Ourense

Ourense
Centrum s římským mostem přes Rio Miño
Centrum s římským mostem přes Rio Miño
Ourense – znak
znak
Ourense – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice42°20′8″ s. š., 7°51′51″ z. d.
Nadmořská výška145 m n. m.
Časové pásmoUTC+01:00
StátŠpanělskoŠpanělsko Španělsko
Autonomní společenstvíGalicie
ProvincieOurense
ComarcaOurense
Administrativní dělení21 parroquías
Ourense
Ourense
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha85,20 km²
Počet obyvatel104 891 (2024)[1]
Hustota zalidnění1 231,1 obyv./km²
Etnické složeníŠpanělé/Galicijci (přes 90 %)
Náboženské složenípřevažuje římskokatolické křesťanství
Správa
StarostaGonzalo Pérez Jácome (od 2019)
Oficiální webwww.ourense.gal/gl/
Telefonní předvolba988
PSČ32001–32005
Označení vozidelOU
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ourense (galicijsky a portugalsky Ourense, španělsky Orense) je lázeňské město, třetí největší sídlo Galicie, země na severozápadě Španělska; v roce 2022 zde žilo 104 891 obyvatel. Město leží v jižní části Galicie na soutoku řek Miño, Barbaña a Loña. Je centrem provincie Ourense, jedné ze čtyř provincií Galicie.

Administrativní dělení

K městu je přičleněno 18 obcí a jejich 21 farních obvodů (parroquías).

Dějiny

První osídlení z doby římské antiky zanechalo silnici s kamenným mostem přes řeku Miño, také začaly být využívány zdejší termální prameny (o teplotě 30 – 88°C), zvané španělskyAs Burgas.

Římany vystřídal germánský kmen Svébů, který přijal křesťanství a již v 5. století bylo město sídlem biskupa. Svébský král Teodomiro († 570) dal postavit první katedrálu v Ourense poté, co konvertoval od arianismu ke katolicismu. Neustálé nájezdy maurských dobyvatelů pod vedením Abdelazíze a Almansora, stejně jako Normanů, město tak zpustošily, že po několik staletí zůstalo téměř neobydlené. Až v roce 1071 byla pod osobní ochranou kastilského krále Sanča II. dokončena jeho rekonstrukce.

Architektura vyniká dosud románskou katedrálou z 12. století, gotickým kostelem Nejsvětější Trojice a dalšími kostely a památkami včetně mostů.

Od 13. století město patřilo k nejdůležitějším obchodním centrům Galie, s velkou židovskou čtvrtí. Obchodovalo se hlavně s vínem a olivovým olejem. V 90. letech 15. století královna isabela vydala nařízení o vyhnání Židů a konvertitů ze země.

Doprava a hospodářství

V roce 1959 byla otevřena trať Sierra de la Culebra, vysokorychlostní železniční spojení s Madridem. Po ní byla dokončena výstavba železniční trati Ourense–Zamora a byl postaven nový most, který zajišťuje další přístup do Galicie. To vedlo k hospodářskému růstu, zvýšené poptávce po pracovní síle a rozšíření trhu s bydlením. V současnosti je město největším železniční uzlem Galicie, prochází jim jak elektrifikovaná trať z Leónu a Monforte de Lemos do Viga, tak vysokorychlostní trať Olmedo–Zamora–Galicie, jež navazuje na vysokorychlostní trať Madrid–Segovia–Valladolid.

Město a jeho provincie byly v posledních dvou stoletích poměrně chudé. Z průmyslu se rozvíjela převážně textilní výroba (vyřazená v posledních desetiletích čínskou konkurencí) a potravinářství. Dosud vyniká produkce vína a tradičního kávového likéru, a také olivového oleje.

Památky

  • Římský most Ponte Vella, z nejstaršíhoo mostu z doby císaře Augusta se dochovalo jen několik kamenů. Byl postaven jako součást XVIII. římské silnice Antoninova itineráře. Ve 13. století byl přestavěn, což mu dalo jeho současný gotický profil s lomenými oblouky. teprve v 17. století mu stavitel Melchor de Velasco dal jeho současnou podobu. Mostecká věž, která je v městském znaku, byla zničena v 19. století. Nedaleko mostu stojí kaple ze 16. století, Capilla dos Remedios.
  • Katedrála sv. Martina založena roku 572, současná stavba v přechodném románsko-gotickém stylu 12./13. století byla postavena za krále Alfonse III. pod vlivem katedrály v Compostelle, hlavní oltář vysvěcen roku 1188 [2]. V katedrálním muzeu je mj. vystaven cenný procesní kříž rytířů z Leónu, dva misály, poklad svatého Rosenda a procesní monstrance ze 17. století.
  • As Burgas, zahrada s prameny termální vody o teplotě 64–88°C. Prameny mají obsah křemičitanu, fluoru a lytinu, jsou vhodné pro léčení dermatóz. V dolní části zahrady je bazén Burga de Abaixov novoklasicistní kašně z poloviny 19. století, má tři patra a městský znak. Schody vedou k bazénu se dvěma alegorickými sochami: A casa da nube („Dům mraků“) a Calpurnia Abana (?). V horní části zahrady je Horní bazén „Burga de Arriba“, v lidovém stylu 17. století. Vpravo je instalována replika čtyř oltářů, jejichž originály jsou v městě.
  • Kostel sv. Jakuba v As Caldas, gotický kostel řádu sv. Jakuba od meče, na studených minerálních pramenech
  • Kostel Panny Marie matky Boží (Iglésia Santa María Madre), románský předchůdce katedrály byl v roce 1722 zbořen a přestavěn v barokním slohu. Z původní baziliky se dochovalo jen několik sloupů s mramorovými hlavicemi.
  • Kostel sv. Eufémie (Iglésia Santa Eufemia) , trojlodní barokní kostel na půdorysu latinského kříže, z bývalého jezuitského kláštera. Stavbu zahájil stavitel Plácido Iglesias v polovině 17. století, průčelí bylo dokončeno o století později, datuje je nápis na portálu. Po zrušení jezuitského řádu byl využíván jako farní kostel; významný barokní oltářní obraz a socha „Krista v naději“.
  • Kostel sv. Dominika (Iglésia Santo Domingo), jednolodní renesanční s kupolí nad křížením, s králvoským erbem a královskou korunou na střeše; při dominikánském klášteře postaven v 17. století; pozoruhdné barokní oltářní obrazy.
  • Kostel sv. Františka (Iglésia San Francisco): františkánský kostel s klášterem ze 14. století, nad městem.
  • Pazo de Oca-Valladares, renesanční šlechtický palác vévody z Osuny, z poloviny 16. století, pět erbů galicijských rodin na fasádě balkónu. Od roku 1850 sídlem městského kulturního sdružení Liceo Recreo.
  • Archeologické muzeum: sídlí v románském biskupském paláci z 12. století

Galerie

Slavní rodáci

Partnerská města

Odkazy

Reference

  1. Národní statistický institut: Municipal Register of Spain of 2024. 13. prosince 2024. Dostupné online.
  2. průvodce (anglicky)

Externí odkazy