Oxid bismutitý

Oxid bismutitý
Obecné
Systematický název	Oxid bismutitý
Anglický název	Bismuth(III) oxide
Německý název	Bismut(III)-oxid
Sumární vzorec	Bi2O3
Vzhled	Žlutá práškovitá látka
Identifikace
Registrační číslo CAS	1304-76-3
Vlastnosti
Molární hmotnost	465,959 g/mol
Teplota tání	826 °C (α-modifikace); 704 °C (β-modifikace); 860 °C (γ-modifikace); 815,6 °C (δ-modifikace)
Teplota varu	1 890 °C
Teplota změny krystalové modifikace	730 °C (α-modifikace v γ-modifikaci)
Hustota	9,328 g/cm3 (α-modifikace, 25 °C); 9,18 g/cm3 (β-modifikace); 9,35 g/cm3 (γ-modifikace); 8,51 g/cm3 (δ-modifikace, 750 °C)
Rozpustnost ve vodě	nerozpustný
Rozpustnost v polárních; rozpouštědlech	v silných kyselinách
Relativní permitivita εr	18,2
Struktura
Krystalová struktura	α-modifikace; jednoklonná; β-modifikace; čtverečná (bazálně centrovaná) ; γ-modifikace; krychlová (tělesně centrovaná) ; δ-modifikace; Krychlová (plošně centrovaná)
Hrana krystalové mřížky	α-modifikace; a=816,6 pm; b=1 382,7 pm; c=585 pm; β=90°±20´; β-modifikace; a=1 030 pm; c=562 pm; γ-modifikace; a=1 008 pm; δ-modifikace; a=1 008 pm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°	−574,2 kJ/mol (α-modifikace)
Entalpie tání ΔHt	61,2 J/g (α-modifikace); 61,1 J/g (δ-modifikace)
Standardní molární entropie S°	151 JK−1mol−1 (α-modifikace)
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf°	−494 kJ/mol (α-modifikace)
Izobarické měrné teplo cp	0,244 JK−1g−1 (α-modifikace)
Bezpečnost
R-věty	žádné nejsou
S-věty	žádné nejsou
NFPA 704	0 1 0
Teplota vznícení	Nehořlavý
	Není-li uvedeno jinak, jsou použity; jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oxid bismutitý (Bi₂O₃) je za normální teploty žlutý a za horka červenohnědý prášek nerozpustný ve vodě, methanolu, ethanolu, acetonu i hydroxidech. Je to zásadotvorný oxid, takže s kyselinami reaguje za vzniku bismutitých solí.^[1] Vyskytuje se ve čtyřech krystalografických modifikacích – modifikace α (jednoklonná), modifikace β (čtverečná bazálně centrovaná), modifikace γ (kubická tělesně centrovaná) a modifikace δ (kubická plošně centrovaná). Připravuje se spalováním bismutu v atmosféře kyslíku nebo tepelným rozkladem dusičnanu bismutitého Bi(NO₃)₃ či uhličitanu bismutitého Bi₂(CO₃)₃.

Odkazy

Reference

↑ GREENWOOD, NORMAN NEILL. Chemie prvků. Sv. 1.. 1. vyd. vyd. Praha: Informatorium 793 s., 1 příl s. Dostupné online. ISBN 80-85427-38-9, ISBN 978-80-85427-38-7. OCLC 320245801 S. 702.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Oxid bismutitý na Wikimedia Commons

Literatura

VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.

[1] GREENWOOD, NORMAN NEILL. Chemie prvků. Sv. 1.. 1. vyd. vyd. Praha: Informatorium 793 s., 1 příl s. Dostupné online. ISBN 80-85427-38-9, ISBN 978-80-85427-38-7. OCLC 320245801 S. 702.

[1]