseodymium(III) oxide. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-24]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b DABROWSKI, Jarek; WEBER, Eicke R. Predictive Simulation of Semiconductor Processing. [s.l.]: Springer, 2004. ISBN 978-3-540-20481-7. S. 264.
- ↑ KREBS, Robert E. The History and Use of our Earth's Chemical Elements. [s.l.]: Greenwood Publishing Group, 2006. ISBN 978-0-313-33438-2. S. 283.
Portály: Chemie