Nils Ericson

Nils Ericson
Nils Ericson, neznámá datace
Narození	31. ledna 1802 Långbanhyttan (Värmland)
Úmrtí	8. září 1870 (ve věku 68 let) Stockholm
Místo pohřbení	Severní hřbitov (od 1870; 59°21′17″ s. š., 18°1′53″ v. d.)
Povolání	inženýr, voják, stavební inženýr, strojní inženýr a železniční inženýr
Ocenění	Řád polární hvězdy (1844) Řád svatého Olafa Vasův řád Řád sv. Anny
Choť	Wendela Wilhelmina von Schwerin (od 1833)[1]
Děti	John Philip Ericson[2] Carl Wilhelm Ericson[2] Werner Ericson[2]
Rodiče	Olof Ericsson[3]
Příbuzní	John Ericsson[3] a Anna Carolina Ericsson (sourozenci)
Funkce	člen stavovského parlamentu (1856–1866)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nils Ericson (dříve Ericsson; 31. ledna 1802 Långbanhyttan, provincie Värmland – 8. září 1870 Stockholm) byl švédský inženýr, stavitel a voják. Nils Ericsson byl starší bratr vynálezce Johna Ericssona.

Nils byl stejně jako jeho bratr ve švédské armádě. V roce 1823 byl podporučíkem v inženýrském sboru, v roce 1828 byl povýšen do hodnosti poručíka. V roce se stal 1830 kapitánem, 1832 majorem a v roce 1850 plukovníkem mechanizovaného praporu švédského námořnictva.

Od roku 1855 působil Nils jaro vedoucí státních železničních staveb. Jeho inženýrská díla jsou známá zejména stavbou Trollhättenského kanálu v letech 1837 – 1844, velkého kanálu mezi řekou Saimen ve Finsku a Finským zálivem (1849 – 1856) a v poslední řadě díky zbudování švédských železnic, které jsou jeho nejznámějším dílem. Poté, co v roce 1862 odstoupil z vedení švédských železnic, mu byla poslanci schválená doživotní renta ve výši 15 000 riksdolarů ročně. V roce 1854 byl povýšen do šlechtického stavu a v roce 1860 dostal titul svobodný pán.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nils Ericsson na německé Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Nils Ericson na Wikimedia Commons