Mistrovství Evropy v rádiovém orientačním běhu

Mistrovství Evropy v rádiovém orientačním běhu (také známé jako Mistrovství Regionu 1 IARU, anglicky IARU R1 ARDF Championships) je druhou nejvyšší soutěží v rádiovém orientačním běhu, po Mistrovství světa v rádiovém orientačním běhu. Koná se každé dva roky, vždy v roce, kdy se nekoná světové mistrovství, pod záštitou mezinárodní asociace radioamatérů IARU.

Na stejné úrovni se nachází Mistrovství Regionu 2 – Ameriky^[1] a Mistrovství Regionu 3 – Asie, nicméně těch se oproti evropským mistrovstvím většinou zúčastňuje méně závodníků, jelikož se rádiový orientační běh zpočátku rozvíjel zejména v zemích bývalého východní bloku.

První mistrovství se konalo v roce 1961 ve švédském Stockholmu.^[2]

Disciplíny na mistrovství Evropy se měnily podobně jako na mistrovství světovém, jelikož pravidla vytvořená pro Evropu se standardně používají jakožto pravidla celosvětová.^[3] Zpočátku se začínalo pouze s dvěma klasickými tratěmi na pásmech 3.5 MHz a 144 MHz, disciplína sprint se poprvé objevila na ME 2011 v Rumunsku^[4] a foxoring na ME 2013 v Polsku.^[5]

Kategorie měly též podobný vývoj jako ve světovém podání, docházelo k postupnému dělení veteránských kategorií. V současnosti jsou závodníci rozděleni mezi 12 kategorií – juniorské, elitní a čtyři veteránské, přičemž v elitní kategorii M20 / D20 může startovat závodník bez ohledu na věk. Jelikož v rádiovém orientačním běhu hrají velkou roli zkušenosti, nejsou tyto starty výjimečným jevem, ba spíše naopak – například jeden z historicky nejlepších českých reprezentantů Karel Fučík se na ME pravidelně umisťuje (2023) přes to, že věkem již několik let patří do veteránské kategorie.^{[6] [7]}

Prvních závodů se v šedesátých letech účastnily zejména skandinávské země a země východního bloku,^[2] postupně se přidávaly i ostatní Evropské země – Spojené království, Francie, Belgie apod. Po rozpadu Jugoslávie, Československa a SSSR nové vzniklé evropské země začaly nominovat své národní reprezentační výběry, tudíž došlo k nárůstu počtu účastníků. V současnosti má své zástupce v komisi IARU R1 pro rádiový orientační běh 31 evropských zemí.^[8]

Seznam zemí zařazených do Regionu 1:

Československo se mistrovství Evropy účastnilo od prvního ročníku, avšak zpočátku se v mezinárodní konkurenci špatně prosazovalo. Historicky první individuální československou medaili vyběhl na mistrovství v roce 1963 Boris Magnusek, kdy obsadil druhé místo v pásmu 3.5 MHz.^[2]

Postupem času se Česko vypracovalo na pozici světové špičky, kterou drží dodnes (2023). Reprezentanti ze všech kategorií pravidelně vozí medaile, často i mistrovské tituly. Ovšem ne vždy se očekávání naplní, černou tečkou reprezentace byl závod 144 MHz na ME 2009 v Bulharsku, kde si díky nezvyklému umisťování kontrol a těžkému terénu připsala celkově pouze 4 individuální medaile.^[9]

V současnosti (2023) má za sebou Česko (dříve jako ČSSR) pořádání 3 mistrovství Evropy. Mistrovství organizované v Česku bývají obvykle závodníky velmi kladně hodnocena.

• ME 1967 – Červená, 22. – 27. září
• ME 1993 – Milovy, 7. – 12. září
• ME 2015 – Mariánské Lázně, 17. – 23. srpna

O českých úspěších z Mistrovství Evropy vzniklo množství článků^{[10][11][12][13]} a několik televizních reportáží.^[14][15]

Historicky se ne vždy dodržoval interval 2 let mezi mistrovstvími, například mezi lety 1977 - 1993 Mistrovství Evropy nebylo vůbec, jelikož bylo nahrazeno Mistrovstvím světa. Naposled bylo mistrovství přesunuto z roku 2023 díky koronaviru a místo něj se konalo přesunuté MS 2023.

Seznam Mistrovství Evropy v ROB ^[2][16]

Rok	Datum	Pořadatelská země	Počet účastníků	Počet zemí	Poznámka / zajímavost
1961	4.–5. srpna	Švédsko Švédsko, Stockholm	69	8	Z pořadatelského Švédska se mistrovství zúčastnilo 40 závodníků.
1962	10.–11. srpna	Jugoslávie Jugoslávie, Ankaran	24	6
1963	25.–26. srpna	Sovětský svaz Sovětský svaz, Vilnius	40	10
1965	13.–17. září	Polsko Polsko, Varšava	32	9
1967	22.–27. září	Československo Československo, Červená	48	10
1971	3.–6. září	Německo Německo, Duisburg	—	10
1973	23.–25. srpna	Maďarsko Maďarsko, Komló	—	11
1977	12.–17. září	Jugoslávie Jugoslávie, Skopje	—	12	Jako host se zúčastnila Severní Korea a jako pozorovatel zástupce Jemenu.
1993	7.–12. září	Česko Česko, Milovy	—	—
1995	6.–10. září	Slovensko Slovensko, Chtelnica	—	—
1996	1.–6. září	Bulharsko Bulharsko, Chtelnica	167	—	Na stejném místě se později konalo MS 2022.
1999	7.–12. září	Chorvatsko Chorvatsko, Varaždinske Toplice	—	—
2001	7.–12. září	Francie Francie, La Salvetat sur Agout	236	—	Historicky jediná vrcholná akce (ME/MS) ve Francii.
2003	6.–11. září	Polsko Polsko, Cetniewo	235	—	Na stejném místě se konalo první MS 1980.
2005	3.–6. září	Srbsko Srbsko a Černá Hora Černá Hora, Tara	240	—
2007	11.–16. září	Polsko Polsko, Bydhošť	148	—
2009	16.–21. září	Bulharsko Bulharsko, Obzor	269	—
2011	7.–9. září	Rumunsko Rumunsko, Baile Felix	261	—
2013	9.–15. září	Polsko Polsko, Bydhošť	254	—
2015	18.–22. září	Česko Česko, Mariánské Lázně	275	26
2017	5.–9. září	Litva Litva, Druskininkai	282	—
2019	3.–7. září	Slovinsko Slovinsko, Rogla	315	26
2021	29. srpna – 9. září	Bulharsko Bulharsko, Bansko	241	20
2024	1.–7. září	Maďarsko Maďarsko, Pécs Bulharsko Bulharsko, Primorsko [17]