Oliver Legipont

Oliver Legipont, OSB
Církevřímskokatolická
Zasvěcený život
InstitutŘád svatého Benedikta, Opatství Gross St.Martin Kolín nad Rýnem
Svěcení
Kněžské svěcení1731
Osobní údaje
Rodné jménoOliver Legipont
ZeměBelgie - Valonsko
Datum narození2. prosince 1698
Místo narozeníSoiron (Verviers)
Datum úmrtí16. ledna 1759 (ve věku 60 let)
Místo úmrtíTrevír
Místo pohřbeníTrevír
Národnostvalonská
Povoláníkněz, archivář, knihovník
Vzděláníhistorik, teolog
Alma materbenediktinská škola Kolín nad Rýnem
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oliver Legipont (lat. Oliverius Legipontius, franc. Olivier Légipont) (2. prosince 1698 v Soironu u Verviers (Belgie; 16. ledna 1758 Trevír) byl německý teolog, historik, archivář a knihovník valonského původu, původně benediktinský mnich z kláštera Groß St. Martin v Kolíně nad Rýnem a padělatel středověkých rukopisů.

Život a činnost

Po vstupu do řádu benediktinů a studiích v klášteře Gross Sankt Martin v Kolíně nad Rýnem byl vysvěcen na kněze, od roku 1731 byl převorem a profesorem dogmatiky v klášteře sv. Jakuba v Mohuči. Jako benediktinský historik a knihovník s církevní a finanční podporou svého protektora, kardinála Angela Marii Quiriniho (1680–1750), který byl prefektem Vatikánské knihovny v Římě, studoval nejen tam, ale procestoval mnoho klášterů a knihoven především ve střední Evropě. Po vzoru pařížského Jeana Mabillona a bollandistů plánoval zřízení vlastní akademie s vydáváním několika edic pramenů: Manuscriptorum Germaniae Bibliotheca, Collectio Conciliorum per Germaniam Celebratorum, Bibliotheca Historica Germanica, Thesaurus Antiquitatum Germaniae a Germania Sacra.

Pobýval zejména v benediktinských klášterech, kde kromě knihovnické práce a archivního studia pro plánované edice benediktinských archiválií padělal středověké listiny. Působil mj. v Brně a jako host bydlel u barona Josefa Petrasche v Olomouci, kde se roku 1846 zapojil mezi zakládající členy učené společnosti Societas eruditorum incognitorum in terris Austriacis. V dolnorakouském klášteře Göttweig se s ním v letech 1733 nebo 1734 spřátelil Magnoald Ziegelbauer, který tam vyučoval morální teologii, a přivedl ho roku 1744 do Břevnovského kláštera. Oba dále pobývali a studovali ve Vídni, kde Legipont předložil císařovně Marii Terezii svůj projekt na zřízení velkolepého benediktinského učiliště v Praze.

Jako práci své akademie Legipont prezentoval roku 1754 v Augsburgu vydanou čtyřdílnou Ziegelbauerovu knihu Historia Rei Litterariae Ordinis Sancti Benedicti, v níž se připsal jako spoluautor. Vzhledem k tomu, že dílo vyšlo až po Ziegelbauerově smrti, nelze prokázat, kolik práce na něm odvedl Legipont.

Neklidný a konfliktní Legipont stále cestoval na nová místa, po smrti svého mecenáše byl nucen se živit vlastní prací a například ve Slezsku působil jako vychovatel v rodině Wengerských.

Odkazy

Literatura

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedie. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.