Mejšle

Mejšle (sg. i pl.; též nejšle,^[1] mejšláky či mejšlata) je výraz zkomolený z německého výrazu Nöischla a znamená tradiční pracovní či venkovskou obuv, doloženou z jižních Čech a Pošumaví, ale také ze severních Čech a z bavorského pohraničí. Mejšle se dále rozšířily i do Posázaví a na Vysočinu.^[2]

Jde o polodřeváky – na rozdíl od klasických dřeváků mají dřevěnou pouze podrážku a nárt obepíná svršek z tuhé kůže.^[3][4][5][6] Kožená část je k dřevěné podrážce přibitá po jejím obvodu čalounickými hřebíčky tak, aby obuv shora nepropouštěla vodu.^[7][8] Svršek může být zpevněn drátem a podpatek podkůvkou.

Obdobná obuv se nosila i v horských oblastech Bavorska, Saska a Rakouska.^[8] V pohraničí, kde žili Češi, převažovaly klasické dřeváky; tam, kde žili Němci se nosily převážně mejšle.^[9] I proto je Němci nazývali Böhmerschuhe.^[10]

Mejšle byly vyráběny z tvrdého bukového dřeva,^[7] pohodlnější a teplejší byly vyráběny ze dřeva smrkového, ty však neměly tak dlouhou životnost; někdy mohly být pro sváteční příležitosti mejšle i zdobené.^[4][11] Na Horažďovicku se vyráběly mejšle olšové – ty byly lehké a dalo se v nich i tancovat.^[4] Existují i mejšle z osikového dřeva.^[8] Jinak mejšle sloužily spíše jako pracovní či domácí obuv, zkrátka jako boty, které lze rychle nazout a chodit s nimi po dvoře či do maštale.^[4][7] Většinou se nosily okolo chalupy jako letní obuv, ale někdy se nosily i na delší cesty sněhovými závějemi (většinou proto, že jiná obuv nebyla dostupná).^[4][12] V současnosti se stále používají jako nazouvací obuv, případně slouží dekorativním účelům.^[4] Mejšle se zouvaly v předsíni stavení, v domu.^[13]

Pro výrobu mejšlí se nejprve nařezala dřevěná polena (buková, jedlová, smrková či olšová) na špalíky dlouhé asi 35–40 cm, ty se následně sekerou rozštípaly a hrubě opracovaly na desky, které byly 10 cm silné a asi 20 cm široké. Otesané desky již tvarově připomínaly výsledný výrobek. Následně se upravila velikost podle předkresleného obrysu chodidla, pilkou a pořízem se upravila „podrážka“ včetně podpatku. Lůžko pro nohu se opracovalo kulatým dlátem. Následovalo zahlazení a dočištění povrchu pomocí dutého nože. Nakonec se přibila čalounickými hřebíčky kůže včetně zesilujících kožených pásků.^[12]

Mejšle se vyráběly v prakticky každé šumavské a pošumavské vsi, podle přehledu z roku 1880 existovalo v sušickém a prachatickém okrese 200 výrobců této obuvi. Zručný řezbář dokázal vyrobit denně 6–8 párů, pokud pracoval do noci, tak i 10 párů. Roční produkce tak činila asi 50 000 párů mejšlí.^[12]

Slovo „mejšle“ má původ v německém nářečním výrazu Nöischla, které souvisí s argotickým označením Noschen či Nuschen pro botu obecně.^[5] Mezi další varianty označení patřily majšle na Doudlebsku, čurýky na Strakonicku (čurýk též označovat vepře, označení pro obuv je druhotné), podělávky, čerty či bácy.^[14][15]

• Dřeváky
• Pošumaví

• Obrázky, zvuky či videa k tématu mejšle na Wikimedia Commons
• Ateliérová práce inspirovaná mejšlaty