Olomoucký úděl

Olomoucký úděl
← České knížectví
← Moravské knížectví 		1055–1182 Moravské markrabství →
Arcidiecéze olomoucká →
Vlajka státu
vlajka 		Státní znak
znak
Geografie
Nejdelší řeka
Obyvatelstvo
Státní útvar
České knížectvíČeské knížectví České knížectví
Svatá říše římskáSvatá říše římská Svatá říše římská
provincie
Státní útvary a území
Předcházející
České knížectví České knížectví
Moravské knížectví Moravské knížectví
Následující
Moravské markrabství Moravské markrabství
Arcidiecéze olomoucká Arcidiecéze olomoucká

Olomoucký úděl, zkráceně Olomoucko, je označení historického území na severní a východní Moravě, kde v 11.–12. století vládla knížata z jedné z větví Přemyslovců.

Centrem údělu byl hrad Olomouc. Na konci svého života určil kníže Břetislav I., že nejstarší z jeho potomků bude vládnout z Prahy celé zemi (tzv. seniorát) a mladší synové dostanou území na Moravě. Břetislavův nástupce Spytihněv II. se toto rozdělení pokusil zrušit, ale jednotliví Přemyslovci založili vlastní větve dynastie. Po definitivním rozdělení Moravy roku 1061 Vratislavem II. se vytvořily tři celky – brněnský úděl, znojemský úděl a olomoucký úděl, kde měli dědičně vládnout potomci bratrů Vratislava II. (Konráda I. Brněnského a Oty Olomouckého).[1]

Olomoucko zaujímalo prostor u hranic s Uhrami, kde plnilo úlohu ochrany státu před napadením z východu (Brněnsko a Znojemsko chránily české země z jihu).

Čeští panovníci do poměrů v údělech často zasahovali, zbavovali jejich vládce moci a dosazovali své chráněnce nebo vládli přímo oni sami z titulu českého knížete. Přesto se i mnozí moravští Přemyslovci prosadili. Kníže Vratislav II. se stal prvním českým králem, byť jen pro svoji osobu. Z vládců Olomoucka se nejvíce prosadil Svatopluk Olomoucký, který se dostal v letech 1107–09 na "centrální" pražský knížecí stolec. Do údělu byli také často dosazováni synové nebo bratři vládnoucích knížat v Praze.

Větev olomouckých Přemyslovců vymřela osobou Sifrida roku 1227. On však již Olomoucku nevládl, neboť se věnoval církevní kariéře (královský kaplan, děkan Olomoucké kapituly). V roce 1205 se spolupodílel na založení prvního moravského cisterciáckého kláštera, a to na Velehradě, jehož vlastním donátorem byl moravský markrabě Vladislav Jindřich (jenž vládl Moravě, jako bratr českého krále), spolu s Olomouckým biskupem Robertem. Ten také roku 1207 založil při sv. Petru v Olomouci na Předhradí klášter augustiniánek a nadal jej majetkem. Olomoucko bylo po roce 1200 ve správě Přemysla Otakara I. a teprve po Zlaté bule Sicilské (1212), bylo s celou Moravou vloženo Vladislavu Jindřichovi v léno. Na území Olomouckého údělu založil stará královská města Uničov (1213) a ještě předtím Bruntál.

