Národní park Hwange

Národní park Hwange
IUCN kategorie II (Národní park)
Základní informace
Vyhlášení	1930
Rozloha	14 651 km²
Poloha
Stát	Zimbabwe Zimbabwe
Souřadnice	18°44′6″ j. š., 26°57′18″ v. d.
Geodata (OSM)	OSM, WMF
Národní park Hwange
Další informace
Obrázky, zvuky či videa na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Národní park Hwange (dříve rezervace Wankie) je největší přírodní rezervací v Zimbabwe. Má rozlohu přibližně 14 600 km². Nachází se na severozápadě země, nedaleko hlavní silnice mezi městem Bulawayo a Viktoriiny vodopády. Nejbližším městem je Dete.

Národní park Hwange byl založen v roce 1928.^[1] Uvažuje se o jeho zařazení do pětinárodního Transhraničního chráněného území Kavango-Zambezi.^[2]

V roce 2011 bylo pytláky zabito devět slonů, pět lvů a dva buvoli.

V říjnu 2013 se zjistilo, že pytláci otrávili kyanidem napajedlo, čímž usmrtili velké množství afrických slonů. Ochránci přírody označili tento incident za největší nelegální zabíjení zvířat v jižní Africe za posledních 25 let.^[3][4][5] Byly provedeny dva letecké průzkumy, při prvním bylo nalezeno 19 mrtvých zvířat^[6] a při druhém dalších 84.^[7][8][9] Tři pytláci byli dopadeni, zatčeni, odsouzeni a uvězněni. Za pytláctví „královské zvěře“ a slonů nyní v Zimbabwe platí povinný devítiletý trest odnětí svobody a cílem opatření je i rozbití celého dodavatelského řetězce.

Přibližně 1. července 2015 byl zabit Cecil, lev, který žil v národním parku Hwange 13 let.^[10] Tento čin vyvolal rozsáhlou odezvu na sociálních sítích^[11] a vznikla petice, která vyzývala prezidenta Zimbabwe Roberta Mugabeho, aby zakázal vydávání povolení k lovu velké zvěře.^[12] Walter Palmer, přiznaný střelec Cecila, měl všechna potřebná povolení a nebyl obviněn z trestného činu.^[13] Úřady v Zimbabwe uvedly, že do země může nadále cestovat. Obvinění bylo původně vzneseno proti jeho průvodci Theu Bronkhorstovi za „nepřekonání nezákonného lovu“, ale později bylo soudem zamítnuto.^[14]

Dva roky po Cecilově zabití byl podobně zabit i jeho syn Xanda. Na rozdíl od případu Cecila nebyl tento lov označen za nezákonný, přesto vzbudil veřejné pobouření.^[15][16][17]

Park leží blízko okraje pouště Kalahari, oblasti s nedostatkem vody a velmi řídkou, na sucho přizpůsobenou (xerofilní) vegetací. Kalaharské lesy zde tvoří převážně baikiaea plurijuga, baphia a kalaharská bauhínie.^[18] Sezónní mokřiny v této oblasti vytvářejí travnaté plochy.

Severní a severozápadní část parku je porostlá převážně lesy mopanů.^[1]

Přestože se často tvrdí, že populace slonů mění strukturu vegetace,^[19][20] některé novější studie to zpochybňují – a to i přes prudký nárůst počtu slonů zaznamenaný koncem 80. let.^[21]

Park je domovem více než 100 druhů savců a 400 druhů ptáků,^[22] včetně 19 druhů velkých býložravců a osmi druhů velkých šelem. Všechny zvlášť chráněné druhy zvířat v Zimbabwe se nacházejí právě v Hwange. Jde také o jediné chráněné území, kde se vyskytují přímorožec jihoafrický a hyena čabraková, byť v malém počtu.

