Na Špejcharu
| |||
|---|---|---|---|
 Ulice Na Špejcharu, pohled od Letenských sadů k ulici Badeniho | |||
| Umístění | |||
| Stát |  Česko | ||
| Město | Praha | ||
| Městská část | Praha 7 | ||
| Část obce | Holešovice | ||
| Poloha | 50°5′49,22″ s. š., 14°24′37,8″ v. d. | ||
| Začíná na | Badeniho | ||
| Končí na | Milady Horákové | ||
| Historie | |||
| Datum vzniku | kolem 1920 | ||
| Denominace | 1947 | ||
| Starší názvy | Na Špejchaře | ||
| Další údaje | |||
| Počet adres | 2 | ||
| PSČ | 170 00 | ||
| Kód ulice | 459577 | ||
 multimediální obsah na Commons | |||
 Portál Praha | |||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||
Na Špejcharu (dříve Na Špejchaře nebo Špejchar) je v současnosti krátká ulice v Praze na západním okraji Letné, patřící ke čtvrti Holešovice (původně Bubny). Vede z ulice Badeniho k východu na okraj Letenských sadů, obtáčí prostor, kde stávala dřevěná studentská ubytovna Kolonka a nyní je v něm tramvajová smyčka Špejchar. Krátkou severojižní silnicí je spojena s ulicí Milady Horákové. V paralelní větvi této silnice je prostor pro odstavování městských autobusů, využívaný při výlukách, a zázemí pro dopravní personál, společné s tramvajovou smyčkou.
Historie
Ulice vznikla po zahuštění zástavby kolem roku 1920, pojmenována byla podle pomístního názvu celé křižovatky až v roce 1947. Jméno je odvozeno od někdejšího panského a později městského špejcharu, který stál na místě dnešního nároží ulic Badeniho a Milady Horákové.[1]
V době postavení tramvajové trati (1920) stála již na místě špejcharu zděná zahradní restaurace Na Špejchaře s dřevěným kioskem a zahrádkou do ulice Badeniho.[2] Před hostincem byla zastávka tramvají, zrušená (posunutá za roh) po výstavbě stanice metra Hradčanská.
Místo bylo ve 30.– 80. letech 20. století proslulé setkáváním bohémů, od 50. let také studentů žurnalistiky, kteří zde založili spolek ZÁVIS (Závislé pivní sdružení) a příslušníků undergroundu, zejména muzikantů. Vladimír Mišík na slova Ivana Wünsche složil píseň Špejchar blues jako hymnu o zaniklé hospodě, vydanou na LP desce Pár tónů, které přebývají skupiny ETC z roku 1990.[3]
Situaci na křižovatce zdokumentovaly například fotografie nehody tramvají z roku 1982.
Po roce 1990 byl hostinec zrušen, kiosk rozebrán, stromy na zahrádce pokáceny, vozovka Mičurinovy ulice (přejmenované na Badeniho) rozšířena o druhý pruh a dům dostavěn na kapli církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Hlavní vchod do kaple je z boční strany z ulice Milady Horákové.
V ulici je jediná adresa, Na Špejcharu 3 (čp. 291/VII), tzv. Modrý dům.[4] Budova izraelského velvyslanectví, nacházející se na nároží ulic Na Špejcharu a Badeniho, která původně nesla orientační číslo 1, má nyní číslo 2 ulice Badeniho.
Ulici lemuje stromořadí.
Odkazy
Reference
- ↑ ČAREK, Jiří; HLAVSA, Václav; JANÁČEK, Josef, et al. Ulicemi města Prahy od 14. století do dneška. Praha: Orbis, 1958. S. 245.
- ↑ GRMELA Jan, Srdce vlasti. Praha očima básníků a umělců. Praha : Českomoravský kompas 1940, s. 478
- ↑ Špejchar blues. Reflex [online]. 2004-02-26 [cit. 2025-08-31]. Dostupné online.
- ↑ Archivovaná kopie. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 2012-08-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-08-30.
Literatura
- Marek Lašťovka a kolektiv: Pražský uličník, Encyklopedie názvů pražských veřejných prostranství, I. díl, A-N. Libri Praha 1997, s. 530.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Na Špejcharu na Wikimedia Commons
- KOSTLÁN, Václav. Na Špejcharu [online]. 2007-11-29 [cit. 2012-08-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-11-17.