Rheia

Rheia
Choť	Kronos[1][2]
Děti	Zeus[1][3] Héra[1][4] Démétér[1] Poseidón[1][5] Hádés[1] Hestia[1] … více na Wikidatech
Rodiče	Úranos[6] a Gaia[6]
Příbuzní	Kronos[1], Iapetos[1], Hyperion[1], Themis[1], Theia[1], Okeanos[1] a Téthys (sourozenci) Arés, Afrodíté, Apollón, Héfaistos[7], Artemis[8], Hermés[9], Persefona[10], Dionýsos, Helena[11], Hóry, Arkeisios, Thálie, Polyhymnia, Erató, Terpsichoré, Euterpé, Úrania, Melpomené, Kalliopé, Kleió, Mínós[12], Hesperidky, Aoide, Aiakos[13], Melete, Argos, Mneme, Thelxinoë, Dardanos[14][15], Eileithýia, Hébé[16], Adrasteia, Pollux, Áté, Lokros, Héraklés[17], Perseus[18], Lakedaimón, Aegipan, Myrmidons, Manes, Acragas, Tantalos[19][20], Amfíón[21][22][23], Angelos, Zéthos[22][23], Eiréné, Diké, Eufrosyné, Eunomia, Thálie, Aglaia, Enýó, Pásithea, Acheilus, Peirithoos, Opus, Arkas[24][25], Britomartis, Atymnius, Solymus, Mnémosyné, Tityos, Íasión[26][27], Korinthos, Émathión, Sarpedon[28], Rhadamanthys[29], Cito, Colaxes, Cres, Epafos, Ceroessa, Orchomenus, Libyan Sibyl, Sarpédón[28][30], Arche, Pelasgus, Meliteus, Latinus, Graecus, Zagreus, Aethlios, Ersa, Pandia, Palici, Astraia, Carpo, Thallo, Arctus, Atropos, Klóthó, Lachesis, Magnés, Makedon, Taenarus, Crinacus, Týché, Endymión, Harmonia, Alagonia, Melinoe, Achaios, Balius, Xanthus, Hellén, Carius, Aletheia, Kairos, Litai, Myrtilos, Skamandros, Hekaté, Asópos, Auxo, Megaros, Pan, Nemea, Grácie, Themides, Iardanus, Dysis, Geraestus, Olenus, Ogygias, Aegle, Aetae, Arcesilaus, Bithynus, Bura, Kalligéneia, Car, Carnus, Targitaus, Chrysus, Korybanté, Corythus, Cronius, Cyrnus, Damocrateia, Dodon, Dodone, Eetion, Ellops, Eris, Ethalion, Eubuleus, Gargarus, Dioskúrové, Athéna, Acme, Spartaeus, Basileia, Opus II, Hydarnis, Thebe[31] a Aegesthius (vnoučata)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rheia (řecky Ῥέα, latinsky Rhea nebo Ops) je v řecké mytologii manželkou Titána Krona, matkou Hestie, Démétry, Héry, Háda, Poseidóna a nejvyššího boha Dia.

Rheia je v řecké mytologii podle Pelasgického mýtu o stvoření světa dcerou Eurynomé a hada Ofióna. Spolu s Kronem je jako každý z Titánů přidělena jedné z hvězdných mocností, v jejím případě to je Saturn. Podle Homérského mýtu o stvoření světa je nejen Kronovou manželkou, ale i sestrou, měli stejné rodiče i jako ostatní Titáni – Úrana a Gaiu.

Gaia se stala manželkou Úrana, když ovládl svět a zplodili dvanáct potomků, Titánů jménem Ókeanos, Koios, Krios, Hyperión, Iapetos a Kronos a Titánky jménem Theia, Rheia, Mnémosyné, Foibé, Themis a Téthys.

V době, kdy byl Kronos vládcem světa, obával se, aby jeho potomci proti němu nepovstali tak, jako on povstal proti svému otci. Proto každého novorozence spolkl a chystal se pohltit i dalšího očekávaného potomka. Rheia se však ukryla na Krétě a v hluboké jeskyni tajně porodila syna, který dostal jméno Zeus. Kronovi odevzdala kámen v plenkách a on ho spolkl.

Zeus vyrůstal pod ochranou nymf a horských démonů Kúrétů. Když dospěl, vzbouřil se proti otci a donutil ho vyvrhnout z útrob všechny děti. Po desetiletí tvrdých bojů ho zbavil vlády.

Rheie se dostalo zadostiučinění: její syn Zeus se stal nejvyšším bohem a panovníkem nad nebem a zemí; Poseidón se stal vládcem moře, Hádés podsvětí. Rovněž její dcery byly mocnými bohyněmi.

Byla silně spojena s Kybelé (latinsky též Cybele). V římské mytologii byla Magna Mater deorum Idaea a identifikována s Ops.

V umění, byla Rhea obvykle zobrazována na voze taženém dvěma lvy, a ne vždy byla od Kybelé rozlišitelná.

V Římě byla uctívána pod jménem Rhea nebo Ops.

V Homérovi je Rhea matkou bohů, i když ne univerzální matkou jako Kybelé, se kterou byla později identifikována. Původním střediskem jejího uctívání byla Kréta, kde údajně ukryla Dia.

V dávných dobách zdůvodňovali Řekové podobnost Rheie s Kybelé tím, že Rheia uprchla před Kronem ze svého sídla na Krétě do divokých hor v Anatolii (Strabón. 469, 12). Jiní spisovatelé měli obrácený pohled (Vergilius, Aeneis III) a ten bude zřejmě pravdivější, že kulturní a obchodní styky s pevninou přinesly na Krétu i kult uctívání asijské Velké matky, která se pak stala krétskou Rheiou.

V řecké mytologii (podle homérského mýtu) je symbolem Rheie Měsíc. Dalším jejím symbolem je labuť, protože je to jemné zvíře. Dalším jejím symbolem jsou dva lvi, kteří táhnou její vůz.

Rheia byla nejvíce zobrazována v kombinaci s ostatními bohy, jako např. s Démétér. Často je zobrazována jako matka bohů, nejčastěji pak jak sedí na Omfalu. Některá zobrazení se také zabývají Gigantomachií, kde se Rheia nachází na straně olympských bohů.

• Robert Graves (1982), Řecké mýty – Odeon, Praha
• Vojtěch Zamarovský (2005), Bohové a hrdinové antických bájí – BRÁNA s.r.o., Praha, ISBN 80-7243-266-4

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Rheia na Wikimedia Commons
• http://www.theoi.com/Titan/TitanisRhea.html -: výtahy z originálních řeckých pramenů (v angličtině)