V oblasti Main Camp Wild Area a Linkwasha Concession Area převládají pastevní býložravci, zatímco smíšení býložravci jsou častější v hustěji zalesněných oblastech Robins a Sinamatella.^[23] Rozložení zvířat se sezónně mění – velcí býložravci se v období sucha koncentrují tam, kde probíhá intenzivní čerpaní vody.^[24]

Populace afrických divokých psů v Hwange je jednou z největších přežívajících skupin tohoto ohroženého druhu v Africe, spolu s populacemi v Krugerově národním parku a Selousově rezervace.^[25][26]

Mezi další hlavní predátory patří lev, jehož rozšíření a lovecké chování v Hwange úzce souvisí s přítomností napajedel.^[27] Od roku 2005 je oblast považována za součást Jednotky pro ochranu lvů společně s deltou Okavanga.

V chráněném území se nachází také levhart africký, hyena skvrnitá a gepard.

Sloni se v Hwange velmi dobře přizpůsobili a jejich počet výrazně přesáhl kapacitu, kterou by daná oblast přirozeně unesla.^[28] Tento stav značně zatěžuje přírodní zdroje parku. Vedly se rozsáhlé debaty o řešení situace.^[29] Úřady v minulosti přistoupily k regulaci populace odstřelem (mezi lety 1967 a 1986). Po jeho ukončení v roce 1986 se počet slonů za pět let zdvojnásobil.^[30]

Správa národních parků koordinuje dva hlavní ochranářské a výzkumné projekty:

• Národní projekt pro levharty, který sleduje početnost levhartů a vytváří výchozí data pro srovnání s oblastmi, kde je povolen lov nebo se jedná o komunitní pozemky sousedící s parkem.^[31] Projekt probíhá ve spolupráci s Wildlife Conservation and Research Unit Oxfordské univerzity a organizací Dete Animal Rescue Trust.
• Projekt Painted Dog – zaměřený na ochranu a rozšíření populace afrických divokých psů v Zimbabwe a dalších částech Afriky. Realizuje jej organizace Painted Dog Conservation se sídlem v Dete.^[32]

Následující seznam je pouze částečným přehledem ptačí rozmanitosti v parku:

• Luňák žlutozobý^[33]
• Zoborožec kaferský^[33]
• Poštolka Dickinsonova
• Mandelík miombový
• Orel bojovný
• Drop kori
• Pisila čáponohá^[33]
• Sup kapský
• Kulíšek perlový
• Ostříž africký

Většinu parku pokrývají kalaharské písky.^[34] Na severozápadě se nacházejí bazaltové lávové proudy formace Batoka, táhnoucí se od jihu Bumbusi až k hranici s Botswanou.^[35][36][37] V oblasti Sinamatella a dále na východ se vyskytují žuly a ruly.^[38] Menší výchozy těchto hornin lze nalézt i v bazaltech na severozápadě.^[39]

Sever a severozápad parku odvodňují řeky Deka a Lukosi, na jihu je to řeka Gwabadzabuya (přítok řeky Nata). Zbytek parku je bez řek, ale jsou zde fosilní říční koryta, která tvoří sezónní mokřady, zejména v oblastech Main Camp a Linkwasha.

V těchto oblastech vznikají depresní tůně – některé (např. v oblasti Shumba) se plní dešťovou vodou, jiné (např. Ngweshla, Shakwanki a Nehimba) jsou napájeny přírodními prameny.^[40][41] Mnoho tůní je dodatečně zásobováno podzemní vodou čerpanou správou parku.^[42]

Lidé v této oblasti žili desítky tisíc let, jak dokládají četná archeologická naleziště od starší doby kamenné až po historickou éru. Lovci a sběrači z doby kamenné zanechali kamenné nástroje a rytiny stop zvířat na stěnách pískovcových převisů, spolu s několika malbami v severozápadní části parku.^[43]

Lidé doby železné zde stavěli kamenné zdi, a to jak rozsáhlé, tak menší – příkladem je lokalita Mtoa^[44] nebo národní památník Bumbusi.^[1]

Informace o původních obyvatelích dnešního parku jsou dostupné i online.^[45][46]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hwange National Park na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Národní park Hwange na Wikimedia Commons
• Protected Planet page on HwangeArchivováno 16. 6. 2013 na Wayback Machine. (anglicky)
• Zimparks Hwange Official web pageArchivováno 21. 3. 2012 na Wayback Machine. (anglicky)