Otakar Kamper

Otakar Kamper
Narození19. srpna 1878
Karlín
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí30. června 1942 (ve věku 63 let)
Kobyliská střelnice
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Příčina úmrtípopraven zastřelením
BydlištěLyčkovo náměstí (dříve Riegerovo / Erbenovo náměstí) 472/8, Praha 8 – Karlín
Povoláníhistorik, muzikolog a hudební historik
ChoťRůžena Kamperová
PříbuzníJaroslav Kamper (bratr)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Otakar Kamper (psán také Ottokar 19. srpna 1878 Karlín[1]30. června 1942[2] Kobyliská střelnice – popraven za heydrichiády) byl český muzikolog, a hudební historik[3], povoláním bankovní úředník. Byl bratrem Jaroslava Kampera.

Život

Pocházel z rodiny Karla Kampera, pražského obchodníka s uhlím, a jeho manželky Josefy, rozené Leiderové. Narodil se v Karlíně jako prostřední ze tří synů, nejstarší byl publicista Jaroslav Kamper. Po ukončení studia nižšího gymnázia se Otakar Kamper stal studentem (1893–1896) Českoslovanské obchodní akademie, kde byl jeho učitelem angličtiny Josef Václav Sládek. Po absolvování akademie se asi roku 1898 stal akcesistou v První pražské zastavárně.[4] Později byl úředníkem v České bance Union, zároveň se intenzivně věnoval svému zájmu o hudbu a hudební historii. Odborně katalogizoval Křižovnický hudební archiv v Praze, který představuje mimořádně cenný a zachovalý fond k hudební kultuře barokní Prahy i k dějinám chrámové hudby v 17.–20. století. Jeho práce skončila v roce 1942, kdy byl křižovnický konvent přepaden a zabrán jako sídlo gestapa. Otakar Kamper, v té době rada Hypoteční banky, byl téhož roku spolu se svou manželkou Růženou Kamperovou roz. Stuchlou popraven.

Věnoval se pramennému výzkumu české hudby zejména 18. století, kde se soustředil zejména na dějiny opery, oratoria a chrámové hudby. Některé jeho pramenné práce (zejména kniha věnovaná F. X. Briximu), založené na poznatcích z křižovnického archivu, měly značný význam. Publikoval také životopisné statě např. o Robertu Führerovi, Františku Škroupovi, Janu Ladislavovi Dusíkovi. Některé Führerovy mše upravil pro liturgické účely, psal také do Ottova slovníku naučného.

Připomínky

  • Na domě, kde Otakar Kamper s manželkou žili (Lyčkovo náměstí 472/8, Praha 8 – Karlín), je umístěna pamětní deska: "ZDE ŽILI MANŽELÉ RŮŽENA A OTAKAR KAMPEROVI A BYLI POPRAVENI 30. VI. 1942."[5]
  • Jeho jméno (Otakar Kamper, 63) a jméno jeho manželky (Růžena Kamperová, 66) je uvedeno na pamětní desce popravených na Kobyliské střelnici.[6]
  • Pamětní deska Otakara a Růženy Kamperových na domě v Sovově ulici v Praze Karlíně
    Pamětní deska Otakara a Růženy Kamperových na domě v Sovově ulici v Praze Karlíně
  • Pamětní desky se jmény popravených na Kobyliské střelnici
    Pamětní desky se jmény popravených na Kobyliské střelnici
  • Detail desek se jmény popravených dne 30. června 1942, Kobyliská střelnice
    Detail desek se jmény popravených dne 30. června 1942, Kobyliská střelnice

Dílo

  • Seznam dělSouborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Otakar Kamper
  • Fr. X. Brixy. K dějinám českého baroku hudebního (Praha, Mojmír Urbánek 1926);
  • Pražský hudební archiv (in: Kniha památní na 700leté založení českých křižovníků, Praha 1933);
  • Hudební Praha v XVIII. věku (Praha, Melantrich 1936).

Odkazy

Reference

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých fary Karlín, sign. KAR Z8, s. 148
  3. Otakar KamperČeském hudebním slovníku osob a institucí
  4. Archiv hl. m. Prahy, pobytová přihláška Otakara Kampera u pražského magistrátu
  5. Pamětní deska manželé Kamperovi | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz [online]. [cit. 2025-08-31]. Dostupné online. 
  6. Památník protifašistického odboje Kobyliská střelnice. www.vets.cz [online]. [cit. 2025-08-31]. Dostupné online. 

Literatura

  • Novák, Vladimír: Tematický katalog brixian Otakara Kampera, in Hudební věda, ročník 30, 1993, č. 1, s. 54–59
  • Trolda, Emilián: Otakar Kamper: Fr. X. Brixy (recenze), in Cyril, ročník 53, 1927, č. 3–4, s. 27–28