Údělná knížata olomoucká

# jméno[2] vláda[2] poznámky[2]
1 Vratislav 1055–1056, 1058–1061 Syn Břetislava I. Z údělu utekl před starším bratrem Spytihněvem II. Roku 1061 se po Spytihněvově smrti stal knížetem jako Vratislav II.[3]
2 Ota I. Olomoucký 1061–1087 Syn Břetislava I.[4]
3 Boleslav 1090–1091 Král Vratislav II. svěří olomoucký úděl svému synovi Boleslavovi. Práva Otových potomků naopak bránil Konrád I. Brněnský.[5]
4 Svatopluk Olomoucký 1091–1107 Synové Oty I. Olomouckého, zpočátku za ně vládla jejich matka Eufémie Uherská.[6]
5 Ota II. Olomoucký 1091–1110, 1113–1126 Synové Oty I. Olomouckého, zpočátku za ně vládla jejich matka Eufémie Uherská. Nárokoval si český knížecí stolec, ale zemřel v bitvě u Chlumce.[7]
6 Václav (I.) 1126–1130 Syn Svatopluka Olomouckého.[8]
7 Lupolt Olomoucký 1135–1137 Syn knížete Bořivoje II.
8 Vladislav Olomoucký 1137–1140 Syn Soběslava I. Otec mu svěřil Olomoucko, chtěl tak potvrdit úmysl udělat Vladislava svým nástupcem v Praze.
9 Ota III. Dětleb 1140–1160 Syn Oty II. Olomouckého.[9]
10 Bedřich 1163–1172 Syn Vladislava II., kníže.[10]
11 Svatopluk 1172–1173 Po usmíření s otcem získal zemi, vyhnán za vlády Soběslava II.[11]
12 Oldřich 1173–1177 Syn Soběslava I. Pomohl bratrovi Soběslavovi II. na knížecí stolec a ten mu svěřil Olomoucko.[12]
13 Václav II. 1177–1179 Syn Soběslava I., budoucí kníže. Od bratra Soběslava II. získal olomoucký úděl a později i brněnský. V roce 1179 utekl před knížetem Bedřichem.[13]
14 Přemysl Otakar I. 1179–1182 Spravoval Olomoucko, měl titul markraběte.[10][14]
15 Vladimír Olomoucký 1189–1192, 1194–1200? Syn Oty III. Dětleba, bratr Břetislava Olomouckého; úděl mu svěřil Konrád Ota poté, co se stal českým knížetem.[15]
16 Břetislav Olomoucký 1189–1192, 1194–1200? Syn Oty III. Dětleba, úděl mu svěřil Konrád Ota poté, co se stal knížetem. Od 1194 zřejmě vládl na Břeclavsku. Měl syna Sifrida.[16]

Reference

  1. ↑ SCHELLE, Karel. Velké dějiny Zemí Koruny české. Tematická řada, Stát. Praha: Paseka, 2015. 649 s. ISBN 978-80-7432-652-3. S. 44. 
  2. ↑ a b c SCHELLE, Karel. Velké dějiny Zemí Koruny české. Tematická řada, Stát. Praha: Paseka, 2015. 649 s. ISBN 978-80-7432-652-3. S. 44. 
  3. ↑ Vratislav II.. www.e-stredovek.cz [online]. 2007-03-17 [cit. 2025-08-12]. Dostupné online. 
  4. ↑ Moravské úděly. www.e-stredovek.cz [online]. 2005-12-15 [cit. 2025-08-12]. Dostupné online. 
  5. ↑ Ota I. Sličný. www.e-stredovek.cz [online]. 2007-01-11 [cit. 2025-08-12]. Dostupné online. 
  6. ↑ Svatopluk I.. www.e-stredovek.cz [online]. 2006-12-30 [cit. 2025-08-12]. Dostupné online. 
  7. ↑ Ota II. Černý. www.e-stredovek.cz [online]. 2006-12-30 [cit. 2025-08-12]. Dostupné online. 
  8. ↑ Václav Olomoucký. www.e-stredovek.cz [online]. 2007-01-23 [cit. 2025-08-12]. Dostupné online. 
  9. ↑ Ota III. Dětleb. www.e-stredovek.cz [online]. 2007-01-25 [cit. 2025-08-12]. Dostupné online. 
  10. ↑ a b Bedřich I.. www.e-stredovek.cz [online]. 2007-04-18 [cit. 2025-08-12]. Dostupné online. 
  11. ↑ Svatopluk. www.e-stredovek.cz [online]. 2024-12-15 [cit. 2025-08-12]. Dostupné online. 
  12. ↑ Oldřich. www.e-stredovek.cz [online]. 2007-02-17 [cit. 2025-08-12]. Dostupné online. 
  13. ↑ Václav II. Soběslavovec. www.e-stredovek.cz [online]. 2007-02-23 [cit. 2025-08-12]. Dostupné online. 
  14. ↑ Moravští markrabí. www.e-stredovek.cz [online]. 2011-06-19 [cit. 2025-08-12]. Dostupné online. 
  15. ↑ Vladimír Olomoucký. www.e-stredovek.cz [online]. 2007-01-27 [cit. 2025-08-07]. Dostupné online. 
  16. ↑ Břetislav Břeclavský. www.e-stredovek.cz [online]. 2007-01-27 [cit. 2025-08-07]. Dostupné online. 

Související články

This article is issued from Wikipedie. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.